Poděkování

Vraťme se ke Štědrému dni.
Letošní Štědrý den byl tím nejhorším Štědrým dnem v mém životě.
Po poledni přišla na návštěvu moje maminka a když jsem zjistila, co se stalo, neubránila jsem se slzám.
Nezvládla jsem ten nápor posledních (tý)dnů.
To, že se na mě vykašlal vlastní bratr, to beru. U mě skoro vždy platí: "Za dobrotu na žebrotu" a i tady se to projevilo.
Kámen úrazu byl jinde.
Jo, kolikrát jsem někde četla, JAK se chovají děti v pubertě a nedělala jem si žádné iluze, ale čeho je moc, toho je příliš. Poslední rok a čtvrt "bojujeme" s pubertou, marně vysvětluji, marně nastavuji pravidla společného soužití, marně osvětluji morální zásady...dítě mě prachsprostě ignoruje a dělá opak toho, co má.
NIKDY jsem si nemyslela, že TOHLE se bude dít i mně....
Scéna byla tak velká, že ostatní děti odmítly sedět společně u štědrovečerní tabule, jedli jsme tudíž každý zvlášť, Jenda dokonce v obýváku na zemi...
Nakonec se mi to povedlo alespoň trošku urovnat a přesvědčit děti, aby seděly společně u stromku. Slzy mě pálily v očích, v duši sídlila ostrá bolest, ale zvládli jsme to.

Radost dětí z dárků převýšila počáteční zmatek, strach, bolest, ječení, vztek, bezmoc a pláč.
Holky dostaly vytoužené oblečení, nějakou kosmetiku,  Jenda svoji vysněnou magnetickou stavebnici a povlečení s prasátkem Peppou, ale největší radost dětem udělal dárce, který nechtěl být jmenován... děti dostaly jeden iPad a jeden mini iPad.
Síce jsme měli ještě nedávno dva, ale ten Elišky Jenda ve vzteku prokousl a na opravu nebylo.
Jendův iPad už má slabou baterii, musí být skoro pořád v zásuvce a nelze s ním už téměř vůbec cestovat. Navíc byl nedávno dvakrát v Praze v servisu a těch 14 dní bez iPadu bylo (pro všechny) tragických.
Oba autisté ho milují, berou si ho do čekárny k doktorům, do auta nebo se u něj uklidňují po škole či po školce.
Nehledě na to, co všechno se Jenda díky němu naučil.

A ikdyž to vypadalo, že naše vánoce končí poprvé v životě tragicky, řekla bych, že tento štědrý dar děti zase smířil...
Jenda byl v sedmém nebi.... a přežil i spolupráci se Šárkou, kterou normálně jinak (skoro) pořád "zlobí"...

Závěrem patří velké poděkování TOMU, kdo to "způsobil" a hlavně těm, kteří DALI...
Moc si toho vážím.

Není nad spokojené a šťastné děti...
Mé děti těch radostí v životě moc nemají. Každé se potýká s mnoha problémy, i když každé jinak a v jiné míře, a hra na iPadu jim dává na chvíli zapomenout na "nepřátelský" svět a pomáhá jim lépe se smiřovat se skutečností.

DĚKUJU!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Samozřejmě jsme ho brali i druhý den k babičce, alespoň na chvíli ty děti nějak zabavit, aby babičku s dědou neranila mrtvice...