čtvrtek 11. července 2013

Chvilka vděčnosti


Tímto článkem bych chtěla poděkovat mé internetové kamarádce Leticii za její příspěvek. Vlastně za celý blog, ráda na něj chodím.
Včera mi připomněla to, na co v poslední době intenzívně myslím.
VDĚČNOST.


Kolem půlnoci, kdy Jenda spí, jsem na tohle téma nedávno mluvila s i holkama. Nějak mi bylo líto, co všechno berou jako samozřejmost a že si ničeho neváží.

Každý den se probouzím s vděčností na rtech i v srdci.
Děkuji Bohu za to, že se smím probudit, že smím vstát z postele, že mě zrovna nic nebolí, děkuji za své děti, za své blízké, za LÁSKU v srdci.
Ano, s mými dětmi to není jednoduché, ba dokonce poslední dobou je to velmi náročné, denně zažíváme několik situací, kdy je mi kolikrát do pláče....ale právě vděčnost mi dává zapomenout na to špatné a poutá moji mysl k tomu hezkému.

Bůh nás denně obdarovává mnohými dary a přes spoustu starostí, přemíru stresu nebo přes oči zalité slzami často tyto dary přehlížíme.


Denně děkuji Bohu za pokroky mých dětí.
U autistů jsou pokroky vidět mnohem víc, než u "zdravých" dětí.
Jenda se naučil jíst jogurty, snědl jiné kuřecí nugety, než ty od Mc Donalda, nechá se bez řvaní učesat, poctivě chodí ve 20:00 do postele a ve 20:30 odevzdává bez vztekání iPad a se slovy "DOBROU NOC" se se mnou loučí...
Naučil se jíst jahody s mlékem a s cukrem.
Naučil se odnést papír od bonbónů do koše a někdy si vzpomene dokonce sám. Ještě nedávno házel papíry na zem.
Naučil se jíst u stolu, ještě nedávno jedl na zemi nebo na gauči. Dříve jedl sám, nyní "přežije" i někoho u stolu.
Občas vypije Caro (bílou kávu s mlékem) a z hrnečku!
A někdy mi dá na požádání PUSU.


Eliška se učí jíst zeleninu. Ano, zvládá to jen v tortille, kterou teď jí několikrát denně, ale díky Bohu i za to.


A dokonce zeleninu poprvé v životě krájí! Jak "normální" u zdravého dítěte a JAK překvapující u dítěte s autismem.
Dřív by to nikdy nezkusila.
Teď zkoušíme to, aby sáhla na syrové maso, že by si ty kuřecí prsa mohla pokrájet sama, ale k tomu se ještě neodhodlala.
Ale i tak holky zaměstnávám - Eliška nakrájí zeleninu a Šárka maso. Ať mají na jídle nějaký podíl. Šárka zvládne naplnit myčku, Eliška zatím ne, protože se neodváží sáhnout na špinavé nádobí, ale i to "vypilujeme".
A co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.


Minulý týden mě Eliška VELMI příjemně překvapila. Dvakrát jsme společně zvládly návštěvu u doktorky cca 50 km odsud. Stálo nás to obě hodně sil, ale už to máme za sebou.
Ano, najdou se desítky situací denně, kdy mě přivádí k šílenství, ale pak se stane něco, kdy mě příjemně šokuje:-)
Minulý čtvtek odcházela Eliška z bytu s tím, že JDE VEN. U zdravého 15 tiletého dítěte normální věc a možná situace, která by se dala lehce přehlédnout.

Za Eliškou zaklaply dveře a já jsem se vyděsila - PROBOHA!! KAM ŠLA?
Je v pořádku? NIKDY sama ven  nechodí. NIKDY dobrovolně nikam sama nejde.


Hrklo ve mně a své obavy jsem před Šárkou vyjádřila nahlas.
"Mamíí, něco ti pošeptám: Máš narozeniny, Eliška ti šla koupit kytku!"
Uff. Spadl mi kámen ze srdce. To je MOTIVACE:-)

Ona šla ven? Sama?!! (Ani Šárku k tomu nepotřebovala?)  A pak že zázraky se nedějí.
Je pravda, že v tom květinářství jsme byli ke konci roku dvakrát - jednou objednat kytky pro učitelky a podruhé je vyzvednout, takže to tam  Eliška zná a není to daleko, ale nenapadlo by mě, že tam půjde SAMA OD SEBE.
Zvládla to a já jsem na ni byla patřičně hrdá. Kytku si suším v kuchyni. Přece takový poklad nemohu vyhodit.


Eliška se pokouší usínat bez rádia, nemít deset budíků v noci, občas dojde do vedlejší ulice pro rohlíky a učí se spolknout tabletku... (půlku tabletky)
Díky BOHU za to.

