ZOO Ostrava očima maminky 6

Cestou k autu říkám Elišce:
- "Eli, dojdi se podívat na želvy."
- "Mě nějaký želvy nezajímají!"
(proč já jsem se do té ZOO vlastně nechala přemluvit??)

Mokřady?
Ty možná uvidím příště... obzvlášť POKUD bych nechala děti doma....

Jeníček prchal asi 200 metrů před námi.
Ale BOJÍ se, což je NYNÍ velká výhoda....  pořád se otáčí a sleduje, zda mě ještě vidí....
Být to před 4-5 lety, kdy byl "zdrhací", to bych ho nechytila....
Tehdy musel být přikurtovaný na kočáře.

Tady už v dáli není skoro vidět...

Jéé, exotické skleníky... fakt tam jsou?

Poslední pokus o párminutové prodloužení pobytu v ZOO byl ten, že jsem Jeníčkovi nabídla jít do obchodu u východu, že bych mu třeba koupila plyšové zvířátko. Plyšáky má rád.....
Ale ani tady jsem neuspěla.
"Domů!! Domůůůů!!!!" byla jediná odpověď.

A tak jsme jeli domů. Eliška naštvaná, Jeníček uplakaný a rozrušený a matka po hodině v ZOO totálně zničená a psychicky vyčerpaná.

 (Kolem poledne jsem strávila ještě dvě hodinky se Šárkou na psychiatrii...ufff..... a cestou zpátky jsem lezla do kontejneru na plasty....uf uff.  Vyhazovaly jsme tříděný odpad.... Šárka v kufru auta popadla malé černé kolečko a rozpřáhla se...
"NEÉÉ, to nééééééé..!!!!"  vykřikla jsem.
A šup a už tam bylo....
 To kolečko bylo od kočárku na kočky, válelo se v kufru skoro měsíc, od kočičí výstavy. Eliška "neměla čas" si ho odnést.... a Šárka přece do "hnusnýho smradlavýho" kontejneru nepoleze...

Takový "normální" den....

TAK KDO BY SI je chtěl na chvilku půjčit?