pondělí 11. ledna 2016

Končím....

Prohrávám....už skoro rok prohrávám a docházejí mi síly.
Někdy mám pocit, že prohrávám celý život...
....ale NE, to bych byla nevděčná a to nechci. Pořád mám za co děkovat.

Vítězí lži, nespravedlnost, faleš a pomluvy.
ZLO zvítězí nad DOBREM a i když je mi to moc líto, nic s tím nejsem schopna udělat.
Matrix vítězí. Nemám sílu na boj s Matrixem.

Končím.
Mám vás ráda, ale na boj s psychopaty nemám sílu.

Psala jsem blog proto, abych šířila povědomost o autismu, abych pomáhala druhým, dodávala jim naději, dávala jsem sem tipy na denní režim, strukturované úkoly, na hračky a pomůcky, na knihy, poukazovala jsem na články o autismu na internetu, dávala návody, jak naučit dítě chodit do obchodu či na nočník...

Mým cílem bylo být tu pro druhé, pomáhat potřebným, poskytovat oporu, pomoc či radu.... a to v dnešní době (pro některé lidi) asi není důležité.

Budete-li mi něco chtít či potřebovat radu, najdete mě na mailu...
VŽDY tu pro vás budu!
Možná blog otevřu jen pro "pár vyvolených", které znám a komu můžu věřit....ale zatím si tím nejsem jistá.
Kdo má tedy zájem, napište mi na můj mail vaši mailovou adresu - tohle si musím ještě promyslet... pokud to udělám, ozvala bych se...

Bůh s vámi.



                                          S nekonečnou láskou Vaše Amélie




66 komentářů:

  1. Amélie, je mi líto, že to takto dopadlo, ráda jsem sem k vám chodila. Chápu a rozumím, občas je potřeba prohrát, aby šlo zase někde jinde zvítězit. Mějte se moc hezky a ať se daří co nejlépe :-) Janina

    OdpovědětVymazat
  2. Tvoj blog je pre mňa nenahraditeľným !
    Môj mail poznáš,ak môžeš,priala by som si, aby si ma zahrnula po novom.

    OdpovědětVymazat
  3. Milá paní, díky Vašemu blogu jsem se toho moc dozvěděla a poučila se o věcech, o kterých jsem do té doby měla jen velice mlhavý pojem. Přeju Vám, ať se Vaše nekonečná práce stále zúročuje a vše se v dobré obrátí.
    Liba

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A právě pro takové lidi měl tento blog smysl. Děkuji za váš čas!

      Vymazat
  4. Amélie, je škoda, že končíte. Máte moc zajímavý blog. Myslím,že můžete psát o autismu odborné články. Držím palce a přeji pevné nervy. Cloumá mnou vztek nad všemi omezenci, co jen pomlouvají, kritizují a škodí lidem, kteří si to nezaslouží.

    OdpovědětVymazat
  5. Marci, to je divná doba, viď? Budu tobě i dětem držet na dálku pěsti, byli jste pro mě inspirací, pokaždé, když jsem si zoufala, nakoukla jsem k tobě a musela se pokárat za zoufání. Ty jsi bojovnice a máma s velkým M a to mi nikdo nevymluví. Ať je líp a vrátíš se nám, pa Radka

    OdpovědětVymazat
  6. Milá Amélie, jakkoli je tohle tvé rozhodnutí pochopitelné, je také emotivní a tudíž nelogické. Já chápu, že člověku někdy prostě dojdou síly a že přesně tohle cítí, ale když se nad tím zamyslíš....
    Co se stane, když to tady zavřeš a ukončíš? Psychopat se bude radovat z vítězství a bude přemýšlet, jakou další oblast tvého života napadnout, co dalšího ti vzít, jak tě zase donutit couvat a bát se.
    Dala jsi tomuhle blogu stovky, možná už tisíce hodin práce. Nespočet lidí si tady přečetl o autizmu poznatky, které by jinde nenašli. Když ustoupíš tlaku psychopata, neokradeš tím jen sebe, ale i všechny ty, pro které jsi tenhle blog tvořila.
    Já vím, že nikdo z nás nemá nevyčerpatelnou sílu a obzvlášť ne ten, kdo čelí něčemu podobnému, jako ty. Ale: S teroristy se nevyjednává a psychopatům se radost nedaruje!
    Bůh vás všechny opatruj!