A Jenda?
Včera mi na požádání podal nůžky. Ještě nedávno by na "příkaz" nereagoval, nebo by reagoval afektem.

A včera mě příjemně šokoval.... Potřebovala jsem rozmačkat jahody a protože jsem zvyklá komentovat každou situaci, abych mu nenápadně rozvíjela slovní zásobu, tak jsem před ním JEN TAK utrousila, že nemůžu najít mačkadlo na jahody....
Nebyla to prosba určená k Jendovi, jen povzdech.... a Jenda šel.... a sám od sebe hledal v šuplících.... Nakonec mi ukázal tenderizér a mně vytryskly slzy do očí - myslel to dobře, přece jen se to taky mačká... Jeníček tím nedávno "naklepával" řízky. Musela jsem ho náležitě pochválit a říct mu, jak je šikovný.  Myslel to dobře a chtěl mi pomoci sám od sebe!!!

Jenda je v poslední době zvídavý a když vařím, tak se někdy zvládne minutku dívat, jak to dělám, nebo se odhodlá zamíchat těsto či polévku.

Jsem vděčná i za Šárku. V poslední době mě pěkně vytáčí svým odmlouváním a svými pubertálními výlevy a nápady, ale občas umí být i rozumná a pomoci s něčím, co zrovna potřebuji.

Denně děkuji za své děti, za maminku, která se snaží občas pohlídat, i když vím, jak ji to vyčerpává, děkuji i za vás - své věrné čtenáře. Jsem ráda, že jste...bez vás by to nebylo ono. Někdy si připadám tak strašně sama, daleko od lidí, od možnosti si "normálně" popovídat, izolovaná od "normálního" světa, ale stačí večer zasednout k blogu, přečíst si pár vašich mailů nebo komentářů a vím, že nejsem sama.

A v neposlední řadě DĚKUJI za LÁSKU.
Za Boží lásku, prostřednictvím níž se s lehkostí dostávám přes každodenní problémy a starosti (nejen) s AUTISMEM.... a že jich poslední rok nebylo málo.

Děkuji svému kmotrovi, který dar víry přinesl do mého života.
4.července to bylo devět let, kdy jsem se nechala pokřtít - jeden z nejvýznamnějších dnů v mém životě. NIKDY na něj nezapomenu.
Bez víry bych byla dávno ztracená, utrápená a nejspíš na antidepresivech.

TAKHLE se s naději, s vírou a láskou dívám vstříc dalším dnům.
Můj život je i přes těžkosti krásný a naplněný.

Děkuji, že smím BÝT....
                           S vděčností vaše Amélie

33 komentářů:

  1. Nádherný příspěvek! Gratuluji všem čtyřem k těm pokrokům.

    OdpovědětVymazat
  2. Krásny príspevok! Ani si nevieš predstaviť, akou radosťou (a vďačnosťou) ma naplnil.
    Keby som písala len pre teba, má to zmysel. Vďaka za zdieľanie.
    A želám veľa radosti. Leti.

    OdpovědětVymazat
  3. Vážená paní Amálko,

    dnes jsem při surfování na netu narazila na tuto adresu:

    http://zdravi.doktorka.cz/pohled-lekare-na-autismus-s-vyuzitim-poslednich-vyzkumu/

    Domnívám se, že závěr článku je moc zajímavý.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hezké odpoledne, Heleno, děkuji za odkaz. Autismus bohužel vyléčit nelze, ale vhodnými nácviky a se spoustou trpělivosti se dítě naučí novým poznatkům a zvládat nové a nové situace. Už dávno nehledám zázračné metody uzdravení, nedělám z dětí pokusné králíky a neutrácím hříšné peníze za mnohdy nabízené "možnosti vyléčení". Autismus není nemoc. Je to "jen" handicap, který se nedá léčit. Je to jiný způsob myšlení a vnímání. Stačí se naučit pozorně těmto lidem naslouchat a respektovat jejich strachy a úzkosti, už tehdy je o mnoho lépe. Místo hledání možností "rádoby vyléčení" přijímám své děti (a přátele s AS) takové jaké jsou a učím je pomalinku rozumět našemu světu. Netřeba je léčit, jsou skvělí právě takoví, jací jsou.
      Přesto děkuji za odkaz, jen se bojím, že bude dávat rodičům dětí s PAS falešné naděje.

