Možná si říkáte, že dávám na blog moc fotek.
ALE blog je vlastně pro Jeníčka takovým zážitkovým deníčkem.
Před třemi lety, kdy jsem ještě nepsala blog, tak jsem Jendovi dělávala zážitkový deníček "papírový".
Prostě takové fotoalbum s jednoduchými popiskami.
Díky tomu se tehdy naučil mluvit.
Předtím našemu světu nerozuměl a teprve když VIDĚL, co se dělo, co bylo, kde jsme byli, KDO tam byl ap. tak se naučil našemu světu trošku rozumět.
Zážitkové deníčky si rád prohlížel s holkama nebo se mnou večer v postýlce.
Už dávno na ně nemám čas. Často nemám barvy v tiskárně ani tu není žádný fotolab, který by mi fotky vyvolal. Ale doufám, že se k papírové formě jednou vrátím. Má pro mě jiné KOUZLO. Stejně jako miluji normální knihy a nějaké e-čtečky mi nic neříkají.
Ale blog je prima.
Ukazuji Jendovi co jsme dělali, KUDY chodíme, co se dělo, CO měl na sobě, jaké bylo počasí a také opakujeme různé pojmy...
Rampouchy jsou "vysoko"...
Kontejnery "daleko"...
...nebo "blízko"...
Znovu si opakujeme barvy...
...počítáme komíny...
Někdy si říkám, že komentuji "každou blbost", ale nenápadně tak cvičím Jendovu pasivní slovní zásobu a stejně tak opakování je matka moudrosti a to u autistů platí stonásob.
To, co běžné dítě přijme "jen tak mezi řečí", to je potřeba (některým) autistům stokrát (tisíckrát) zopakovat, než to pochopí.
A ani pak to neznamená, že to bude za týden či měsíc umět.
S Jendou kolikrát něco (pracně) nacvičíme, něco se naučí, týden to umí a pak to s klidem zapomene.
Když jsme procházeli naší ulicí k domovu, tak mi ukápla slza.
Napadaly mne myšlenky jako:
"Možná je to naposledy, co fotím "náš" dům."
"Příští zimu už budeme někde jinde..." ap.
Těším se na tu změnu. Mí autisté už méně....
Ani si nedovedu představit stěhování do malého bytu, ale zvládli jsme toho tolik, zvládneme i tohle.
Jenda se vezl celou cestu a odmítal slézt z kočárku.
Teprve pár metrů před domem se odhodlal...
...a rychle běžel ke dveřím.
Je pak tak nervózní, že si (často) ani neumí otevřít dveře (nebo rozepnout bundu). Kolikrát lomcuje s klikou a ne a ne ji zmáčknout...
Zpočátku jsem si říkala, že to není možné, že to dělá schválně, ale nedělá.
I obyčejná "procházka" s malým nákupem ho "zmůže"...
Slza ukápne určitě ještě několikrát,zůstane tam kus vašeho života.Ale ta změna ,tě posune kus dopředu uvidíš.Nebude to nejlehčí než vše zorganizuješ,ale já ti věřím.Věř bude líp.
OdpovědětVymazatMaruško, díky.
VymazatMáš můj obdiv.Je v tobě hodně odhodlání a lásky.
OdpovědětVymazatDíky. Jsem ráda, že to tak vidíš.
VymazatFotky jsou nádherné :-)
OdpovědětVymazatJsem si jist , že to zvládnete! :-)
Díky, Henry.
VymazatMilá Amélie, díky že fotíte a píšete každý den.Sleduji Vašeho Jeníčka každý den a moc se těším jaký zase udělal pokrok.Jste moc silná žena a tak si myslím že zvládnete i to stěhování. Z vlasní zkušenosti vím že je lepší vše utnout a jít si vlastní cestou.Moc Vás všechny zdravím. Irma
OdpovědětVymazatDěkuju. Jenda si fotky na blogu rád prohlíží, pomáhá mu to pochopit svět, mě to uklidňuje po celodenním shonu, lidem to pomáhá, tak proč nepsat:-) I ELiška se občas při čtení blogu zapomene:-)
VymazatJá se stěhoval několikrát životě, naposledy teď po rozvodu a asi nedobrodružnější bylo, když jsme tu v Čechách všechno nechali a odjeli do neznáma, do "ničeho".
OdpovědětVymazatTakže určitě to zvládneš. Domov je kde je láska. :)
"Už zase došly barvy v tiskárně?" - to znám.
OdpovědětVymazatAhoj Mirku. Máš stejnou tiskárnu? :-P
VymazatMarcelko,jak víš z FB,taky mě v nejbližších dnech čeká stěhování,snad konečně do stálého.A vím,co je s tím za zařizování a starosti - a to nemám autisty,"jen"dysfatičky ;) Už víš,kam půjdeš?Napiš mi víc kdyžtak do zpráv na FB.A přeju moc štěstí! :) Martina T.
OdpovědětVymazat