....a pak už přišla paní doktorka. Chtěla, aby Jeníček počkal v čekárně, že si nejdřív promluví o samotě se mnou.
Nepovedlo se. Jenda běhal sem a tam, z čekárny do chodby a schovával se v klubíčku na zemi za botník, pak zase běžel do ordinace a uvelebil se na gauči...
...a když jsme ho přemlouvaly, tak utekl zase do chodby. Paní doktorka raději zamčela dveře, aby Jenda neutekl ven.
Žádným způsobem se nám nepovedlo ho přemluvit ani na nic nalákat. Myslím, že by tam sám nezůstal, ani kdyby tam nebyl ten kluk, natož takhle: Jeníček se dětí bojí.
A tak si paní doktorka povídala chvíli se mnou a Jenda lezl v ordinaci po gauči.
Pak jsem odešla do čekárny a Jenda (snad) plnil úkoly.
Jeho tempem. Jeho "zvláštním" stylem.
Ale paní doktorka to s autisty umí, takže si poradila.
Pak jsme měli chvilku počkat v čekárně na konečný výsledek testů.
Kluk už v čekárně nebyl a Jeníček si dokonce chvilku hrál. Na něj velký úspěch. Většinou na žádné hračky v čekárnách nesáhne.
A dokonce zvládl jít i na WC, i když předtím mi říkal, že nepůjde a že to vydrží domů.
Jeníček nechodí na cizí záchody, ani ve školce ne. Vždycky dělal scény, když jsem ho nutila, aby se tam šel odlehčit... I když mi nedávno říkal, že už to snad jednou nebo dvakrát zkusil...
Svým originálním způsobem si pohrál s autem, s hadem a s dinosaury...
A pak už toho měl dost...a dobýval se k paní doktorce ...chtěl si dojít pro čuníka a jet domů.
Povedlo se mi na chvíli odlákat jeho pozornost, a tak vydržel ještě pár minut.
Chvíli mlátil hlavou, pak tloukl pěstí do gauče a házel hračky po zemi, ale vcelku se choval "slušně".
Naštěstí je to specializované pracoviště pro děti s PAS, takže se tam cítím bezpečně a vím, že mi nikdo za chování dítěte nevynadá (jako někde jinde).
Na autistu jeho formátu se choval "dobře".
Cesta domů proběhla v pohodě. Sice jsem jednou zazmatkovala v Praze na křižovatce, kde jsem nevěděla KAM odbočit, ale naštěstí byl provoz minimální a za mnou zrovna nebylo žádné auto. A i kdyby, tak by si jen poklepali na čelo a řekli si: "No joo, ženská za volantem..."
Pak už cesta ubíhala rychle.
Jenda si hýkal, halekal jak na lesy, pořád se ptal za kolik minut budeme doma, houkal jak siréna, mával rukama a čuníkem, občas mě praštil balónkem a opakoval nějaké echolálie, tak jsem přidala na hlasitosti Karla Gotta a těšila jsem se domů.
Zprávu z vyšetření budeme mít do týdne, tak vám dám vědět, jak jsme dopadli.....ale předběžný závěr je ten, který jsem tušila: Jeníček nemá na "normální" základní školu, takže k zápisu půjdeme (asi) do Praktické....
Heartly wishes and greetings fof Jenicek from Poland!! :)
OdpovědětVymazatAmélko, všechno jste zvládli moc dobře! Jste úžasní!!! Gratuluju! :)
OdpovědětVymazatAmélko,držím vám palce zvládáte vše úžasně. Sleduji vaš blog už pomalu tři roky každý den Jeníček dělá pokroky a můžu vám upřimně říci,že i mě to potěší,když píšete že to,či ono Jeníček nezvládne a pak si přečtu jak dobře zvládnul.Přeji vám moc krásných chvil v životě a na lidi se vykašlete jsou zlí i když ne všichni. Jana v.
OdpovědětVymazatTak vidíš, jak dobře jste to oba zvládli! Ale je to úleva, že to máš za sebou, viď?
OdpovědětVymazatJsi šikulka.
OdpovědětVymazatAhoj Amelinko,malej je šikulka.Dlouho jsem nebyla na žádném blogu ani na svém,ale dívám se jak Jeníček dělá pokroky. Mám pro tebe tu deku konečně dodělanou v mezi pauzách v tom šíleném hektickém mém životě tak po neděli bych odeslala. A co ty jak vše zvládáš obdivuji tě hodně...
