Když utekl ze hřiště před dům, tak se sesunul na zem a mlátil prasátkem o zem...
Pak si lehl a ležel ....
Kopal nohama a naříkal...
Pak se přikryl svojí malou dečkou....
A zacpával si uši, aby mě neslyšel...
Chvíli jsem ho nechala být a pak jsem ho přemlouvala, že půjdeme nahoru.
Lákala jsem ho na pohádky, na iPad, na Šmouly a nic...
Teprve vidina nudlí od vietnamce Jeníčka krapet nabudila a přiměla k pomalému "postupu" (polezu) vpřed.
Jeden schod asi za 5 minut....ale lepší něco než nic, že...
Pak "hluboký pád" do sklepa....
...a opětovné přemlouvání k "výstupu" do druhého patra....
Asi hodinku nám zabralo lezení do druhého patra...a to bylo štěstí, že v jednu chvíli šla nějaká paní, Jenda se lekl a alespoň jedno patro nahoru před ní utekl....
Uff.
Na chvilku zabrali šmoulové na iPadu a poté rýžové nudle od vietnamce s kuřecím masem.
Ještě že to z domu mám jen asi 200 metrů...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu.
Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.