    OdpovědětVymazat
  7. Milá Amél, ač čtu Vás blog už nějaké tři roky, tak je toto můj první komentář zde. Vaše články mě dokázaly vždy zaujmout a rozšířit obzory. Mrzí mě, že končíte, myslím, že je to škoda, protože tohle byla dle mě dobrá ventilace pro Vás. Na druhou stranu chápu, že nemáte náladu, ani nervy na nevhodné komentáře. Ale takoví lidé tu budou vždy, tak nevím, jestli je toto výhra :(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Klarumko, KDYBY šlo jen o nevhodné komentáře, juchala bych si...Bohužel jde o mnohem víc. Výhra to rozhodně není...

      Vymazat
  8. :( To me moc mrzi, budete mi chybet, vase clanky, fotky a vase mile a povzbudive komentare na mem blogu, dekuji moc za ne! Mate muj obdiv, jak se krasne starate o vase deti, jste mi prikladem. Kdybyste se rozhodla pro pokracovani uzavreneho blogu, budu ho moc rada opet sledovat. Muj e-mail je petra.prazakova@gmail.com.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neboj, na blog k Tobě se ráda podívám i nadále.

      Vymazat
    2. Milá Amelie, moc mě to mrzí. Nakukuju pravidelně. Obdivuju ten úžasný pokrok, jaký Jeníček udělal. Nemůžu najít Váš mail, i když jsem si s Vámi už jednou psala. Jsem asistentka u dítka s PAS a hledala jsem u Vás radu. Pokud budete pokračovat, tak bych ráda dále sledovala, jak se vám všem daří. Pokud nebudu mezi "vyvolenými" bude mě to sice mrzet, ale zcela to pochopím. Dana

      Vymazat
  9. Amélko, hodně sil a jen to dobré....
    Snad někdy příště, Lucka s Matyáškem.

    OdpovědětVymazat
  10. Skoda, preskoda, ale chapu Vas. Chodim sem uz dlouho, drive jsem vice prispivala, kdyz jsem mela pocit, ze je to potreba, posledni dobou jsem vice cetla,ale ani moc nepsala, protoze jsem myslela, ze je vse na dobre ceste.

    Preji Vam, Jenickovi i Vasim dvema slecnam vse dobre v zivote. Budete mi chybet. Kdybyste chtela, muj mail mate. Jsem Hanka z Kladna.(hacech@gmail.com)

    OdpovědětVymazat
  11. Marci, je mi to líto. Doufala jsem, že tvé nepsání má nèjaký pozitivní důvod, nebo že sis našla lepší relax a prostě jsi psát nechtěla. A že stěhování vám všem pomohlo, že je vám lépe. Mám neblahé tušení, že vím, o kom tu píšeš...a napadají mě na jeho adresu jen sprostá slova :(. Jednou se mu to všechno vrátí. Nejsem si jistá, jestli mu ukončením blogu nedáš najevo, že vyhrává. Jinak bych chtěla být mezi těmi pár vyvolenými, můj email máš :).

    OdpovědětVymazat
  12. Milá Amélie,
    Tvůj blog jsem začala číst před rokem a dá se říct jedním dechem a s otevřenou pusou...máš můj neskonalý obdiv, že jsi měla takovou odvahu :-) mrzí mě, že jsi se rozhodla to ukončit, protože jsem se těšila na každý tvůj článek.
    Mirka

    OdpovědětVymazat
  13. Amélie děkuji za Váš blog, velmi jsem z něj čerpala i pro svou práci, co jste zde psala nebylo marné, přeji ať se někde jinde, v přátelštějším prostředí, uplatníte se svými zkušenostmi...za sebe velký dík jarka

    OdpovědětVymazat
  14. Amélie, přidala bych se k ostatním. Psychopati byli, jsou a budou nám obtěžovat život právě proto, že neumí vhodně ventilovat svoje pocity, respektive se projevují dost nevhodně. Až tak, že nás nutí (donutí) dělat následně činy, na které bychom běžně ani nepomysleli.
    Už jsem se také ve svém životě setkala se stalkingem a padala při tom na dno svých sil. Po nějaké době smutky, vztek, pocity bezbrannosti... mě opustily a já jdu zase dál.
    Přeju vám, abyste z těch situací, do kterých nás někdo dotlačil a nejsou nám příjemné, budí nás ze spaní, či nám ani nedají spát, vyšla posílená - ne zlomená. Mnoho sil a nadhledu v jakémkoliv dalším tvoření!
    lind

