Podobnost se sestrou?

Vím, že se děti nemají srovnávat a přesto mi to nedá.
 Samozřejmě nesrovnávám motorické dovednosti, na to by Jeník cvičící skoro 2 roky vojtovu metodu, neměl...
Jen si všímám podobnosti v chování (nebo v povaze?).

Jeníkova sestra -  (dg. asi v 5 letech - středně těžká ADHD - docházeli jsme na logopedii, nápravu pozornosti, na grafomotoriku, plavání s muzikoterapií ap.) byla také uplakané miminko, ale jinak sluníčko...
Na všechny se smála, venku "hýkala" na lidi, ti se na ni usmáli a ona byla štastná.

V roce řekla 8 slov, v roce a půl mluvila ve větách. Milovala říkanky, básničky... i ty pohybové, ráda zpívala. Měla ráda různé vkládačky, puzzle, pexeso. Byla akční, tak jsme většinu času trávili na hřišti, na procházkách a v dětském centru, kde ráda malovala, modelovala, lepila ap.

I když měla pár svých rituálů - bačkory u postele, plyšový pes na spaní, bez kterého neudělala ani ránu a před usnutím se ptala, jestli nebude houkat sova a jinak by neusnula,  a nebyla mazlící typ (což mě mrzí dodnes)..ale to je tak asi vše. 
Moc toho nejedla, doted je přecitlivělá, má dost konfliktů se sestrou, ale jinak je relativně v pohodě a stále mě udivuje, jak může jíst 3x denně jí rohlík s máslem.
:-)

Jeník začal opakovat až kolem 2,5 roku (paci paci ap. ho nebaví doted) a ted ve 3 letech pusu nezavře - "hádet jábu nece Jeníček " (nechi házet žábu), "nešahej Jeníčka" (nesahat na Jeníčka) ap. 
Mluví k věci, i když svou
formou..."Jeníček nece" (nechce)...."ta´tko, pivo, učit...babička pijet..."

"Mami, pust káču etě (káču)".
Směje se, když se mi něco nepovede. :-)

Jen jídla jí čím dál méně...na začátku jedl všechno, v poslední době odmítá kmín v bramborové kaši, petržel v polévce (metí=smetí), maso nechce vůbec, ani chleba...z ovoce jen hroznové víno a jablko (bez slupky)...jogurt jen občas a bez kousků...

Jeník mi přijde, že je chytrý - v tom, co jeho zajímá - auta, traktory, bagry, čísla....
Ale nočník, oblékání, svlékání, říkanky ap....tam mi přijde, že mluvím do dubu... :-)

Miluje zvukové hračky...vždycky schovám piano, káču, natahovací hračku (s pocitem, že je to pro miminka) a pak je zase vyndám, když už nevím, čím ho zabavit...

Rád posílá auta po bytě - z obýváku do kuchyně, já je pak uklidím a on je rozhází znovu, klidně i x krát za den....nebo kutálí kuličky a běhá za nimi..Kuličky se hezky otáčejí po plovoucí podlaze... 

Přijde mi, že ho  hračky se zvukem uklidní - housenka, vrtačka, piano, pokladna...udělají vždy to, co on chce...zmáčkne čudlík a ví, co bude následovat...
Eliška měla zájmy přiměřené věku, možná se zajímala dokonce o věci pro starší děti. Měla skoro vždy starší kamarádky.

Venku se Jeník o všechno zajímá (ne o lidi, nesmějí na něj mluvit, natož na něj sahat) - auta, výfuk, trubky, závory, kamínky...je zvídavý a šikovný.

Ale musí jet na kočárku, asi se cítí jistější? Pěšky ujde jen kousek a pak se vzteká.
Občas projevuje radost...třeba když rozhází auta po obýváku nebo papírové pleny po celém bytě....:-)

Na své jméno slyší (sice ne vždy)...někde jsem četla, že autisti neragují na své jméno, opakují fráze...to Jeník zatím (?) nedělá.

Spíš je roztěkaný, hyperaktivní, snadno ho něco vyruší, ale občas si hraje i funkčně - naloží něco do bagru a jezdí s ním po zemi...i když to není často.

Nevozí lidi, i když já mám pocit, že by měl, tak mu je do autíček často dávám a Jeník je zase vyhazuje ven....
Nejraději vozí papírky, kaštany, žaludy a špunty od vína. 
A taky brouky, mravence, kudlanky a pavouky, i když ty už ted méně...ale měl období, kdy "svou" havěť miloval... :-)

Přijde mi, že to, co holky dělaly samy od sebe a rády (např. pápá, paci-paci, kolo kolo mlýnské)...
tak to Jeníčkovi dlouho trvá a musím to opakovat dlouho, než to pochopí...at to bylo mluvení - slova... nebo činy...

