Po necelé hodině už toho měl Jeníček plné zuby....
...a už to opravdu nezvládal.
Plakal, chytal se za krk, poskakoval s nataženýma nohama (jako že nemůže chodit) a pořád opakoval "domů, domů..."
Jenže Eliška domů nechtěla. Strašně se rozčilovala, že domů jít nechce, že tam chce zůstat, že se má Jeníček přemoct.... proč není jako "normální" děti, proč se neumí chovat... že chce vidět slony, žirafy ap.
Jendou dokonce poukázala na nějakou romsku rodinku - prý: "Podívej, to dítě se těší na žirafy...proč ON NE?"
Tak jsem jí odpověděla, ať si pořídí nějaké cikáně.... třeba jí udělá radost....
Nešlo to udělat jinak. Jeníček se dostával do "transu" a já jsem mu slíbila, že jdeme HNED domů.
Elišce jsem řekla, že tam může zůstat a dojede MHD zdarma.
Hahaha.
Nepovedlo se. Nadávala dál a říkala, že tam v žádném případě SAMA nezůstane....
Tu podobnost chování NEVIDÍ...že jí bude skoro 19 let, ale nezůstane sama v ZOO, nebo že by si tam dokonce SAMA nebo se svou SESTROU Z DOMU dojela....
....neprojde si to, což by jiné děti (vlastně už dospělí) v 19 letech v pohodě zvládli... že by mohla dělat to, co ONA CHCE....
A tak jsem jí slíbila, že tam s ní zajedu ZNOVU - někdy dopoledne, až bude Jeníček ve škole.
Co by člověk pro ta svá auti robátka neudělal.
Pár rychlocvaků cestou ze ZOO....
Amelie, nezhorsuje se Elisce ten jeji stav? Vzpominam na blog pred nekolika lety a pusobila z Tveho psani tak nejak standartneji. Zvlada skolu? Predstavuje si, co bude dal, kdyz nezvlada ted takove zakladni cinnosti - jet sama autobusem apod.?
OdpovědětVymazatNechci vubec do toho nejak zasahovat omlouvam se, ze se takto zajimam, ale uz tak toho mate s Jenickem celkem dost, u nej je to opravdu malymi krucky a resit jeste Elisku...u ni je nejaka terapie k osamostatneni se?
Myslim na vas!
Eliška už rok není schopná navštěvovat školu, má přerušené studium a myslím, že maturitu nejspíš nikdy nedodělá, bohužel. Je doma. Ale po půl roce jsem ji "donutila" navštěvovat alespoň 1-2 x týdně šicí chráněnou dílnu... i za to jsem vděčná. A paradoxně nejhůř je na tom Šárka, takže bojujeme na všech třech frontách. Ale nestěžuji si, takový je život. A snad to zvládám s přehledem :-)
VymazatMrzi me to, ze to tak je. Tezko se mi to pise, taky pracuji s detmi s poruchami, tak se omlouvam za nevyzadanr rady, ale u Jenicka je to asi jasne celkem, tam vazne z jeho strany i komunikace a ma LMR, ale neni mozne, ze je to u holek castecne "rozcapenost"? Jiste uz to asi nekdo zminil tento nazor a asi to nebylo prijemne poslouchat, kdyz je videt, jak delate co muzete. Ale nekdy mam ze cteni pocit, ze neco nemusi byt diagnoza, ale proste povaha. Kterou by slo treba pritahnout/zlomit/nepovolit. Je jasne, ze do toho nevidim, ale prijde mi, ze musite byt chvili od sesypani. Neni mozne, ze ty hranice nepotrebuje jen Sarka, ale i Eliska? Ze by proste zacala nacvicovat samostatnou jizdu/skolu/praci? Jemne, ale dusledne?
OdpovědětVymazatJen pisu muj pohled, nezlobte se.
Všechny děti mají své diagnózy a myslím, že dělají, co mohou. Navštěvují psychology, psychiatry, terapie...Proto Eli "nutím" do chráněných dílen, aby se aspoň naučila šít, byla mezi lidmi, aby se trochu osamostatňovala....Je to těžké, ale dělají pokroky...
Vymazat