Vyměnil osla za sušenku

7.9. 2009

Vyměnil osla za sušenku

Před sedmou hodinou ranní mě z blahodárného spánku probouzí usilovný křik. 
Ptáte se, co se děje? Nic, to jen můj syn se dožaduje vyndání z postýlky. Chvíli ho nechám a dělám, že spím, ale nakonec se přemůžu a vstanu. 
Posadím Jeníčka do jídelní židle, nabízím mléko, rohlík, ovoce….jeho „NE-EEE“ se rozléhá celým domem. Zdá se, že začíná další krušný den. Milostpán se špatně vyspal. Vyndám ho tedy ze židle a nevšímám si ho…hlad je nejlepší kuchař. 
Otočím se do kuchyně a přemýšlím, že si nachystám ranní kávu, když v tom slyším další  Jeníkův řev. Co se děje? To jen mravenec nejde nacpat do auta a protože to neumí říct, tak ječí. Jdu mu na pomoc, ale řev se tím nezmírní, jak by se domníval neznalý člověk, naopak. 




Decibely hluku v domě prudce stoupají…Jeník pomoc odmítá a za mocného křiku zápasí s mravencem dál. Opět zvítězí můj „ústup“ a nevšímavost.

U ranní kávy a snídaně mi Jenda vehementně asistuje a od každého sousta „musí“ ochutnat. Je nutné  přece okusit, zda jídlo není otrávené…co by si pak bez maminky počal, že?

Na stole nacházím sáček s křupinkami, který tu po sobě nechala Šárka…zvednu jej a na spodu je přilepená žvýkačka…
.....uááá…já toho chlapa jednou přetrhnu…

Po dopoledním maratonu – nacpání prádla do pračky, vytírání, úklízení, vaření - za vydatné synovy pomoci – se mi podaří přesně v poledne nakrmit holky.
 Jeníček v tu dobu „konečně“ spí. Přemýšlím, jak Šárka dopoledne na poslední chvíli zachytila žehlící prkno, které chtěl Jeník ze vzteku porazit na zem, a tak z něj spadlo jen pár drobností…
Vzpomenu si, jak si při procházení pracovnou Šárinka všimla kláves, které hrozily spadnutím ze stolku…on je totiž Jeníček „vášnivý hudebník“, ale stůl je prý malý….Podařilo se zachránit dvě věci, které měly dnes možnost se rozbít…
To je úspěch, ne?

V rychlosti věsím prádlo v koupelně a přitom dodělávám palačinky. Jen matka stihne být na několika místech zároveň. 
 Vím, že moc času mi nezbývá, než se tyránek zase vzbudí….
Uááááá…zní opět celým domem. 


Zkusíme dítko nakrmit? Zeleninovou polévku odmítá kroucením hlavičky a svým oblíbeným NE-EEEE. 
Dobře, polévku sní tedy pes. Kam zmizela moje zásada, že pes nejí „lidské“ jídlo?! Zkusíme kuře s rýží -  Jeníkovo oblíbené jídlo… Ale co to? NEE-EEE? 
Ten pes se dnes bude mít…Kde je moje krásně papající miminko? Po pár lžičkách vzdávám marný boj. Když Jeník řekne NE-E, tak to znamená NE a nic s ním nehne. Žádné přemlouvání nezabírá…

Zkusíme chvilku mazlení? Již nějaký čas se svého synka snažím po trošičkách naučit mazlení a pusinkám. Dřív tento kontakt odmítal, ted se trošku zlepšil. Pokud má náladu, na chvilku se přitulí i pusinku „jako“ dá, ale je „zákeřný“ a dotyčná osoba si musí dávat velký pozor. V nestřežené chvíli ji Jeníček klidně rukou praští, štípne nebo bouchne svou nádhernou kudrnatou hlavinkou do nosu. L Ale maminka je ve střehu a dává si pozor.
Zná přece své dítě.

Dívám se na hodinky, je 14:30 hod., když se mi konečně podaří sednout si k obědu!
 Polední káva dnes bude až v 15 hodin. Kolem lítají holčičky – Eliška s turbanem ze šály na hlavě pojídá palačinku a její věta: „Ta je ale rozkošnáááá“….
......mě dostane. Napadlo by Vás, že palačinka může být rozkošná? Mě ne…


Ano, kvůli těmto vzácným okamžikům si přece člověk pořídil děti…ony nám dospělým ukazují to, co my již dávno nevidíme.

Šárka nachází na lince přilepenou žvýkačku a její BLÉEE mě dojímá. Jak může dospělý chlap po sobě „všude“ zanechávat přilepené žvýkačky – to asi do smrti nepochopím…


Slyším slova Šárky: „Mamíííí, on mě honí“ a „Ty seš blbeeeej“ adresované Honzíkovi…
Mám vůbec zasahovat?

Manžela napadlo, že si udělá odpolední kávu a Jeníček chvilku spokojeně jezdí s kočárkem. Dívám se na něj a říkám si, že je občas tááák slaďounký. Přijede k lince s kočárkem, ve kterém veze krtka a oslíka. Kočárek nechá stát a nenápadně „ukradne“ z linky sušenku, kterou si tatínek nachystal ke kávě. 
Manžel si toho ani nevšimne. Dobrý obchod, ne? Vyměnil osla za sušenku. J

 Tak a podobně probíhá „plus mínus“ každý den…
Ještě k tomu připočítejme 1-2 každodenní procházky, nákupy, rehabilitace, cvičení,  úkoly s děvčaty, domácnost…večer si sednu ke knize unavená, zničená a nechám si hlavou promítnout celý den…


Co je štěstí? 
Štěstí jsou hřebeny hozené do vany, zubní pasta ve sprchovém koutě, kartáček na zuby nalezený ve psí boudě, rotoped obložený věcmi jako novodobý věšák....
..... štěstí je amarylis zachycený na poslední chvíli před pádem, štěstím je 5 minut bez Jeníkova řevu nebo zvládnutý úkol v půl sedmé ráno, když si Šárka vzpomene, že jí chybí „něco“ do školy…
......a někdy ke štěstí stačí i to, když se maminka stihne „v klidu“ obléct, učesat se, dát si v klidu sprchu nebo si ve středu konečně přečíst sobotní noviny…J