Pozdravuj dědu

Děti se učí nápodobou.
U Jendy to platí také.
To, co vidí u svých sester, to často napodobuje.
(V případě dvou puberťaček to často výhodou nebývá...)

Když odchází moje maminka, volává Eliška:
"Pozdravuj dědu!" a Jenda to papouškuje.

Za pár dní odcházel můj manžel a Jenda řekl:
"Pozdlavuj dědu!"
(Dobře, řekl manžel... aniž by pochopil, že Jenda URČITĚ nepozdravuje mého tchána, kterého se bojí jako čert kříže a kterého asi půl roku neviděl.)

V sobotu jsem nechala Jeníčka asistentovi a jela jsem nakoupit.
Výslovně jsem Jeníčkovi říkala, že jedu nakupovat brambory a rohlíky.
Odcházela jsem a Jenda říká:
POZDLAVUJ DĚDU".

Vytvořil si v hlavě spojení:
-  někdo odchází - říká se "POZDRAVUJ dědu!" ...a tak to máme často....