      Vymazat
    2. To je presne ono, ja som najacsiu falosnu nadej dostala od Marcovej matky ktora mi vynadala ze Mathiska zanedbavam a ze preto je pozadu. Pozbierala som posledne kapicky sil, aby som mu dala viac, co nasledovalo bol des a obrovske sklamanie :-( Ani teraz nepochopili ze to neni o zanedbavani ale myslia si ze ked mu dam 4hodiny intenzivnej terapie denne tak ze mu to pomoze, comu neverim, videli jeden film, jeden osud a jednu podla mna vynimocne nadanu zenu ktora to zvladla, priemerne inteligentne dieta 4hodiny prace denne nezvladne a to ze sa to nevilieci tiez nechapu.

      Vymazat
  4. Keď už nebudem vládať a bude sa mi chcieť povedať, že už nemôžem a že sa na to vykašlem, tak si tento článok pripomeniem. Keď sa niekto dokáže tak obetovať, bojovať a hlavne napredovať, tak mi to môže byť jedine vzorom. Žiadne fňukanie do vankúša ani hádzanie flinty do žita, poviem si Amélia by to nevzdala! ďakujem za krásne čítanie.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Niki, nevzdám. Nikdy se nevzdám:-) I když občas fňukám do polštáře.

      Vymazat
  5. Já jenom dodám, děkuji ti Amélie, že tu jsi!!! Nejen pro svoje děti, ale i pro nás ostatní, pravidelné návštěvníky tvého blogu. Učíš nás pokoře a radosti z každé maličkosti. Stále doufám, že se naše cesty zkříží a moje pozvání, které stále platí se naplní:-D

    OdpovědětVymazat
  6. Taky jsem se zastavila a ocenila to co mi život přináší. Děkuju. Jarka

    OdpovědětVymazat
  7. Moc hezky jsi to napsala.Držím ti palce,ať je vše jen lepší.Jsi super máma!!!!!!

    OdpovědětVymazat
  8. Krásně jsi to napsala:-) Také se snažím radovat z maličkostí a být vděčná za vše pozitivní. Negativní beru jako něco, co má za úkol posunout dál nebo vyřešit cosi....Na internetu vidím velké pozitivum v poznávání lidí a světů, které bych normálně asi nepotkala. Velká výhoda je i ta, že na blogy jdu v době, kdy se mi to hodí, čtu co se mi líbí a když nemám náladu, tak třeba PC ani nezapnu. Tvůj blog sleduji delší dobu a velmi ráda. Někdy napíšu komentář, jindy zase ne - ostatní třeba řeknou vše již dříve a někdy se mi stane, že vůbec netuším, co napsat a jenom přemýšlím a přemýšlím a tom, co jsem se nového naučila. Obdivuji, jak to všechno společně zvládáte a jaké velké pokroky děláte. Mám vás ráda. Zuzana

    OdpovědětVymazat
  9. Krásne napísané,až som mala z toho zimomriavky.Moje "problémy" sú nič,proti tomu čo prežívate vy.Vážme si a budme vdační za všetko,ved sme tu len chvíľu na tomto svete.

    OdpovědětVymazat
  10. Tortila vypada fakt krasne, my sme tiez museli ucit Robinka jest zeleninu po troskach, ale my mame na neho tiez system, Mathis ma karticky 3lyzicky ktore ma z jedla odjest lyzickou a on zase si musi dat 3lyzicky zeleniny, potom to uz staci:-)
    Je to moc veci co si zvladla, mne tiez pride ze cez prazdniny toho stihneme moc ale na konci uz mam sili v koncoch, prajem ti aby si ich zdarne dokopala do konca.
    Zuzana

    OdpovědětVymazat
  11. Článek o vděčnosti donutí zamyslet se a já bych k tomu dodala ještě dělat si radost - nezapomínat na své rodiče a navštěvovat je jak jen to jde ( nebudou tu věčně)- věnovat se dětem (rychle jejich dětství uteče) myslet i na ostatní co máme rádi ...
    Jeník udělal hodně pokroků - jogurt z misky a spaní přímo ukázkové,takhle do postele často nejdou ani jiné děti.Eliška nakrájela papriku nádherně,jeden kousek jako druhý a kytku koupila moc pěknou.Držím palce v odbourávání rádia a budíků.Šárka je pro tebe určitě prima parťák i když občas odmlouvající a přeji jí hezký pobyt na táboře.Mějte se jak nejlépe to půjde .Lena

    OdpovědětVymazat
  12. AMÉLKO, MOC HEZKÉ ČTENÍ.
    HODNĚ SIL A MNOHO KRÁSNÝCH POKROKŮ A ZÁŽITKŮ.
    POHODOVÉ LÉTO PŘEJI.
    BOHDA

    OdpovědětVymazat
  13. Mila Marcelko, nadheny clanek jsi napala a uzasnymi fotkami jej doplnila...Dodatecne Ti preji k Tvym narozeninam hlavne to zdravi a Boziho pozehnani...Mojkam a preju krasne leto plne tech nejbajecnejsich zazitku s Tvymi uzasnymi detickami ☼☼☼.

