pondělí 12. listopadu 2012
Děti jsou starost
Děti jsou starost, ale i RADOST.
Poslední týdny byly extrémně náročné.
Eliška na mě loudila kočku.
Nechtěla jsem. Přece jen jsme skoro všichni alergici, Šárka má astma.... já k němu nemám daleko.
Jenže Eliška je svéhlavé dítě s autismem. A ještě k tomu v pubertě.
Když si něco umane, tak si nedá říct.
Plakala a mně jí bylo tak líto.
Vím, že nemá skoro žádné kamarády, má deprese, úzkosti a možná pro ni bude kočička tím pravým přítelem do nepohody?
Nejdřív mi vyčítala, že ji nemám ráda, když jí kočku nechci dovolit, byla na mě zlá a já jsem po nocích brečela do polštáře.
Žasla jsem, JAK SILNOU motivací může kočka pro autistu být.
Eliška je nebetyčný bordelář (promiň, Eli, jestli to někdy budeš číst)... Její pokoj bývá pravidelně uklizen na vánoce a na narozeniny, jinak by nedostala dárky.
V mezidobí jen občas a s děsným odmlouváním... Už dávno se snažím tohle neřešit, protože bych se zbláznila. Ve skříních na oblečení měla poslední dobou nábytek pro panenky, místo knih asi 40 krabiček od Toffifee. Kytky pod její péčí dávno pochcípaly. A oblečení se válelo všude možně.
Marnost něco říkat.
A poslední týden? Eliška si SAMA uklidila POKOJ. A jak DOKONALE! NIKDY bych nevěřila, že je toho schopná.
Spikla se se Šárkou a dojely koupit pelíšek pro kočku, kočičí záchod, stelivo, granule, hračky i plastovou přenosku. Odmítla jsem tuhle akci sponzorovat. Eliška za výbavičku pro kočku utratila skoro celé své úspory za léta nahromaděné. (A věřte, že své pětikoruny milovala)
Nechala jsem ji v tom úmyslně plavat samotnou:
- "Ale ty pětikoruny mi nikde nevezmou."
- "To určitě NE, dojdi si do banky a oni ti to tam promění na papírové peníze. Banka je tam a tam..." KONEC.
"Mamííí, pojedeš se mnou do B. koupit ty věci?"
- "Ne, v žádném případě. Je to tvůj výmysl, snaž se."
- "Mamí a co jí kočka?" - "Nevím, zjisti si to na internetu, já na to nemám čas."
ap.
Pak jsem stanovila jasná PRAVIDLA. Autistům pravidla a mantinely vyhovují. Co vyhovují, akutně je potřebují:
- Kočka bude u Elišky v pokoji.
- SAMA si po ní bude uklízet, sama jí bude dávat granule a čerstvou vodu. SAMA si bude kupovat krmení pro kočku.
- Bude zavírat dveře a dbát, aby se něco nestalo Jendovi nebo ostatním zvířatům.
- Sama si na internetu zjistí, co kočka potřebuje.
- V případě, že to nebude fungovat, tak vracím kočku majitelům nebo ji vezu do útulku."
Eliška se vším souhlasila.
Dnes jsem nechápala. Eliška si sama od sebe zametla a sama požádala o vysavač.
Když jsem ji před pár týdny chtěla naučit vysávat, se zlou jsem se potázala.
Možná si myslela, že jí v pokoji vysaju já, ale to mě ani nenapadlo.
Chce kočku, tak ať se snaží.
Ani jsem jí ten vysavač nedonesla.
Řekla jsem jí, kde ho najde, kde jsou hadice a jak to funguje.
Sama musela strčit kabel do zásuvky, sama napustila nádobu vodou a SAMA vysávala, i když se občas bránila a říkala, že to mám udělat já. Nedala jsem se.
A tak Eliška poprvé v životě a s chutí vysávala.
Kvůli kočce několikrát překonala SAMA SEBE - beze mne, jen se Šárkou jela vlakem do B., aby si koupila věci pro kočku, sama si uklidila pokoj, sama vysávala, utratila své milované pětikoruny, na které jí jinak nikdo nesměl ani sáhnout.
Bez této silné motivace by nic z toho neudělala.
A tak jsem souhlasila... má ji mít.
Pokud jí to pomůže v tom, aby měla lepší náladu, aby se naučila uklízet a také udržet pokoj v obyvatelném stavu, pokud jí to pomůže v tom, aby jí bylo líp, abych jí nemusela dojít pro antidepresiva, a bude-li se o ni SAMA (se Šárkou) a hlavně s CITEM a s láskou starat, pak ano, má ji mít.