    OdpovědětVymazat
  15. Amélko promysli to ještě.Hodně štěstí celé rodině.Marie

    OdpovědětVymazat
  16. Milá Amélko, to je pro mne smutné rozhodnutí. Chodím na tenhle blog moc ráda, i když vzkaz nechám jen málokdy. Možná tě to překvapí, ale já si sem chodím pro sílu. Držím palce. Uvidíme se třeba na mém blogu, když budeš chtít. Objímám (pokud je vhodno). Eva

    OdpovědětVymazat
  17. Milá Amélie, chápu Vaše rozhodnutí, lidská zloba, nenávist a zášť jsou bohužel všude. A bojovat proti nim, to je jako bojovat s větrnými mlýny. Moc ráda jsem sem chodila číst, protože jen díky tomuto blogu jsem se dozvěděla, že vnouček je "nestardantní", poradila jste mi ranou péči, kterou dcera pro něj využila. Stála si za svým, s vnukem absolvovala několik vyšetření a závěr byl takový, že má lehký autismus. (no někdy je to s ním hodně těžké).
    Pochybovat o sobě začala i první dospělá dcera a když jsme to spolu rozebíraly, začaly na nás vyskakovat jednotlivé indicie a začalo to všechno do sebe zapadat...na základě toho se dcera objednala do Apply a závěr zní...Aspergeruv syndrom. A to vše jen díky tomu, jak otevřeně jste tu psala. Jitka

    OdpovědětVymazat
  18. Amelie, chcem ti tiež poďakovať. Za všetky tie články, ktoré mi nielen priblížili svet autizmu, pomohli mi nájsť pokoj a nádej v začiatkoch keď som sa borila s našimi problémami, naučili ma porozumieť čo sa niekedy deje v hlave autistu... A asi najviac som ti vďačná za nadej. Ukázanie, ze sa to dá. Ťažko a pomaly, ale Janikove pokroky sú veľkým povzbudením pre mnohých.
    Ďakujem, Amelie. A verím že Boh si nájde cestu. Možno ešte lepšiu, aj keď ju teraz nevidíme.

    OdpovědětVymazat
  19. Zdravím a přeju vše dobré. Hanka s Bartolomějem

    OdpovědětVymazat
  20. Amélie, přeju Vám hodně síly. Četla jsem Vás moc ráda a vždycky obdivovala, jaké díky Vám dělá Jeník pokroky. Majka

    OdpovědětVymazat
  21. Milá Amélie, jak už bylo napsáno výše, nikde jsem se nedozvěděla o autismu více a v ucelené laické podobě, než tady. I když jsem původně chodila číst o autismu, časem se to změnilo, a teď mi připadá, že chodím nakukovat ke známým :) Vždy si říkám, že je fajn, jak velké pokroky Jeníček dělá a že jste skvělá žena i máma. Moc se mi líbilo, že jste se se vším v životě poprala, nic jste nevzdala a nakonec našla sílu přestěhovat se přes půl republiky. Přeji Vám i dětem do života jen to nej a třeba někdy někde...Eva

    OdpovědětVymazat
  22. Vážená paní Marcelo, váš blog jsem během jednoho týdne pročetla celý a je mi moc líto, že končí. U synka je podezření na lehkou PAS, takže jsem zde čerpala rady a obdivovala Jeníčkovy pokroky. Přeji Vám i Vašim dětem do života jen to nejlepší a doufám, že jsou na tom děvčata již lépe.
    Iva

    OdpovědětVymazat
  23. Četla jsem Váš blog několik let a skláním se před Vámi - Jeníček udělal obrovský pokrok jen a jen díky Vám. Našla jsem tu vysvětlení mnohých věcí, o kterých jsem neměla ani tušení, pomohla jste mi pochopit, v čem má problem můj syn a tím jste mě nasměrovala k jeho léčbě. Moc Vám za toto děkuji a přeji Vám co nejvíce radosti nejen z Vašich dětí, co nejméně starostí a hlavně pevné zdraví. Jitka

    OdpovědětVymazat
  24. Paní Amélko, i já vás moc ráda čtu a už asi dva roky vám dlužím vánoční dárek za krásnou knihu, kterou jste mi poslala..:(( nezapomněla jsem!! Moc na vás myslím, verinka.

