Je krásné, ničím nerušené sobotní ráno.
Holky jsou na víkend u babičky v Benešově a doma zůstal jen malý rarášek.
Manžel měl už delší dobu v plánu koupit si posezení na zahradu - dřevěné židle, stůl, houpačku.
Na podzim si kvůli tomu na zahradě vybetonoval a vydláždil místo.
Prý tam budou s tchánem od jara do podzimu popíjet pivo. :-)
Což o to, s podlahou na zahradě za 15 tisíc nesouhlasím, ale nikdo se mě neptal. Nábytek za cca 20 tisíc také nepotřebuji, ale houpačka by se hodila.
Děti se rády houpou a v nějakém pořadu jsme viděli, že na zimu si lidé dali houpačku do obýváku. Přišlo mi to jako super nápad.
Oblékli jsme tedy Jeníčka a vyrazili do Benešova.
Pár km před cílem se začal Jeník vzpírat v autosedačce a bylo vidět, že už má sezení tak akorát dost.
Naštěstí za pár minut jsme byli na místě. Pouhých 16 km a stačilo nám to.
Jeníčka jsme předem připravili na to, že se jdeme podívat na houpačku a on se těšil.
Když jsem však otevřela dveře do prodejny, začal se Jeník, kterého manžel držel za ruku, vzpírat a plakat "TAM nééé", nééé.
Manžel ho vzal do náruče a ufňukané dítko chvíli nosil.
Jeníček se nechtěl pohoupat, nechtěl stát na zemi. Nejdřív vyzkoušel asi 2 dřevěné židle a pak chtěl nosit.
Chvilku se mi podařilo odvést jeho pozornost vystavenými hračkami - byly tam bagry, náklaďáky, kombajn, válec, traktor...a manžel si mezitím vyřídil objednávku.
Pak už byla Jeníkovi dlouhá chvíle. Při čekání na zaplacení se Jeník válel po zemi, plakal, několikrát strčil do vedle stojícího pána. Snažili jsme se odvést pozornost, pochovat, ale už nic nezabíralo.
Vzala jsem ho tedy za ruku, šla jsem s ním do auta a manžel zaplatil sám...
Když jsme vyjeli z Benešova, řekl manžel, že jsme byli v obchodě půl hodiny a stačilo to....
Jen půl hodiny? Mně to připadalo jako celá věčnost.
Domů jsem přijela zpocená, Jeník měl kombinézu špinavou, jak se válel po zemi, na které byly loužičky rozpuštěného sněhu....
jéé Benešov- tam pracuju. ale v asi v jiném Benešově :-)- v Dolním.
OdpovědětVymazat