V tom případě si ji zaslouží.
Tak, to byly starosti s Eliškou.
Do toho starosti s Jendou. To hyperaktivní dítko nemá velkou potřebu spánku a svoji hypoaktivní matku nutí být pořád ve střehu a s ním... neustále vymýšlet zábavu, podněty, krmit ho, dbát na pitný režim, vymýšlet úkoly ap.
Poslední dny Jenda odmítal pít, tudíž jsem zase nastoupila se stříkačkou a počítáním lžic nebo stříkaček s čajem.
A moje poslední dítě?
I Šárka mi připravila perné chvíle a nejednu bezesnou noc.
Nebudu rozpitvávat to, co provedla, ale vzhledem ke špatným známkám ve škole jsem jí na měsíc zakázala počítač. Kvůli opakovanému lhaní jsem ho o týden prodloužila a kvůli jistému "maléru" jsem jí na měsíc sebrala mobil.
Myslím, že tohle bylo poučením pro nás obě. Pro ni - čeho je matka schopná, když se rozzlobí a pro mě, že se jí mám více věnovat (jako kdybych to nevěděla, jen mnohdy nevím JAK to udělat).
Ano, nejednou jsem o tom mluvila, že mí dva autisté zaberou většinu času a i tak toho mám denně akorát tak dost.
Ale i v tom stresu a shonu nesmím zapomínat, že mám ještě třetí dítě. To, které bývávalo nejhodnější, nejdotykovější, nejmazlivější.
Bylo úžasné sledovat, jak po mém hlasitém monologu další dva dny hezky fungovala - sama od sebe odnesla několikrát plasty do kontejneru, bez řečí vyklízela myčku, vysypávala koše a zalévala kytky. A dokonce se UČILA! Sama od sebe přišla, abych ji naučila zlomky. Já se snad začnu rozčilovat častěji:-P
Poslední týden jsem proplakala hodiny a hodiny. Bylo mi líto, že osobní asistence ubývá místo aby přibývalo, že babička s dědečkem ač v důchodě a bydlící 300 metrů od nás, tak o vnoučata nejeví vůbec žádný zájem a že jsem na všechno sama. Že i když se chci věnovat všem třem dětem stejně, tak to není možné.
Když jsem nedávno byla s kamarádkou v obchodě, tak jsem měla slzy na krajíčku - všude nádherná vánoční výzdoba, plno lákadel, dobrot, oblečení vhodné pro dívky ...
....a mně došlo, že TOHLE moje dcery téměř neprožívají. JEN tak si dojet s maminkou do hypermarketu, projít se mezi regály, omrknout čelenky a sponky, koupit si nějakou maličkost pro radost, povídat si s maminkou, držet se za ruce a zase se v klidu a s úsměvem vrátit domů. Nebo si dojít do cukrárny, na koncert, do kina.
Proč nemohou zažívat něco z té normálnosti, co ostatní děti?
Jak smutné, že Šárku musím poslat ke kamarádce jen proto, aby si mohla dojít do kina. A díky Bohu kamarádce za ochotu, že ji tam doprovodila.
To, co je pro ostatní děti normální a obyčejné, je pro moje dcery, zejména pro Šárku, velký luxus.
Luxus, na který málokdy dosáhnou.
V duchu jsem si slíbila, že udělám MAXIMUM pro to, abych s holkama trávila více času než dosud.
Potřebují oporu, zázemí, sdílení, láskyplné vedení i milující náruč své matky.
TEĎ. Ne POTOM.
TEĎ mne potřebují a já tu pro ně musím (a chci) být.
Pořád to jsou "malé" holčičky hladovící po zájmu a po lásce.
Vím to, jen mi k tomu chybí volný čas i peníze. Ale nějak to udělám. Co by člověk pro své milované děti neudělal, že...
Ten Šárkou namalovaný OBRÁZEK mě dojal.
Přes všechny starosti, stres, slzy a někdy i zoufalství, mám úžasné děti.
Kéž by věděly, jak moc je mám ráda.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Uvidíš, že vám kočička či kocourek přinese spoustu radostí. Ráda bych ti někdy pomohla s hlídáním, ale bydlíte tak daleko....
OdpovědětVymazatOny to zcela určitě vědí, věř tomu že ano! Kdo jiný by to měl vědět, než ony.
