Tento úkol Jendovi moc nejde.
Mám pocit, že je mu úplně jedno v čem chodí kluci a v čem holky.
...neřeší to.
Spokojování stejných aut mu šlo podstatně lépe.
Až na jedno autíčko, které si bylo dost podobné a lišilo se jen v malých detailech.
A závěrem malé poděkování:
Denně mě udivuje, kolik lidí si přijde číst příběhy o malém klukovi s autismem.
Vážím si toho, že to vůbec někdo čte a že vám osud jedné rodiny s autistickými dětmi není lhostejný.
Děkuji za všechno, co pro mne i pro mé děti děláte.
Jsem ráda, že vás mám.
Já jsem zase ráda, že jsem na internetu narazila na tvůj blog - ani nevíš, co všechno mi dáváš - dívám se na svět kolem úplně jinak. Škoda, že jste tak daleko. Mám vás ráda Zuzana
OdpovědětVymazatJá jsem ráda,že jste.Hodně jsem si od vás vzala a taky jsem v sobě našla více pokory.Díky vám.
OdpovědětVymazatI já chodím denně a myslím na Vás často, jen moc nepíšu. A to, že jsi mi pomohla pochopit... víš už dávno.
OdpovědětVymazatJeště jsi nenapsala jaké barvy chceš šátečka a kolik ks.
máme tě rádi .-)
OdpovědětVymazatV posledním Reflexu je otištěno pár dopisů na ten ten článek o autismu. Hezký večer. :)
OdpovědětVymazatJenda je šikovný.
OdpovědětVymazatI já moc děkuji za tvé komentáře a nejen ty!
OdpovědětVymazatVždy si uvědomím, jak mé starosti jsou malé!
Ty se opatruj!
Možná Jeníček neřeší co nosí kluci a co holky, ale když se mu podívám do tvářičky je vidět, že se snaží. Ono taky kdo se v tom má vyznat, když my holky, jsme se s chutí navlíkly do kalhot. :-D Návštěvnost máš opravdu senzační. ;-))
OdpovědětVymazatMít dítě s autismem musí být velký zápřah... Pracuji v družině, kde jsem měla atypického autistu - klučina si to uvědomoval a velice toho využíval a maminka mu to, lidově řečeno, žrala - při každé příležitosti říkal, že "to on dělat nemusí, neumí, nebude, protože je autista..." důslednost tam nebyla.
OdpovědětVymazatNa Váš blog jsem narazila úplnou náhodou. Máte můj velký obdiv.