Slova opačného významu

I když jsou prázdniny, tak pokračujeme ve výuce.

Slova opačného významu se Jeníčkovi moc nelíbila.
Ale ony se mu úkoly celkově nelíbí. A při vyslovení slova škola ho chytá amok, takže je lepší mu ani neříkat, že za rok by měl jít do školy.
Někdo mu řekl, že až mu bude sedm, tak půjde do školy a předpokládám, že se tedy narozenin bude pěkně děsit. Už tak nemá svátky a narozeniny rád a ještě tohle.
Už si několikrát stěžoval, že nechce, aby mu bylo sedm, že do školy NIKDY nepůjde...

Kluk - holka, bílý - černý, krátký - dlouhý, rozsvícený - zhasnutý, levá - pravá....

Nakonec jsme to společně zvládli.

Museli jsme - je potřeba Jeníčkovi rozvíjet slovní zásobu i porozumění řeči.

Je sice mluvící, ale často neví, co se po něm chce.
My tápeme a on se vzteká.

Jako včera. Eliška si dávala k večeri kuřecí maso s rýží a ptala se, jestli chce taky. Řekl, že jo.
Eliška mu to nandala do misky.
Jenda to šel okouknout a utekl do ložnice.
Ptala se ho, co je špatně...  "Chtěl jsi to jinak? Chceš jenom suchou rýži? Nebo jenom maso? Nebo to dát odděleně na dvě misky? Chceš tam šťávu?"...

Jenda se vztekal, plakal a schovával se v posteli pod deku.

Proč utekl od jídla a co tedy vlastně chtěl, to jsme se nedozvěděly.

A tak je to často.

U druhého úkolu tloukl pěstí do gauče a polehával...

...ale nakonec to po chvíli naléhání dokončil.

Lehký - těžký, malý - velký, nahoru - dolů, tupý - ostrý, zabalený - rozbalený...

Opakování slov, které už zná.

Za odměnu dostal nanuka a mohl pokračovat ve hře s magnetickou stavebnicí.