Na blog se snažím psát pozitivně, ale přesto denně dochází k mnoha konfliktům. To, že o nich nepíšu, neznamená, že nejsou.
Při kombinaci dvou autistů a duševně nemocného sourozence s auti projevy se ani není čemu divit.
Jeníčka strašně rozčiluje, že Eliška vstává v poledne.
Eliška má k autismu a depresím problémy s usínám a protože často usíná kolem čtvrté hodiny ranní, pak zákonitě nemůže brzy vstávat.
Stokrát za dopoledne se mě Jeníček ptá, kdy už bude Eliška konečně vstávat.
Když přijde Eliška do kuchyně, tak Jeníček pořád dokola opakuje svoje echolálie:
"Dělej, já už jsem dávno vzhůru, vstávej, děleej!!! Seš strašnej ochrapoun.
Eliška neumí brzo vstávat.
Eliška neumí nic jinýho než chrápat.
Eliška neumí nic jinýho než kecat se Šárkou. Eli, proč pořád kecáš se Šárkou?
Eliška se ještě nenajedla.
Běž se najíst, ne?
Eliška neslyší.
Najíst. Najíst! Eli, jdi se najíst!
Eliška furt neslyší! Eliška dělá, že neslyší.
Eliška se neumí najíst.
Proč tam breptáš se Šárkou?
Jeník stojí naproti Elišky, opakuje pořád dokola stejné věty a napodobuje její pohyby...
...a Eliška pění vzteky...