"Babičko"

Byla jsem u dcery svého manžela podívat se na "naše" tři vnoučata.
Nadšená jsem přišla domů a hlásila jsem, jak mi tříletá vnučka seděla tři hodiny na klíně a jak mě oslovovala "BABIČKO".

Eliška byla pomalu nepříčetná:
- "Neříkej to. To je nechutný, nechci o tom ani mluvit. Neříkej to. Prosím.
Nechci to slyšet, je to tak strašně hnusný.
To je tak strašně odporný.
Proč to říkáš, když s tím dítětem nemáš nic společnýho?!!!"

- "Mám, je to můj vnuk. Pro ně jsem babička."

- "Neříkej to ! Nejsi babička, vždyť ani staře nevypadáš, nemáš šedivý vlasy ani vrásčitej obličej, ani zohnutý záda, nemůžeš být babička. Nemají s tebou vůbec nic společnýho.
To je tak hnusný, že se o tom štítím mluvit.
Ta představa je tak odporná...představa, že jsi stará a máš šedý vlasy...fuuuuj.

To není vnuk!! Jsi byla jen u ňákýho cizího dítěte. Ty s tím dítětem nemáš nic společnýho. Nemáš. Chápeš to?
Babička je babička Eva, nikdo jinej nemůže být babička!!! Jdu pryč, nebudu to poslouchat...!"

A odešla nahoru do svého pokoje....

A to ještě neví, že mám v plánu si k nám sedmiletého vnuka vzít o prázdninách na pár dní a pomalu ho seznamovat s Jeníčkem.