Do APLY na kontrolní vyšetření jsme měli jet v prosinci, ale změnili nám termín na leden.
Díky Bohu bylo "teplo", žádný led ani sníh. Nemám já (občas) štěstí?
Jenda se dopoledne chvíli čertil a nechtěl nikam jet, ale když slyšel, že pojedeme dvěma tunely, tak se uklidnil.
Tunely má rád.
Příprava nesměla chybět. Bála jsem se zbytečně, cesta byla dobře značená a nebloudili jsme.
Po probdělé noci, kdy mě tížil strach o dceru, mi bylo neuvěřitelně zle. Klepaly se mi ruce a měla jsem pocit, že v tomhle stavu cestu do Prahy nezvládnu. Jenže na vyšetření jsme čekali asi půl roku, nechtěla jsem to rušit, a tak jsem se musela sebrat a vzchopit. Stačila malá modlitba a v autě zapnuté CD s Karlem Gottem a chmurné myšlenky na chvíli zmizely.
V Praze jsme měli asi 3/4 hodiny čas, a tak jsme se vydali kousek pěšky k Mc Donaldovi, Jeníček měl slíbené hranolky a nugety.
Ještě loni a předloni jsem musela mít golfky a i tak dělal Jenda hysterické scény, tentokrát to zvládl pěšky!
Ukazoval čuníkovi čísla domů a čuník je musel přečíst. Pokud jsem se chtěla vyhnout afektům, tak jsem "musela poslouchat".
Zajímala ho i čísla tramvají...
Čuník si mazlení a tulení očividně užíval....
Musela jsem ho nakrmit, aby neměl u paní doktorky hlad.
Naštěstí už dávno neřeším, co si myslí okolí, takže jsem hodnotila chování Jeníčka tak, že byl moc hodný. Na JEHO poměry.
Zvládl to, co by před rokem či dvěma vůbec nedal...
Na zahradě před vchodem do APLY pobíhal ke stromu a zpátky...pamatoval si to, i když tam nebyl 15 měsíců.
V čekárně se mu moc nelíbilo, protože tam na zemi seděl osmiletý kluk a hrál si s legem...
Jenda lezl po čtyřech dokola okolo stolu.
Chvilkama se schovával na gauči nebo za gaučem....
...ale občas se podíval, co tam kluk dělá...
Nesměla jsem před klukem vůbec mluvit. Pokaždé, když jsem začala, tak mě Jenda přerušil, ať nemluvím...
Pokračování příště...
Vidíš, holčičko zlatá, - mám radost :o))), - obdiv ti patří, že i po nevyspání, kdy člověk únavou padá, jsi cestu tak dobře zvládla. Člověk ani netuší, kolik je v něm síly, když něco musí zvládnout. A Jeníček - úžasný :o))). Doufám, že ani zpět vaši cestu nic nenarušilo a že tuto noc nic nenaruší ani tvůj spánek, který teď, po předchozí probdělé noci, k odpočinku moc potřebuješ. Paní doktorka musela být s Jeníčkem spokojená, - vždyť díky tvé práci s ním neuvěřitelně rychle postupuje kupředu. Objímá vás oba Bára :o)))
OdpovědětVymazatAno, dnešní noc byla lepší, ale strach zůstává. Děkuju.
VymazatAmélie milá, tady vidíš krásné výsledky svého snažení! Prostě JSI ÚŽASNÁ! A nikdo mi to nevymluví. Jen tak dál, přeji hodně sil!
OdpovědětVymazatDěkuju. Je to náročné a vyčerpávající, ale pak jsem na sebe (někdy) pyšná, že jsem to zvládla.
Vymazatkrásně jste to zvládli Marci.
OdpovědětVymazatJste oba šikovní.
A Jeníček má moc pěknou novou zimní bundu. Moc mu sluší.
Míša z Plzně
Jeník měl v lednu tepláky?
OdpovědětVymazatA co by měl mít? :-))) Já mám taky dlouhé kalhoty:-) Jenda nic jiného nenosí, jen tepláky. Třeba rifle a šusťáky na něj nedostanu. KDYBY byla zima (a nebo sníh), měl by na tom ještě oteplené kalhoty, ale protože bylo teplo, tak mu tepláky stačily.
Vymazat