OdpovědětVymazatSnad vaše kočička nebude lovit vaše hlodavce. Mají křečci dobrou klec? :)
A jinak nový mazel přinese radost vám všem. Vždyť je to tak příjemné, když se nechá hladit a krásně přede. :)
Neexistuje u Vás nějaký stacionář -kam by mohl Jeník třeba na 1 den v týdnu ? To by dost pomnohlo ...
OdpovědětVymazatHolka zlatá, máš můj neskonalý obdiv, jak vše zvládáš, kolik laskavosti, trpělivosti a citu bez jakékoliv odměny v Tobě je... Jsi anděl a ty děti to cítí. Kočička bude mazlíček, uvidíš, určitě budete rádi všichni, je to nenáročný a vděčný tvor, který se s Tebou bude moc rád mazlit. Aspoň někdo... Moc ráda bych Tě pohladila, tak to dělám aspoň na dálku...Drž se!
OdpovědětVymazatMoc děkuju.
VymazatKdyby šel den nafouknout, pomůžu ti ho nafukovat ...
OdpovědětVymazattakhle jen přeju, aby se našel někdo, kdo si s tebou rád tu tvou péči o děti rozdělí ...
TOHLE jsou fakt starosti. Můžu jen opakovat slova, která tu mnohokrát zazněla: jsi silná, skvělá, důsledná, milující, trpělivá, chápající. Výše tvé sociální inteligence se musí dotýkat hvězd.Mám se od tebe co učit. Náš chlapeček (ADHD) po změně léku přestal normálně fungovat (tedy normálně v mezích své poruchy) a já ztrácím trpělivost. Pozoruju se, jak je můj tón stále lehce hysterický. Když týden v kuse poslouchám zpěv jediné písničky, ječím ... atd. Dneska jdu na třídní schůzky, uff. Jsi mi vzorem, jak se zvládají MNOHEM větší problémy. Děkuju.
OdpovědětVymazatJitko, i já děkuji Tobě!
VymazatKočička to zvládne :)vždyt může běhat i po venku až povyroste.Přeju Elišce aby jí to dlouho vydrželo :). My máme ted už půlročního Huga a táhne ho to ven-neumím si představit, že by byl pořád zavřený.jsem raději, když svou potřebu udělá venku.on ten kočkolit není zadarmo a pak smrdí.Na mimibazaru je plno koťátek zdarma.
OdpovědětVymazatKotě je ZDARMA:-)
VymazatJo a obrázek Šárky moc pěkný..jak si s každým srdíčkem pohrála :) Taky od holek dostávam, tak chápu tvou radost
OdpovědětVymazatAhoj,ani nevíš jak ze srdce mi píšeš,normálně jsem tady pustila slzu.Jsem moc ráda.že jsi,protože mám pocit,že je někde,někdo,kdo žije podobnej život jako já a dokázal by mně pochopit.Ráda bych Tě měla blíž.Ahoj Jana
OdpovědětVymazatJsem ráda, že jsi napsala. I mně pomáhá vědět, že TENTO život nežiju jen já sama, ale že mi někdo rozumí. Děkuju.
VymazatTohle mě moc mrzí... Nevím, co Šárka provedla, ale vypadá to aspon na pár dnů se poučila...
OdpovědětVymazatObrázek... věřím, že moc potěšil.
Mě udělá radost, i když mi malá ségra nakreslí něco, když si vzpomene...
Bohužel se poučila jen na pár dnů, tudíž jsem zrovna dnes zákaz prodloužila.
VymazatMarci, neboj, Tvé děti to vědí, že je máš moc ráda a Ty to zvládáš výborně! Myslím, že s tou kočičkou to byl dobrý tah a uvidíš, že budete všichni spokojenější. Já tomu věřím.
OdpovědětVymazatZvířátko potřebuje režim a důslednost a s tím by určitě malý autista problém neměl. Myslím, že ten luxus svého zvířátka holčičce pomůže, bude mít kamaráda a bude ho mít pro sebe. Bude to její kočička, co ji naučí zodpovědnosti. Pro alergika to není moc dobré, ale tak nemyslím si, že by alergici důsledně dodržovali pravidlo, že zvíře v bytě ani za nic. Zvládají to, zvládají to i jinde, určitě to půjde. Hlavně nepouštět kočičku do postele, ideální by bylo ani ne tam, kde se spí, pokud je přímo pyšná majitelka alergička a nejde to jinak, než že micina bude bydlet u ní v pokojíčku, tak bude muset velmi často luxovat.
