Vysvědčení

Jeníček dokončil druhou třídu. Má skvělou třídní učitelku i asistentku. Ve třídě asi sedm dětí, takže ideální stav.
Líbilo se mi, jak v autě komentoval dnešní "pro něj zvláštní" den:

- "Dnes byli divně oblečení. Kluci měli košile a paní učitelky šaty. Jedna paní učitelka měla divný boty, takový jako šašek, do špičky.
Bylo to zvláštní, ale jenom dneska, jinak choděj normálně:-)
To bylo jak na karnevale.
Nechci, aby tak chodili pokaždý. Lepší je, když choděj normálně...."

Eliška se poslední měsíc a kousek neodvážila do školy. Říká, že už tam nikdy nepůjde, že nechce vidět spolužáky, učitele, školu, nikoho. Nechce o tom ani mluvit. Nesmím před ní vyslovit slovo "škola".
Včera jsem jí řekla, že dnes dojedeme aspoň pro vysvědčení. Nejela... prý nechce.... no, já taky ne, ale já MUSÍM... Mě se nikdo neptá, jestli CHCI.

Vysvědčení má super... vyznamenání...Co by za to jiní dali.
Ale Elišce to není nic platné. Vysvědčení ji nezajímá, ani se na něj nepodívala.
Kolikrát si říkám, že by bylo lepší, kdyby měla horší známky, ale byla schopná se zapojit do společnosti, pracovat, stýkat se s lidmi, dodělat školu, chodit s přáteli ven (ale ona žádné nemá..a nikdy neměla), zkrátka žít trochu "normální" život....
Někdy mám pocit, že její inteligence je jí na překážku.... i dnes se topila v slzách - připadá si neschopná, k ničemu, že nic nezvládá...

A Šárka? Ta měla myslím čtyři čtyřky - což je super, na to, že málem propadla z několika předmětů. Asi mé orodování za ni na třídních schůzkách zabralo...