Chřipka

Minulý týden měly holky chřipku.
To jsem zvládla v pohodě.
Běhala jsem okolo nich dnem i nocí a co čert nechtěl, v neděli už jsem měla horečku i já.
Mám 39 a s bídou se udržím na nohách.

Jenda na mě volal: "Mamko hnusná, odpolná, NEKAŠLEEEEJ!!!" , a to mi moc na náladě nepřidávalo.

"Ticho, mamko, já to chci slyšet, co řeknou"....ječí na mě znovu Jenda, když zakašlu nebo se vysmrkám.
Pohádka o Hurvínkovi je přednější než já ...
.....a kašel je "zakázaný".

Mám horečku 39 st. C., a tak si občas položím hlavu na polštář a zavřu oči.

J: "To je tlapnýýý".
já: "Co je trapný?"
J:  "Že zavíláš oči. Nesmíš zavílat oči.
To se mi vůbec nelíbí."
já: - "Proč nemůžu zavřít oči?"
J: "Plotože to není hezký."

J: "Mamko zlá, dlzá, nekašleeej.
To bolí."
já: "Co bolí?"
J: " Bolí uši. To bolí, mamko dlzá, když mluvíš, tak už toho nech."

A dnes ráno už měl 39,5 i Jenda. Polehával na svém křesílku a celý den sledoval pohádky na DVD.
Je mi tak zle, že se kolikrát 2 hodiny přemlouvám, abych vstala z postele a došla si na záchod.
S bídou zvednu ruku, abych se přikryla. Třepu se jak ratlík a mám pocit, že umřu.

Ale když pak Jeník začne zvracet, vybičuju se k nadlidskému výkonu a držím mu lavór na klíně.....
Občas se přemluvím, vstanu, změřím mu teplotu, dám mu sirup na teplotu a kapky proti kašli a zalezu zase do postele.

Přebalit jsem ho dnes zvládla jen jednou, nejde to. Naštěstí má kvalitní pleny a snesou toho dost.

J: "Mami, v kolik se poblinkáš? Za chvíli?"
 Děkuji, nechci.

V důsledku rýmy, kašle a horečky, mám takový huhňavý hlas, na což  Jenda hned reaguje.
J: "Jak to mluvíš? Nemluv tak divně! Mně se to  nelíbí."

A už mi zase padá hlava:
J: "Fuuj, fuuuj, fuuuuj. Zavíláš oči a mně se to nelíbí. Nedělej to.
Mamko dlzá, ošklivá, nedělej to."

A tak tu spolu "z posledních sil" bojujeme.
A mohu si jen opakovat: "Bude líp".
Doufám, že už brzy.
Ošetřovat  s vysokou horečkou nemocného autistu, kterému teploty lezou ke čtyřicítce, není žádný med.