    OdpovědětVymazat
  14. Dobrý večer Amélie, ospravedľňujem sa ak táto informácia pre Vás nie je novinka, nečítala som celý váš blog ale postupne si čítam články...môj synček nie ja autista ale má stredne ťažkú dysfáziu a chodí aj do špeciálnej škôlky, kedže na začiatku bolo podozrenie najskôr z autizmu pri špeciálnom vyšetrení v Bratislave nám doktorka odporučila karnozín a ten sa používa aj na liečbu autizmu. my máme so synčekom po troch mesiacoch veľmi dobré výsledky (je viac socializovaný, viac rozpráva). Prikladám link : http://autizmus.carnomed.sk/ a držím Vám palce a prajem všetko dobré! Lenka

    OdpovědětVymazat
  15. Škoda Amálko, že se tady nedá dát to se mi líbí jako na Facebooku, protože bys měla spousty tzv.liků ;) Jsi jednička :-*

    OdpovědětVymazat
  16. Eliška i Jeníček udělali opravdu velké pokroky.
    Mám radost s Tebou.
    Šárka se určitě také snaží, ale nemá to jako sourozenec autistů jednoduché.
    Také mám radost, že už máte konečně klid.
    Myslím na Tebe a držím palce.
    Míša z Plzně

    OdpovědětVymazat
  17. Dobrý den, mluvíte mi z duše.....když vždycky vidím více postižené děti nebo nemocné , děkuji že náš Matýsek je takový jaký je a člověk je vděčný za každé slovo které ze se be dostane a za každou chvilku kdy přijde na klín se přitulit....krásně napsané :-)

    OdpovědětVymazat
  18. Amálko, já ti děkuju. Tvoje stránky mě učí vnímat svět jinak. Tolerantěji, trpělivěji, s pokorou. Díky.

    OdpovědětVymazat
  19. Maci, to jsi překrásně napsala!!!!!!!! Jsí báječná. Tina

    OdpovědětVymazat
  20. Ahoj Marci,zase jsem tady nad tím čtením ukápla slzu,jako už kolikrát.Sice se neznáme,ale jsi pro mně moc důležitá,děkuju,že jsem Tě mohla poznat,alespoň takhle na dálku.Jana

    OdpovědětVymazat
  21. Moc hezky se čte, když vidím, jaké děti dělají pokroky.

    OdpovědětVymazat
  22. Všechny ty štrapáce a těžké chvíle tě naučily jedno, vidět drobnosti. To, co bys normálně přehlížela, vidíš v jasných barvách, a jak jsi to vypsala, jsou to opravdu nemalé radosti. Sice spousta práce kolem, ale ty úspěchy a pokroky tě musí vynést do výše. Je to pořádný krok dopředu, Eliščina akce s nákupem kytky, to bylo opravdu krásné, a Jeníkovo hledání mačkadla pro tebe zase dojemné.
    Máš se svými dětmi hodně trápení a starostí, ale když přijde radost, tak je veliká.

    OdpovědětVymazat
  23. Milá Marcelko! Tento NÁDHERNÝ Tvůj článek jsem četla jedním dechem se slzami v očích. Krásné, jsi zlatíčko a vděčná za každou maličkost, což je skvělé! Také vidím, jak děti krásně postrkuješ dopředu, jde to pomalu, ale jde a určitě se dočkáš i toho, že bude dobře. Moc Ti to přeji a jsem moc ráda, že jsem Tě mohla poznat. Četla jsem si víc Tvých článků, všechny jsou super, ale na TENTO jsem musela ihned reagovat. Mimo téma. Já byla pokřtěná hned jako mimino. Do kostela sice nechodím, ale denně děkuji Bohu za vše.

    OdpovědětVymazat
  24. Milá Amélie, nebyla jsem na blogu několik dní a dnes jsem četla s očima navrch hlavy! :-) Tolik nádherných pokroků. Kolik semínek bylo zaseto, trpělivě a opakovaně vloženo do půdy, než vzešla! Tolik důvodů k vděčnosti... Mám velkou radost. A přeju dobrý a požehnaný rok života. Maruška Tulaška

    OdpovědětVymazat
  25. Krásný článek, Amélko. Hned mám hezčí náladu. Mikyna

    OdpovědětVymazat
  26. Amélia Ďakujem ti za článoček. Je prekrásny, napísaný srdcom. A máš pravdu bez Božej lásky to nejde. Posielam tisíc pozdravov od srdca, nech sa vám darí:-)

    OdpovědětVymazat

Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu.
Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...