Nejen k zubařce

Je 19 hodin večer a moje dcera si to po třech dnech, kdy se nezdržovala doma, nakráčí do domu i se svým mládencem...
Problém číslo jedna....manžel ho nemusí...
Problém číslo dva: nikdo se ho neptal...
Problém číslo tři... podobné "akce" narychlo nemá rád.
Problém číslo čtyři....cizí chlap spát v jeho domě?
V podobných výčtech bych mohla ještě pokračovat, ale raději se jich zdržím...

Tonda čekal "způsobně" za vchodovými dveřmi a Šárka se mi jala vysvětlovat situaci.
"Tonda tu přespí.... "
...hahaha. Kde proboha? A kdo jim to dovolil?

"Já je ráno hodím k zubařce do Paskova."
.... ó, díky Bohu, že kvůli nim smím tak brzy vstávat a startovat svého zeleného oře, určitě se rád proběhne, už se před vrátky nudil....
Pak na ně mohu milostivě počkat než je zubařka ošetří....
Jak skvělé. Jinak bych si pondělní ráno ani nedovedla představit.

Poté smím Šárce napsat omluvenku nejen na pondělí (protože ona objednaná není), ale i na pátek, protože to jí prý nebylo dobře a nešla tedy do školy..... a následně MOHU Šárku odvézt na Dubinu k Albertovi na zastávku....a Tondu smím odvézt na Karolínu na tramvaj.

Není to skvělé?
A že třeba kvůli nim nechci vstávat?
A že mám třeba jiné plány?
Že je třeba ptát se na svolení nebo dokonce na názor vlastní matky? Nebo dokonce majitele domu?
Koho to zajímá?

"Miluju" když mi děti plánují čas, když se starají o náplň mého dne, když vnášejí problémy do mého manželství a mění mi plány z minuty na minutu.
Kdybych se nudila, mohla bych vymýšlet hlouposti, to je fakt. Takhle na ně nemám čas.

Kdyby mě ještě někdy napadlo pořídit si dítě, prosím, zakažte mi to.