OdpovědětVymazatTaké se tam chystáme, měli jsme jít v prosinci, ale byli jsme pořád marodní, takže snad to vyjde v únoru. Na zápis ale jdeme už v lednu, tedy jdeme rovnou na dva zápisy, ale v podstatě víme, že buď logopedická nebo Montessori, snad jedna z toho vyjde. Držím palce, ona paní doktorka píše dost přísné závěry, přísnější, než jiné doktorky, tak třeba časem do té normální ZŠ přejdete, Jeník se mění a zvládnul i návštěvu tak, jak jindy ne.
OdpovědětVymazatLenka
Jsi dobrá, že jsi to zvládla autem a s Jeníčkem za zády!
OdpovědětVymazatJára je také na praktické a jsme spokojeni. Jen se bojím, že praktické školy brzy zruší...
Hlavně že jste to oba ve zdraví přežili. Hezký večer. :)
OdpovědětVymazatJste šikulové oba,že jste návštěvu APLY takhle pěkně zvládly.Přikláním se k názoru paní Lenky,protože i náš závěr od paní doktorky byl velmi přísný a docela odlišný od jiných odborníků-dětský psycholog,neurolog.Dr.Thorová nám napsala středněfunkční DA a LMR.Zatím se zdá/ťuk,ťuk,.../,že to bude lepší,tak uvidíme.Hezký večer Jarka
OdpovědětVymazatA já nesouhlasím:), u Elišky si paní doktorka před 10-11 lety myslela, že je na tom líp a Eliška na tom (časem) byla hůř. Jenda u ní byl potřetí a zatím to sedí:-) Naopak paní doktorka na psychiatrii mu kdysi dala AS, kdežto paní doktorka Thorová správně diagnostikovala DA středně funkční, ADHD, VD ap. Nedám na ni dopustit:-)
VymazatHolt některé dítě se zlepší a diagnóza se upraví, u Jendy zatím ke zlepšení nedochází.
Milá Amélie, velmi Vám fandím. Máme vnuka (bude mít 10 let), s atypickým autismem (lehčí forma), dysfázií a SM (dle psycholožky, čemuž jsme dlouho nemohli uvěřit). Věnovali jsme se mu nesmírně s přesvědčením, že se to zlepší. Při zápisu do školy byl moc šikovný, proto ve škole (pro děti s postižením) začal s osnovami školy základní. Brzy přešel na školu praktickou, ale i ta je pro něho těžká. Nyní opakuje 2. třídu praktické školy, něco umí (s pomocí čte lehká slova a věty, počítá do 10), ale vypadá to na školu speciální, i když se stále všemožně snažíme naučit ho co nejvíce. Přijetí reality je strašně těžké, ale nelze jinak. Jeníčkovi učení určitě půjde lépe, ale lehké to nebude, to je zřejmé. Hlavně, aby ty děti byly šťastné. Přeju hodně sil a alespoň trochu pohody. Mariela.
VymazatZvládli jste to tak dobře, jak jen šlo. Spíš máš můj obdiv, že tohle všechno zvládáš sama, bez pomoci. Musíš mít hodně vnitřní síly.
OdpovědětVymazatPěkné stránky a nesmírně zajímavé.Narazila jsem na Váš článek ohledně návštěvy babičky, ale komentáře byly již uzavřeny, tak bych se chtěla zeptat zde.Pro takové stresové situace není možné Jeníčkovi dát nějaký lék na zklidnění?Paní Amélie, moc mě mrzelo, že Vám bylo vyčítáno, že jste nezakročila.Někteří lidé působí na druhé jako rušivý element a zdravý člověk se prostě ovládne.Toto je malé děcko s diagnozou autisty, originál k neporovnání.Zakročit by možná znamenalo ještě více chlapce rozhodit.Ještě všechno nemám zde přečtené, tak si netroufám radit, ale moc Jeníkovi přeji, aby si na školu a hlavně na děti zvykl a našel kamaráda.Bude to asi zpočátku hodně náročné.Paní Amélie, děkuji za Vaše stránky, osvětu mezi lidmi.Moc Vám a Vašemu synkovi fandím!
OdpovědětVymazatDěkuju. Lék na zklidnění není a i KDYBY byl, tak to není ta správní situace, kdy by byl potřeba. Lepší je odmítnout babičku, nebo aby babička odešla, když vidí, že to Jenda nezvládá, nebo mohla jít k holkám do pokoje (dřív)...cokoliv je lepší než léky:-) Učíme se žít s autisty. Někomu to jde rychleji, někomu pomaleji. Někdo pochopí hned, někdo později, jiný nikdy...to je normální...
Vymazat