    OdpovědětVymazat
  25. Amélie, je mi to líto. Moc ráda sem chodím. Přeji lepší dny a pro jistotu přikládám email m_duskova@seznam.cz. Martina

    OdpovědětVymazat
  26. Milá paní Marcelo, jedním slovem děkuji za sebe a svého vnoučka. Díky vašemu blogu se dívám jinak na lidi okolo sebe. Snad i trochu chápu chování svého vnuka. přeji vám a dětem hodně zdraví. Marie

    OdpovědětVymazat
  27. Marci, je to velká škoda, bylo to moc zajímavé, ale momentálně se nedá ni jiného dělat...třeba ještě bude líp. držím palce.Jarka (s Davidem)

    OdpovědětVymazat
  28. Milá Amélie, já Váš blog objevila teprve před měsícem a od té doby pročítám. Jsem pedagog a Vaše přiblížení světa autismu mi opravdu pomáhá. Hledám u Vás inspiraci a podporu. Učím se, jak vycházet s autistickým žákem. Ani nevíte, jak moc mě mrzí, že chcete nebo spíš musíte končit, sotva jsem Vás našla. Určitě musíte prožívat něco velmi těžkého a opravdu mě z toho mrazí. Zvládáte toho tolik a ještě myslíte na druhé. Přesto se najde někdo plný zášti. Opravdu nechápu, co se stalo, ale v každém případě Vám přeji, ať vše dobře dopadne! Přeji hodně Božího požehnání, víry, lásky a naděje. Zdeňka

    OdpovědětVymazat
  29. Milá Amelko,prosím Vás ještě si vše promyslete,tento blog je pro mě velkou pomocí a inspirací,velmi Vás obdivuji,Váš Jeníček dělá veliké pokroky díky Vám,ale tady nám budete velice chybět,Vaše vyprávění mám podrobně pročtené,a také Vám moc děkuji...dae

    OdpovědětVymazat
  30. Marcelo, je mi to moc líto, čtu blog už několik let. Máte to hrozně těžké, jiná ženská by se dávno zhroutila. Přeji Vám i dětem konečně klid a trochu štěstí. Mějte se krásně!
    Lenka

    OdpovědětVymazat
  31. V poslední době jsem neměla moc času tu číst a teď najednou tohle:( Moc mě to mrzí, ale chápu Vás. Mnoho lidí je bohužel zlých a dokáží tak strašně zraňovat, že se to dlouho snášet nedá.
    Přeji Vám hodně sil, všem třem dětem co nejkrásnější dospívání a v rámci možností pohodový život.

    OdpovědětVymazat
  32. Moc držím palce. Ráda sem chodím. Poučila jsem se. A hlavně je krásné sledovat, jak trpělivost, obětavost a láska přináší Jeníčkovi tak velké pokroky.

    OdpovědětVymazat
  33. Čítam Váš blog dlho. Prajem Vám , dievčatám a Jeníčkovi všetko dobré. Ďakujem Vám za všetko čo som u Vás našla. Chodila som k Vám každý deň. Verím že raz zasa... hana

    OdpovědětVymazat
  34. Marci,tak to je mě líto,moc ráda jsem pozorovala od malinka Jendu a to je jen kapka v moři. Tvojí zásluhou máš šikovná děvčata a Jenda dělá velký pokrok.email na mě máš,klidně se ozvy a nebo na můj blog.Marci rozmysli si to,moc prosím,ale na jedné straně to chápu,někteří lidičky jsou moc zlý.pa

    OdpovědětVymazat
  35. Chápu, rozumím. Je mi to líto. Obdivuji tě za všechno co zvládáš, a děkuju za všechno, cos pro mě udělala.
    S ♥ Lilli

