Opevněná hranice 2016

Vzali jsme Jeníčka na výlet.
Chtěl se podívat na tanky.

Do kopce udělal pár kroků, ale bál se, tak se vrátil.

Na tank nechtěl jít, dokud tam byli lidé. I pak se chvíli bál, tak jsem ho poprvé na tank vysadila já...a pak už lezl jak opička sám.

Řekla bych, že se mu tanky moc líbily.
Ještě doma pořád dokola opakoval "tanky tanky" a když jsme ho tam druhý den nechtěli vzít znovu, tak s námi nemluvil.

Budík

- "Mami, musíš mi dát novýho budíka."
- "Proč? Vždyť máš budíka."
- "On se rozbil."
- "Jak se rozbil?"
- "On tak strašně řval, tak jsem ho hodila na zem."

Hodila? Jakou silou? Když z něho zbylo to, co z něho zbylo?!
Kdyby jen spadl na zem, tak nebude vypadat takhle....
A co jiného očekává od budíku, než to, aby ji vzbudil? To je důvod ke vzteku?

Nechápu. Nerozumím.
Pořád kupuji budíky....nechápu, co s nimi dělá....nejdřív měla svůj, pak Elišky, když ta od května nevstávala do školy, nakonec dostala můj, protože ten svůj "nemohla najít".
Teď už nemám budíka ani já.... a musím koupit další...jeden sobě, jeden Šárce, další Elišce, jeden do zásoby, kdyby měl ten nový zase letecký den.....

Někdy mám pocit, že se mi to jen zdá....

Šenovský jarmark

Po osmé

Eliška se ráno dohadovala s Jeníčkem.

Řekla, že už je "po osmé". Bylo 8:03 hod.
Jeníček se čertil, že není po osmé... "Copak už je devět? Po osm je devět... není devět....!!"

A nedalo se mu to vysvětlit....

Vlastně má ze svého úhlu tak trochu pravdu...

Světlo a bubáci

Jeníček má velkou radost z nových žaluzií.
Miluje zlatou a žlutou barvu, tak jsme se snažili Jeníčkovi pokojíček udělat trošku do žluta...

A teď často stojí u žaluzií a točí s ovladačem žaluzií a opakuje pořád dokola:

- "Světlo...bubáci...světlo...bubáci...
....světlo ...bubáci.....světlo...bubáci.....světlo...bubáci...."

Rytíři a jejich představení 2