Eliška při čekání na oběd cvakala na telefonu a psala si v kočičích skupinkách na facebooku....
Jeníček chvilku krájel ubrousek....
...chvíli ho kousal....
...nebo houpal vidličkou a pozoroval ji, jak lítá sem a tam....
"Fuuuuj, citrón".... řekla Eliška, když donesli pití.....a strčila ruku do džbánu s vodou a citrón vyndala....
Jeníček napodoboval Elišku, jak ťuká do mobilu a ona mu nadávala....
Takové "milé a příjemné" čekání na oběd...
A co bylo?
Výpečky s bramborovým knedlíkem.... Dětem to stejně nechutnalo a ještě byly naštvané, protože se "kyselé" zelí dotýkalo knedlíků... fuuuuuuj...
Po obědě Jeníčkovo utrpení skončilo. Naházeli jsme tašky do auta a já se s tesknícím pohledem rozloučila s krásnou přírodou, s klidem, s možností na chvíli vypadnout z domu a relaxovat....
Cestou domů měl Jeníček slíbenou zmrzlinu.
Určitě si odměnu zasloužil. I když to může vypadat jako fiasko, pro něj to bylo náročné a hlavně nepochopitelné, proč se tam jelo....
Pro mě to byla zkušenost. Vyčerpávající, ale obohacující.
KDYBYCH měla peníze, pojedu příště někam do hotelu sama nebo s Eliškou, možná se Šárkou, pokud by o to stála, ale protože je nemám, "musím" spoléhat jen na podobné aktivity "zdarma", ale PŘÍŠTĚ už bych byla chytřejší.
BEZ ASISTENTA, bez internetu, bez Déčka (nebo alespoň bez pohádek na dvd přehrávači) NIKAM....
Ale zvládli jsme to všichni....
Přežili jsme ....a to se počítá....
Žádné komentáře:
Okomentovat
Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu.
Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.