    OdpovědětVymazat
  36. Amélie, váš blog jsem před rokem objevila zcela náhodou. Nemám žádnou zkušenost s autismem, ale strašně ráda jsem četla o tom, jak vy a vaše děti děláte pokroky v životě. Jak vám to všem jde a jak se nevzdáváte. Nedejte se, držím vám palce. Kristýna

    OdpovědětVymazat
  37. Milá Amélie, navštěvuju vás dlouho, raduju se z každého pokroku vašich dětí. Sama jste mi moc pomohla a naučila mne empatii, naučila mne nahlížet na situace jinou optikou - a rozpoznat úzkost a jiné obtíže u studentů, dětí a lidí, s nimiž se potkávám. Mockrát děkuju.
    Vaše rozhodnutí je pochopitelné a přeju vám soukromí, klid a mír. Moc vám přeji, abyste se setkávala s empatií a pochopením, abyste našla v životě oporu pevnou jako skála a aby se vám i dětem dobře dařilo.

    OdpovědětVymazat
  38. Milá Marcelko, je mi moc líto, čím si musíte procházet. Myslím, že hodně z nás si to ani neumí představit. Váš blog mě nechával nahlédnout do světa, o kterém jsem neměla moc představ. Velice Vám děkuji a přeji do budoucna jen to nejlepší.

    OdpovědětVymazat
  39. Milá Amélie,
    rozhodnutí rozumím, nakukuju už několikátý rok a občas si na Vás vzpomenu -jste silná žena a máte můj obdiv. Hodně sil do každodenního života, ať vám děti dělají radost. Hodně jste mě toho naučila.
    Anička

    OdpovědětVymazat
  40. Také jsem byla dlouholetou čtenářkou a o autismu (nejen) se mnohé dozvěděla. Přeji vám vše dobré, ať už máte od psychopatů konečně klid a Vám i dětem se daří dobře. Olga

    OdpovědětVymazat
  41. Za všechny tápající a unavené a bezradné maminky autíků a aspíků píši svůj velký dík za tento blog. Za všechnu odvahu, lásku,inspiraci, vytrvalost, odhodlání, nekonečné a nekončící začátky po těžkých dnech a dobách a za stovky dalších věcí - Amélie, díky. Díky.

    OdpovědětVymazat
  42. Marci, ráda chodím na Tvůj blog, díky Tobě o autismu něco vím, těší mě úspěchy vás všech. Moc Tě obdivuji a přeji jen to nejlepší. Margita

    OdpovědětVymazat
  43. Děkuji za váš blog. Sledovala jsem vás snad už více jak 2 roky a budete mi moc chybět, hodně jsem se toho od Vás dozvěděla a i naučila se něco důležitého. Být vděčná za všechno, co mám. Přeji Vám a i Vašim dětem jen to nejlepší do budoucnosti a snad se Vám povede konečně líp.
    Děkuji Klára

    OdpovědětVymazat
  44. Marcelko, - já vím,bolí to, - zloba a nespravedlnost, zášť vždycky bolí - a když je toho moc, má člověk pocit, že víc už neunese.... ale je to TVŮJ blog, TVOJE dlouholetá práce, ve které mapuješ Jeníčkův život, kdy ho citlivě vedeš - ruku v ruce - krok po kroku - všemi úskalími od jednoho úspěchu ke druhému...je to váš život, - nepřetrhávej, prosím, tu nitku. Piš dál, zlým lidem navzdory. Věřím, že až Jeníček dospěje, rád si ten svůj, tebou psaný deník přečte a ocení. Bude na tebe pyšný. Podívej, kolik lidí tady je s tebou, kolik lidí s tebou prožívá každou radost, každou bolest, - těší se tvým a Jeníčkovým úspěchům, drží ti palce, mají tě rádi - přece kvůli hloupým lidem své dlouholeté úsilí nespláchneš dolu vodou. Jsi úžasná žena a já věřím, že se nadechneš a nenecháš se zlobou převálcovat. Zase bude dobře, uvidíš. Ona ta krutost a zloba je jako bumerang. Jednou se k těm lidem vrátí zpět, protože co kdo zasévá, to taky sklidí. Utři slzy, Marcelko, zvedni hlavu a nasaď úsměv - a piš dál svůj krásný blog a nedej nepřejícníkům najevo, že tě jejich chování ničí. Nerezignuj. Dobře bude.
    Zdraví a objímá Bára

    OdpovědětVymazat
  45. Marcelko, - jen se ještě zeptám, - můžeme ti v něčem pomoct?

