Zápis do školy

Včera jsme jeli do základní školy, kam chodí dcery, k zápisu do školy.

Jenda přibral svého kamaráda čuníka. Jistota je jistota a čuník poskytuje Jendovi nejen jistotu, ale občas funguje i jako tlumočník.
Jenda sám řekl: "Čuník chce jet taky do školy."

Těch dest minut cestou do školy strávil Jeníček hrou na iPadu.

U školy už byl Jenda "nesvůj".
Říkal, že "čuník se bojí".

Zápis proběhl skvěle. Sraz jsme měli ve sborovně.
Šla jsem do školy s tím, že psycholožka i doktorka na dětské psychiatrii doporučují Jeníčkovi odklad školní docházky, a tak jsem byla v klidu. S jinou variantou jsem nepočítala..

Jenda seděl pár minut v křesle, než přišla paní učitelka, která bude mít první třídu.
Pak splnil tři úkoly - pověděl některé barvy (spletl si jen černou s hnědou), složil dvojdílné obrázky a přiložil na zalaminovaný arch čtyři žirafy podle velikosti (podobné úkoly dělá doma každý den, takže věděl O CO JDE...)

Když došlo na tvary, tak se dvakrát spletl a pak už s ním nebyla řeč. Tvary mu nejdou.
Otáčel se a neodpovídal.

Paní učitelka odešla a my jsme zůstali s paní ředitelkou ve sborovně sami.

Já jsem si povídala s paní ředitelkou a Jenda se schovával za druhý stůl, aby na něj neviděla.

Odmítal si sednout do křesla a asi 10 minut odmítal i iPad.
Pořád tiše opakoval, že chce jet domů a že jsme tam dlouho.

Mluvili jsme o variantě "odklad školní docházky", dokonce i o možnosti jít do školy s (nějakým) asistentem. ALe zvládl by Jenda "denní studium"? Všichni odborníci, kam docházíme,  já i paní ředitelka si myslíme, že NE.

Jenda zvládá tak deset minut (nerušen hlukem, dětmi ani lidmi "navíc"), pak už se uchyluje k pláči, echoláliím, válení se po zemi ap.

Paní ředitelka si myslí, že by měl jít do školy, ale viděla ho jen pár minut.

Řekla, že podobné znalosti prokázaly "všechny" děti u zápisu.

Ale Jendu limituje nejen autismus, ale i vývojová dysfázie, DMO, ADHD, těžká porucha chování a masívní úzkosti.

Zeptala jsem se i na možnost domácího vzdělávání.
Pokud jsem to pochopila správně, byli bysme první:-)
Ale ta možnost tu je.
Paní ředitelka byla velmi ochotná a vstřícná a říkala, že by to bylo lepší pro obě strany.
Jeníčka bych tedy učila já doma.
Učíme se každý den tak jako tak, tak bysme akorát jeli podle nějakého individuálního plánu (a nemusela bych každý den tolik improvizovat). Měla bych k tomu učebnice.

Teoreticky by stačilo přezkoušení jednou za půl roku, ale dohodli jsme se, že by to bylo "variabilní" podle toho, JAK by to zvládal Jeníček.
Klidně můžeme dojet do školy jednou za týden na hodinu, aby si zvykal. Minuty můžeme přidávat i ubírat podle toho, JAK na tom Jenda bude, což zatím NIKDO nedovede odhadnout.

Šla jsem do školy s tím, že Jenda bude mít odklad školní docházky a teď mám dilema:
Škola ANO nebo NE?
Zvládne Jenda výuku už letošní školní rok?
NEBO mu mám dát rok odklad?

(Trošku mě děsí to, že nevím KDE budu bydlet, ale pokud to bude do 20-30 km, tak není problém dojíždět)

Jenda do školy nechce.
Bojí se dětí, bojí se učitelů a i ta půlhodina ve škole pro něj včera byla velkým zdrojem stresu. Celý zbytek dne byl "vykolejený", "nepoužitelný" a plačtivý.
Oklikou a přes čuníka jsem z něj večer dostala, že se na mě zlobí, protože jsem ho vzala do ŠKOLY.

 Ještě se poradím v PPP, v APLE nebo v SPC, ale rozhodnutí je na mně.

Ve škole Jeníček dostal tašku s dárky - měl tam pastelky, omalovánku, přání, záložku do knihy a čokoládu.
Na milost vzal akorát čokoládu:-) Nic jiného ho nezajímalo.

Vedle školy je malý obchod a tam jsem mu za odměnu koupila nové dvd. Měl dopředu slíbené, že si může nějakou pohádku vybrat.