OdpovědětVymazatPo přečtení tvého článku k tobě cítím neskonalý obdiv, vím, jak je těžké být na všechno sama, ale mít k tomu ještě dvě nemocné děti, co vyžadují péči, to je nad lidské síly. Přeji mnoho sil ke zvládání těžkostí a věřím tomu, že nový mazlíček do vaší rodinky přinese mnoho radosti. Kočka umí být neuvěřitelně empatická a vnímavá, takže by mohla zastávat i určitou funkci terapeuta. Drž se a nezoufej.
OdpovědětVymazatDěkuju.
VymazatNo, já jsem bývala hroznej, hroznej bordelář. A hrozně tvrdohlavej - čím víc se na mě tlačí, tím je to se mnou horší. Uznávám kompromisy, uznávám rozumný vysvětlení, ale opravdu nesnáším, když musím. A nejhůř, když musím teď hned. Takže s tím mým bordelařením to bylo opravdu neskutečný,.... na zemi vrstva oblečení, na něm ještě papírů skrz školu a bůhví co všechno a samozřejmě průběžně nějaký nádobí, odpadky... božíčku. Fuj fuj. Na moje narozky jsem raděj zamkla pokoj, aby to děda s babi neviděli. Uklidit leda jednou za rok na vánoce, když dobře. A párkrát do roka když mě chytla nálada (sem zároveň takovej puntičkář, takže to pak byl úklid na několik dní (kterej mě v půlce přestal bavit, takže to částečný roztřídění v konečným součtu bylo ještě větší bordel)) od r. 2000 co mám vlastní pokoj to naši nechali čistě na mě, repsektive, tu bylo pár pokusů, ale vesměs neúspěšný a když mi někdo na věci sáhnul, jen mě naštval. :o) Jo a taky jsem s mamkou nikdy nechodila nakupovat, mnimálně jsem si to nikdy neužívala... jen holt občas musím a když už to nakupování člověk protrpět musí, je dobrý mít s sebou někoho s penězma a komentářem.
OdpovědětVymazatNo k tomu úklidu - nakonec se to vyplatilo. Někdy na střední jsem zjistila, že bych si mohla uklízet jako člověk. Tak mi to občas vyšlo. A teď na VŠ si uklízím pokud možno každý týden včetně vysání, sama si peru atp. Ani nevím, kdy ta změna samostatnosti přišla..asi až po tom, co mě do toho všichni přestali kecat a nějak sem asi dospěla, trochu, těžko říct..
Samozřejmě těžko srovnávat mě s Eliškou, ikdyž je moje jmenovkyně. Já jen, že ono je to občas složitý i s "normálníma" dětma. :) A navíc, tolik přízně já mamce snad nikdy nevěnovala... imho máš i něco..co by ti mnoho maminek závidělo..
Taky věřím, že z Elišky jednou vyroste zodpovědná mladá dáma, která bude umět uklízet. Děkuji za vyčerpávající komentář. Vidím, že "pořádek" v pokoji jsi měla asi stejný jako Eliška a pravidla podobná...úklid 1-2x za rok ...a když má někdo přijít, raději pokojíček zamknout:-P
VymazatMilá Amélie, musím Vám napsat, jak strašně moc Vás obdivuju, s jakou silou všechno zvládáte!!!...člověk si to ani neumí představit...jste úžasná bytost a Vaše děti to stoprocentně cítí..vědí že je milujete nadevše...přeju Vám i Vašim dětem do nového roku 2013 hlavně hodně ZDRAVÍ, ZDRAVÍ A ZDRAVÍÍÍÍ a spoustu sil ke zvládání každodenního kolotoče...Radka
OdpovědětVymazatMilá Amélie, do nového roku 2013 přeju Vám a Vašim dětičkám hlavně ZDRAVÍ, ZDRAVÍ A ZDRAVÍÍÍÍÍ a spoustu sil ke zvládání každodenního života....jste obdivuhodná!!! nedovedu si představit, že bych zvládla to co vy...mějte se krásně...Radka
OdpovědětVymazatPáni, dostala jsem se k tomuhle článku až teď. Opravdu překvapuješ tím, co dokážeš všechno zvládnout a na druhu stranu mě utvrzuješ v tom, že jsi anděl ;).
OdpovědětVymazatJá... já si myslím, že tvé děti na tebe musí být hrdé - protože to jinak snad ani nejde.
Věřím, že Bůh ti pomůže, abys se svými dvěma dcerami dokázala trávit víc času. Přeji si to z celého srdce ;)