Parainfekční artritida levého kolene

Po několik hodinách strávených v Porubě na ortopedii diagnostikoval pan doktor parainfekční artritidu.
Koupila jsem Jeníčkovi ortézu a poctivě tři dny ležel.
Čtvrtý den už vzteky házel i ovládáním od televize, ale naštěstí už je mu lépe.

Teď pro změnu s kašlem a rýmou "ležím" já....
Ale to je v pohodě, co nás nezabije, to nás posílí, že?

S Jeníčkem na Fifejdy

Uff. Ještě mě někdo pošle na Fifejdy a padnu za vlast. 
Jeníčka od rána bolí noha, nechodí, leží..což je u hyperaktivního autisty na pováženou. 

Tak jedu na Fifejdy, kde mi nejdřív vynadají, že nevím, jestli měl úraz (jaký ASI NE? A jak to mám vědět, když mi to neřekne? ASi ne...), pak mi řeknou, že jestli neměl úraz, tak tam nemáme co dělat....
....vtipný...
Jsem ráda, že jsem ho dostala do nemocnice a že tam dopajdal opřený o smeták....nakonec se na to doktor mrkl, nechápal PROČ Jenda nerozumí povelům typu : POVOL NOHU, TAK POVOL TU NOHU (rozkazem s Jendou ničeho nedosáhne, navíc tomu nerozumí...), neudělali mu ani RTG a poslali nás domů, ať si zítra zajedem někam na ortopedii. 

V první chvíli se vás chce zmocňovat zoufalství.... zoufalství, že jste na všechno sama.
Nemá kdo nakoupit, nemáte co jíst a Jendu doma v tomto stavu nechcete nechávat samotného....

Zoufalství, že nemáte chlapa, který by vám byl oporou, který by přistavil auto, pomohl Jendu třeba odnést nebo sehnal vozík....
Zoufalství, že nevíte, kde je Šárka, kdy se vrátí, co kde dělá, když je nemocná a má ležet v posteli.
Není nikdo, kdo by vás objal a řekl: "Všechno bude v pořádku, všechno spolu zvládneme."
Nemáte nic.

Ale přesto se tomu zoufalství nepoddáte, seberete poslední zbytky sil a všechno si zařídíte SAMA.

A snad i zítra tu ortopedii a ten nákup....

Hlavně aby to nebylo nic vážného, na ničem jiném nezáleží...

Ach ta škola

A takhle se Jeníčkovi nechce do školy.
Utíká nahoru místo aby šel dolů...

A u toho opakuje pořád dokola:
"TAM NE, TAM NEE...."

A takhle se mu zase nechce domů.... bojí se, že tam bude Šárka.
Říká: "Ina koše!"

Rituální ranní i odpolední pohoupání u schodů...
Pokud je zábradlí mokré, nehoupe se, jen řekne: "Moké"...

Autíkoviny zas a znova

Košťata nad záchodem...

O kartáčcích raději pomlčím...

Ponožkový bojovník....i s čepičkou....

Voda tekoucí skrze ponožku....

A moje zlobivá mumie....

Panáčci z modelíny 2 - nemocnice

Housenka dostala několikrát transfůzi...

Zdemolovaná žirafa po nehodě...

Polozabitá housenka s vyčnívajícím srdíčkem....

Ty morbidní hry fakt nevymýšlím já.

Já na něj jemně, opatrně: panáček je nemocný, musíme ho uložit do postýlky, pohladit, pofoukat bebíčko...a když je panáček nemocný, necháme ho odpočívat a spinkat....

A Jenda vezme nůž nebo vidličku a pích pích škub trh...a je po panáčkovi....

...a znovu a znovu a znovu....
Když jsem operovala housenku postopadesáté za dvě hodiny, tak jsem se modlila, aby už ho to přestalo bavit....