Do divadla

Dnes ráno se mi povedlo ODOLAT prosbě o peníze.

"Teto, já bych chtěla taky do divadýlka jako Jeníček." s prosebnýma očkama na mě promluvila v šatně Jeníčkova spolužačka.
Už už mi cukala ruka, abych otevřela kabelku, a ač sama nemám peníze, těch 35 korun bych obětovala....
...protože mi bylo LÍTO malé holčičky, která nemůže do divadla.

Holčička se na mě znovu podívala a řekla:
"Já bych táák chtěla do divadla, ale maminka nemá penízky."

Lítost, že někdo nemá 35 korun na divadlo pro vlastní dítě, najednou vystřídalo prozření.
Jak je to dlouho, co jsem děti z Jeníčkovy třídy viděla kouřit před školou? Je to měsíc, kdy jsem stála v absolutním šoku před jídelnou, kdy jsem šla Jendovi zaplatit obědy...a pak jsem si povídala s vedoucí jídelny, která pronesla: "No jo, na obědy pro děti nemají, na cigarety vždycky."
Proboha, vždyť Jeníčkovi je DESET LET!
Tahle malá roztomilá 11 nebo 12 letá dívenka ve 4. třídě kouří.....!!!!!
  Na cigarety 85 korun má a na divadlo 35 ne?
A fakt už dnes kouří i 11 leté děti?!!! Mně se to nelíbí u Šárky v sedmnácti....a tahle dívenka, o hlavu menší než Jeníček, drží cigaretu jako nějaký profík....já sama bych nevěděla, jak ji chytit....

KDYBY byla poblíž učitelka, zeptala bych se jí, zda má Kristýnka zaplacené divadlo....a možná bych dala peníze na divadlo rovnou učitelce. Nejspíš by zase zvítězilo mé dobré, naivní, důvěřivé srdce.
 Ale představa, že z toho mála, co mám, si ZASE někdo koupí cigarety, se mi vůbec nelíbila.

A tak jsem odešla pryč. Zaplašila jsem v sobě lítost a přesvědčovala jsem sama sebe, že jsem udělala správně...

Trošku mě děsí myšlenka, která se přímo nabízí:
"OPRAVDU je tak malé dítě schopno takové manipulace?"