Andílek

Ve čtvrtek jel pro Jeníčka manžel. Když Jeníček vešel domů, postával v koupelně nedaleko ode mě a kousal průhledný igelitový obal, ve kterém bylo něco zabalené.
Nic neříkal, tak jsem mu moc nevěnovala pozornost...

Pak jsem šla do kuchyně a Jenda tam něco házel po zemi, pořád dokola...zahodit, zvednout, zahodit, zvednout....
....zahodit... (a šel do svého pokoje)

Když se mi povedlo tu věc zvednout, zjistila jsem, že to je docela pěkný andělíček. Položila jsem ho na linku (s tím, že se bude hodit na stromeček) a šla jsem za manželem do ložnice.

A ten se mě ptal, zda se JENDA POCHLUBIL andělem?!
- "Pochlubil?! Noo, chvíli kousal igelit, pak s tím házel po zemi...."

- "To vyráběli ve družině. Dal jsem mu to do ruky, aby se šel pochlubit mamince.... Vždycky ZAPOMENU, že to není "normální" dítě a že reaguje úplně JINAK."

Kdyby mi to manžel neřekl, tak si myslím, že to někde dostal třeba jako reklamní předmět a nedozvím se, že to je výrobek Jeníčka... a Jeníček by nevěděl, jakou z něj mám radost.
KDYBYCH věděla, že to dělal Jeníček, budu jásat a chválit ho do nebes, jak je šikovný....


Jo, chválila jsem... o chvíli později....ale už to nebylo tak spontánní....