    OdpovědětVymazat
  46. Milá Amélie, nevím, jestli je Tvoje rozhodnutí správné. Tvůj blog je nejen hodně a jistě s velkým zájmem navštěvovaný, pro mnohé je i velikým přínosem. Já sama nemám doma "autíčka", ale některé Tvoje tipy na zábavu nebo využití času k platné výchově jsou i pro mě moc zajímavé. Když to zabalíš, tak vyhrajou Ti, kteří Ti kazí náladu. A zloba by vyhrávat neměla. Chápu, že nemáš sílu, reakce zlých lidí člověkem otřese, ale vlastně kvůli nim spousta slušných lidí přijde o Tvoje velmi platné rady... Držím Ti palce, ať se rozhodneš, jak chceš. Pokud opravdu skončíš, budu na Tebe vzpomínat a přeju Ti hodně štěstí.

    OdpovědětVymazat
  47. Milá Marcelko, teprve teď jsem si přečetla Tvůj poslední příspěvek a jsem z něho moc smutná. Celou dobu jsem byla přesvědčena, že teď už konečně se na Tebe a Tvé děti usmívá štěstí. Z celého srdce jsem Ti to přála! Nevím, co napsat pro posilu - všechno už napsali komentátoři přede mnou. Snad jen to, že bych Ti moc chtěla pomoci a moc a moc Ti držím palce a budu se za Tebe modlit. S láskou jsem sledovala zprávy o Tvé milé rodině (a našla v nich i ponaučení, přestože má autistická dcera je pravý opak Jeníčka) a ukončíš-li je, budou mi - stejně jako mnoha dalším - moc chybět.(Mohla bys třeba psát blok pod nějakým heslem, které by znal jen ten, komu to dovolíš?) Ať už se rozhodneš jakkoliv, přeji Ti hlavně klid a mír v duši. Jarmila

    OdpovědětVymazat
  48. ...nekonči,prosím! Mohu podepsat vše co tu už je napsáno!!!
    Také jsem byla a ještě budu ve slepé ulčce, ale proč dávat vítězství do rukou mizivému procentu frustrovaných lidí?!
    Věřím, že budu i nadále moci číst Tvůj blog.
    Objímám tě a přeji novou várku odvahy a energie!!!

    OdpovědětVymazat
  49. milá Marcelko vzhledem k následkům,které by nastali kdyby si blog "nezavřela" je tato prohra( zavření blogu) nejmenší zlo,které mužeš volit a že nemáš volit z moc čeho:( .I nadále na tebe budem myslet ,držet place a doufat,že mlýny melou a že nastane klid.Tvuj blog me provázel autismem a pomáhal se inspirovat když mi docházeli síly a tvůj blog nás vlastně i spolu seznámil.díky že jsi tu pro nás byla a že doufám,že i budeš i když třeba jen po písmenkách.Máme tě moc rádi a to doufám víš.Drž se a přeji tobě,Jeníčkovi i holkám klid.Dej jim za me pusu papa Linda s malíkem

    OdpovědětVymazat
  50. Achjo, lidi jsou hrozně zlí... myslím, že tenhle blog je dost přínosný, je opravdu třeba ho ukončit?:( I kdyby ano, určitě bych měla zájem! Možná si pamatujete... byla jsem nucená skončit svůj blog http://existence-perdue.blogspot.cz/, teď jsem se snažila začít na http://lettres-dernieres.blogspot.cz/ , ale to už nikdy nebude ono, když všechnu minulost mám tam... a ani se mi nechce psát... i když bych občas hodně potřebovala svoje trápení vypsat.
    Když budu mezi "vyvolenými", tak prosím sholova@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  51. Amélko, mrzí mě to, ale chápu tě.

