Víkendový pobyt 2017 potřetí

Na snídani jsme šli v 8:30.
Jenda spal v noci asi 5,5 hodiny, byl vzhůru tři hodiny, tak se na jídlo docela těšil.
Dal si džusík, kakao, rohlík s máslem a párek.
Z párku odkrojil špičky, ty totiž nejí.

Eliška snědla tři rohlíky s máslem.
Rohlík s máslem je její nejoblíbenější jídlo snad od tří let.

Ranní noviny hotelu Duo nám slibovaly krásný den....

"Pryč. Pryč. To ne. Domů. CHCE!!!" kňoural Jeníček a nechtěl počkat, než dopiju čaj.

Ale já jsem si čaj dopít chtěla, tak jsem Jeníčkovi utrpení u snídaně o pět minut prodloužila.
Pak jsem jeho čekání odměnila Twistrem zakoupeným v recepci za 28 Kč... (za to mám normálně dva)

Na pokoji si sedl do chodbičky a fňukal.

Ani nanuk ho neutěšil a začal plakat:
- "Pryč! Domů. Domůů. Chce domů. Nemá nic. Nace. Paje. Kek. Nace. Domů.
Tak to ne.
To neééé. Nemá Betku. Domů.
Pryč. Paje kek. Nemá.
Pryč.
To je týrání.
Nemá nic.
Chce domů."

Nabízela jsem Jeníčkovi, že poprosím "asistentky či asistenta" (ty lidi z OSPODu....slovo asistent jsem použila schválně, protože své asistenty má (měl) rád...), aby s ním někdo byl na pokoji a já se půjdu s Eliškou na hodinku projít nebo do bazénu a se zlou jsem se potázala....

Proběhly poslední pokusy nalákat Jeníčka na společnou procházku venku, na houpačku, na trampolínu, na dětskou lanovku u hotelu...ale nepovedlo se....Všude bylo "plno lidí".... a Jeníčka nezajímalo nic, chtěl jen domů.

Eliška SAMA došla v 9:30 do krbovny oznámit, že to Jeníček nezvládá a že pojedeme domů.
Nemělo smysl ho nadále trápit.
Chyběl mi druhý člověk, který by se staral o Jeníčka v době, kdy já budu někde venku s Eliškou.

Eliška se čertila, že je tam společná AKCE - vyrobit rodinný krb na velký arch papíru a pak společná procházka. Tak jsem ji utěšovala, že se toho samozřejmě účastnit nemusí, že ji nikdo nutit nebude.
"Fuuj krb, fuj procházka. Nůžky, šmik. Nace...Fuuj." ohodnotil to Jeníček.

Samotná jsem neměla šanci to zvládnout. Jenda sám na pokoji být nechtěl a Eliška nezvládne být nikde sama... Nabízela jsem jí, ať se jde projít, něco mi vyfotí, ať jde do bazénu či do sauny, zajezdit si na kole nebo na koloběžce, které byly k zapůjčení v recepci zdarma.... nebo ať si jen sedne do hlavní budovy na gauč u recepce a hraje si Hay day, tam internet měla...
...ne, SAMA NIKDE NEBUDE...

Jeníčkovi tekly slzy jak hrachy a mně ho bylo moc líto. I přes to jsem si řekla, že nepojedeme HNED, ale že nám pobyt o 3-4 hodiny prodloužím a že počkáme alespoň na oběd....

Chvíli plakal, ale pak se mi ho povedlo přemluvit na pohádku Tři veteráni.... uložila jsem ho do postele, pod hlavu si dal Krtka, přikryl se velkou dekou a svou malou dečkou a díval se.... ukonejšený tím, že za tři hodiny jedeme domů.

Ještě si na dveře zavěsil ceduli NERUŠIT, aby tam náhodou nevlezla uklízecí služba....

A tak autíci zůstali na pokoji u pohádky a já jsem se rozběhla s foťákem dolů k přehradě...