Má moje dítě autismus?

Má moje dítě autismus? 

Nevím... 
Ač primář neurologie, který Jeníka zná už více jak 2 a půl roku, i můj známý z Moravy pracující v psychiatrické ambulanci, maminky na diskusi DMO i na té o autismu, i jedna maminka autistické holčičky ... všichni řekli, že mají podezření na autismus, já opravdu nevím.... 

Jsem jak na houpačce...jeden den si říkám, že to není možné, že je jen divoký, přecitlivělý, rozmazlený, že je to KLUK... a druhý den mi tečou slzy při pomyšlení, jak jasné signály moje dítě celé tři roky vysílalo a já je neviděla. Nebo viděla, ale omlouvala to klučičím chováním, zájmem o techniku ap. 


Ted si všímám Jeníka od neděle víc (ne že předtím bych si ho nevšímala, ale předtím jsem ho omlouvala, že je rozjívený chlapec) a to, co mi před pár dny přišlo jako klučičí nezbednost a pouhé lumpárny, mi dnes vhání slzy do očí - blikání světlem - vypínačem, časté splachování záchodu, pozorování pračky v chodu (myslela jsem, že má zájem o techniku),  nesnáší slídu na kočáře, změřit ho normálním teploměrem neexistuje, jen ušním za 1 vteřinu, kouše si ruku, rozhazuje hračky, mlátí kladívkem do lega, v koupelně zapíná často větrák, vadí mu sluníčko a blesk fotáku do očí, bojí se kotle a bouřky, v pohádkách na dvd nemá rád nějaké scény (třeba kde je oheň), musím to přetočit dopředu...... 


Nemá rád horké jídlo...kolikrát mu malinko ohřeji mléko (je vlažné), ale on řekně "pálí", hodinku ho nechá stát na stole a po nějaké době ho studené vypije... 
V polévce nechce petržel, říká "metí (smetí) nee, v bramborové kaši nesmí být kmín (metí)....masíčko taky neeee. 
Když si vzpomene, že chce plenku jen s oslíčkem, prohrabe kvůli tomu celý šuplík... 
Na spaní musí mít dva dudlíky - jeden v puse a druhý na hraní v ruce. 

Jako miminko miloval hudební hračky, často jsme je pouštěli pořád dokola, jinak plakal...říkali jsme si, že nic nedělá, neumí sáhnout na hračku, tak se zaměstnává alespon hudbou... 


Chodí se mnou na WC a ve volné chvíli chce vždy pustit vodu -  okusuje přitom kartáček, který si namáčí ve vodě... 
....přes den musí být všechny dveře a šuplíky zavřené, v noci naopak..otevřené dveře a rozsvícené světlo na chodbě...Vzpomínám, jak řval v Prostějově u babičky celé noci a nechtěl tam spát....jeho zájem o čísla.... 

Ale všechno - opoždění vývojové, motorické, i  mluvení, přecitlivělost, neposednost... jsem přičítala jeho dg. DMO a odečítala mu půlroční opoždění....Připadám si ted tak hloupá...jak jsem mohla 3 roky nepoznat, že má asi autistické rysy...? 

Není to tak, že jsem si ničeho nevšimla...všimla...mnoha náznaků....do města chodíme stejnou trasu, jinak řve TAM néééé, sedáme si na stejnou lavičku (v létě)... 

Při nákupu vždy sedával na košíku a když jsem ho tam jednou nedala, řval jako zvíře...ale  oblečený ve svetru, kombinéze a sněhulích se tam nevleze... 
Myslím, že jako jediné dítě řve v obchodáku, pokud nemá jídlo v ruce..ale třeba mu tam něco vadí...??? 

Loni na jaře v Lutové na pobytu s Ranou péčí byla přednáška o alternativní komunikaci s paní z APLY Tábor...už tehdy jsem s ní řešila, že ve 2 letech Jeník nemluví, nedělá paci-paci a podobné pohybové říkanky, řešily jsme náhradní možnou komunikaci, ale znakovat a ukazovat  Jeník nechtěl... 


A ted si říkám, zda to, co na něm paní rané péče obdivovala,  že přesně ví, kdy má jít  ven a kdy spát......že to k tomu asi patří...? Autisti mají rádi své ritály a nemají rádi změnu. 

 Teprve v neděli jsem pochopila, že mě moje dítě "nenápadně" na 3 roky izolovalo od okolí. Pomalu jsem se mu ve všem přizpůsobila a nikam nechodila - denně stále to samé, pevné rituály, kdy Jenda ví přesně, co bude následovat - snídaně, hraní, čtení, svačina, ven, oběd, spánek, plyšáčková bitva, procházka (ve dvou - nesmím se ani s kočárkem zastavit a s někým si povídat), hraní, čtení, spánek. 
 Na výlety jezdil občas jen manžel s holkama, protože Jenda nerad sedí v autě. A zjistila jsem, že mu vyhovuje pořád dokola to samé... 
  
Pokud jsme sami dva, tak je to v pohodě a večer do 20 hodin spí. Ale pokud se děje v určitý den něco jiného - návštěva lékaře, hlídání kamarádkou při mé nemoci, když přijede babička...tak večer do 22-23 hodin nespí. Čím víc rušivých elementů za den, tím hůř spí. 
A mám pocit, že mu domácnost ve dvou vyhovuje. Jak přijdou holky ze školy, chtějí dělat úkoly, tak Jeník ječí..ano, je vidět, že z ních má radost, ale nesmějí si sednout tam, kde sedá on, nechce, aby psaly úkoly, aby si pustily jinou pohádku v TV, aby si sundaly bačkory (musí je mít neustále na noze), každá maličkost ho rozhodí. O víkendu, kdy jsou doma holky i manžel, tak je to tragédie - mám pocit, že čím víc "lidí" doma, tím hůř to zvládá... 


V poslední době nedovolí ani holkám, aby mu ohřály mléko nebo pustily DVD...jen "maminka, maminka".... 
Včera tu byla jen moje mamka a Jenda do 23 hodin nespal... 

Jinak to se mnou  chudák někdy nemá jednoduché - včera jsme si prohlíželi knížku o Mašinkách a četli jsme "čísla" (dole na stránkách)....říkám...číslo 17, 18"...néééé, nééé...co to je?" ....číslo 18 ....Nééé. ....Tak 1 a 8? ...."Néééé, není jedna... 
...mínus"... Až po chvíli mi došlo, že v této knize nemá jednička "zobáček", jednička je jen jako čárka a asi mu připomínala "otočené a postavené" mínus. Má rád jedničky se zobáčkem...