Bojí se kotle a bouřky....tudíž musím neustále opakovat, že kotel je hodný, topí, aby nám tu bylo teplo....a bouřka už naštěstí dlouho nebyla... jinak totiž hystericky ječí..

Třeba se těší na babičku (moje maminka), ale nevítá ji, ale hned utíká pro papírek - "s babičkou hájet papíkem" (házejí si s papírkem od kinder vajíčka), má moji mamku rád (tedy nemazlí se, netulí se), ale nosí jí dřevěné hračky, které chce skládat a knihy, ve kterých chce ukazovat čísla.... Vítá činnosti s lidmi spojené, NE ty lidi...

Nejraději něčím hází - pořádáme tedy bitvy kapesníkové, plyšákové a utěrkové... :-) Házet čímkoliv...to je jeho hobby.

Pořád ho musíme něčím zaměstnávat, sám to moc neumí.
Utíká třeba otevřít dveře Elišce, když přichází ze školy, a já nevím, jestli ji rád vidí jen proto, že po ní něco chce (pustit dvd ap.) - První, co jí řekne, je: "Ejiko, put kka (Eliško , pust Krtka)"

Eliška se také vztekala, ale vždy k tomu měla důvod...když jí něco nešlo ap.
, ale Jeník mě kolikrát překvapí, když to vůbec nečekám....jako třeba při vstupu na poštu...táhla jsem ho 3-4 kroky, pak se šprajcnul,  držel se zábradlí a hystericky ječel...

Když na něj lidi promluvili ve snaze ho asi uklidnit, tak ječel ještě víc....v tu chvíli nereaguje na oslovení, na slova...vypadá to, že mě vůbec neslyší. Na kočárku je to lepší, sice se vzteká, ale není to ten afekt, kdy je MIMO...

Někdy ho chce manžel přebalit a on křičí : ""hají meé, hají meé" " (spát ne) a pořád dokola...manžel může 100x zopakovat, že nejde spát, že mu dá jen čistou plenu...ale vypadá to, jako by Jeník nevnímal...

Asi před půl rokem hystericky plakal u vlaku ( manžel mu vysvětlil, že se pojede vláčkem, Jenda se těšil, ale u vlaku se šprajcnul a nikam se nejelo).
A pak ještě dlouhé týdny po tom, jen když jsme projížděli okolo, tak křičel v autě " ššš meééé".

Cestování s Eliškou - četla si knihy, zabavila se hračkama, zpíváním..Jeník to vydrží chvíli a nezabaví ho skoro nic...Jedině jídlo, ale nemůžu ho krmit celou cestu, že?!

Eliška byla společenská, což Jeník není. A úplně nejvíc nesnáší chodit na poštu a do papírnictví. 
Už ho raději občas nechávám na kočárku venku...je tam silnice a on pozoruje auta, nákladáky a autobusy...ale taky to nevydrží dlouho...Nemá rád, když kočárek stojí...

Přijde mi, že má záchvaty paniky nebo úzkosti....nedávno na procházce začal z ničeho nic plakat a nedal se nijak uklidnit (nejsem si vědoma ničeho, co by ho mohlo rozčílit), trvalo to asi 15 minut, pak tak..jak to začalo, tak to skončilo.

Nedávno jsem na něj asi 3x  "houkla", že se něco nedělá... a on začal hystericky plakat....bylo mi v té chvíli hrozně...připadal mi tak vyděšený, vykolejený a vůbec nebyl ke zklidnění. 

Jenže se v tu chvíli nenechá pochovat, v postýlce ječel jak pominutý, tak jsem ho nechala válet se po zemi...a cca po 15 minutách bylo líp. Takové stavy  Eliška nemívala. Tam to bylo většinou o vzteku. Ale u Jeníka mi přijde, že má STRACH. 
Kolikrát v TV u nějaké scény, začne hystericky a vyděšeně plakat a křičí "TO NEEE" - v jedné scéně je oheň, ve druhé po sobě lidi házejí dortem , jinak tam nic "rušivého" nevidím...Jeník asi ano...ap.
Do obchodu Mountfield jsme ho v sobotu táhli násilím....a vyváděl skoro celou dobu uvnitř. A to se těšil na houpačku...

Uleví se mi asi až po vyšetření, at bude dg. jakákoliv. 
Ta nejistota je asi nejhorší. A možná mi bude hůř, pokud mi řeknou, že mu "nic" není...