    OdpovědětVymazat
  52. Tvůj blog mě obohatil o úplně nový pohled na svět, takže děkuju. Mrzí mě, že to takhle dopadlo. Přeji ti, abys vedla radostný život:)

    OdpovědětVymazat
  53. To mě mrzí. Váš blog jsem začala číst ještě předtím, než jsem se stala mámou jiného dítěte. Od té doby, co jsme si uvědomili, že máme doma jiné dítě, jsem ho četla ještě intenzivněji a vracela jsem se na počátky blogu. Moc mi pomohl. Dává mi naději, že i u nás bude líp. Ráda bych, pokud budete pokračovat ve psaní měla přístup na Váš blog,

    OdpovědětVymazat
  54. Je mi líto, že to takhle dopadlo, váš blog jsme měla vážně ráda. Hodně jsem se o autismu dozvěděla. Líbilo se mi, že popisujete všechno tak, jak to je. Prostě zkušenosti někoho, kdo to opravdu prožívá.
    Přeji vám v životě co nejvíc štěstí a úspěchů. Snad se vše v dobré obrátí.

    Ani vlastně nevím, jak je na tom Šárka. Je to už hodně dlouhá doba, co mi psala e-mail. Pak už mi neodepsala. Tak pokud by si potřebovala popovídat, klidně může.
    A omlouvám se, že jsem tak dlouho nekomentovala žádný článek. Váš blog jsem četla pravidelně, jen jsem už neměla sílu články nějak smysluplně okomentovat. Sama na tom nejsem zrovna nejlíp a nějak se v tom životě plácám, takže z toho důvodu.

    Mějte se krásně!

    OdpovědětVymazat
  55. Na blog jsem kdysi chodila velmi casto-sama mám holčičku s AS. Nedávno jsem ho znovu "objevila" a tak moc prosím o pokračování jakoukoli formou. Můj mail je: habrhana@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  56. Dobrý den,
    také na Váš blog chodím několik let a děkuji. Děkuji za rozšíření obzorů, děkuji za sdílení Vašeho těžkého života, kterým procházíte. Jste velmi silná žena a věřím, že i s tímto se "poperete". Určitě nekončete se záznamy pokroků nejen Jeníčka, myslím, že jednou určitě nastane ta doba, kdy pocítíte potřebu je zase vyndat na světlo. A Ti kteří budou chtít a budou potřebovat, si je zase najdou.
    Držte se a přeji vše nejlepší do dalšího života Vám i vašim dětem:-)
    Píšu Vám na email můj email.-)
    Peťka Pětka

    OdpovědětVymazat
  57. Amélko, i mě to mrzí a je to škoda. Ale pokud Ty sama cítíš, že to nejde, tak se nedá nic dělat. Držím Ti pěsti, ať je líp. Tvůj blog jsem čtu již něco přeš tři roky a dal mi mnoho... víc než lze zde vypsat. Jak budu mít čas, ozvu se e-mailem. JInak můj e-mail je petrahanova@seznam.cz. Zdraví Petra a Víteček a Honzíček

    OdpovědětVymazat
  58. Ach, to mi je luto. Tvoj blog mi otvoril dvere do ineho sveta a pomohol mi pochopit mnohe suvislosti. Ak budes pokracovat sukromne, budem poctena, ak mi dovolis k tebe nahliadnut. Velmi si ta vazim a prajem vsetko dobre a vela energie. truchlam@azet.sk

    OdpovědětVymazat
  59. Milá Amélko, děkuji za tvůj čas, který si věnovala tomu, aby se jiné maminky dozvěděly o autismu. Díky tobě jsem pochopila spoustu věcí. Velmi tě obdivuji a přeji ti hodně síly, trpělivosti, laskavosti a radosti. Celé tvé rodině jen to dobré. Jarka

    OdpovědětVymazat
  60. Neee, další oblíbený blog zavírá? To je mi líto.
    Tak hodně štěstí a ať se vám všem daří. Držím palce. Petra

    OdpovědětVymazat
  61. Zdravím Amélie, nenech se odradit a znechutit lidmi, takových je tu kolem nás moc a furt bude. Možná jsou moc spokojení, nemají žádné starosti, jsou zdraví, doma minimálně Einsteina nebo Einsteiny a nevědí o čem je řeč... jen sem nemusejí chodit a kazit lidem život. Vlastně jsou tu na návštěvě a měli by se chovat!!!!! Vím, že to bolí, ale i takovéto "hnusárny" člověka posílí a taky zjistíš kolik lidí stojí za tebou a tím co děláš. Hodně štěstí, Kája.

    OdpovědětVymazat

Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu.
Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...