Je to autismus? A jednou nebo dokonce 2x ???

Je to autismus? 
A jednou nebo  dokonce 2x ???


 Není mi nejlépe.
 Jenda měl pár dní dny 40 horečky,  dostával Nurofen, Panadol, Diazepam, Stoptussin.
 Nemůžu spát, všechno se mi honí hlavou a od neděle často brečím.
  Přes slzy na psaní nevidím a přesto "potřebuji" psát..."potřebuji" s někým mluvit - o svých pocitech...Přece nemůžu být celý život na všechno sama...

 Jenda měl asi ve středu celý den okolo 40 st. horečku a můj manžel? Odpoledne mi volal, že
 jde do kina a přijede po 21. hodině. Na jednu stranu je mi to líto ...2 hádající
 se pubertačky a k tomu syn s kašlem a velkou horečkou...a na druhé straně je to
 jedno, protože ON i když tu je, tak tu vlastně není....Stejně by s ničím nepomohl,
 jen by nadával...Není oporou, ale často jen přítěží. 
V noci Jeník kašlal, jak moc bych si přála, aby mě Karel "jen" objal a řekl, že bude
líp, že to je jen kašel. 

NE...místo toho mi nadával, že je to moje vina, že je
 tu moc roztočů, že jsem ho nechala nastydnout, že přece nemůže tak strašně
 kašlat...a tradičně to zakončil spaním v pracovně.
 A já jsem celou noc přemýšlela. 
Od neděle, kdy pan doktor  vyslovil podezření na autismus u Jeníka, přemýšlím, skoro nespím....a teprve včera mě napadlo,
zda tuto dg. nemůže mít i manžel. 
Když přijel ve středu po 21. hodině  z kina, copak si
 chtěl povídat o nemocných horečkujících dětech nebo nedej Bože,  že by mi dal pusu na přivítanou?:-( Ne. Často si připadám jako kus nábytku..jestlipak by si všiml, kdybych tady nebyla?


Vykládal mi, jak byl film Avatar skvělý, něco o Pí na iks desetinných míst a o Parsecu (něco v
 astronomii)...vůbec jsem mu nerozuměla...jako často...za těch 15 let.

 Manžel se mnou skoro nemluví, z očí do očí se mnou nekomunikuje nikdy, jen
 nadává na peníze, co cítí nevím, moje city ho také nezajímají, o empatii nemá
 ani ponětí....
 ...že si neustále točí se snubním prstýnkem a ten mu občas upadne na zem, to už jsem
 si dávno zvykla, včera mi líčil, jak zná některé tramvajové zastávky nazpamět,
 jak jako dítě znal všechny vlajky a hlavní města světa a já nevím, co ještě.
 Stěžoval si, že v kině nemohl opisovat kříže nohou...dělá nohou ve vzduchu kříž
 (nebo hvězdičku), ted nevím...nedůležité věci zapomínám....

 Kolikrát mám pocit, že mě neslyší, nepamatuje si, co jsem mu říkala. Že stále
něco zapomíná, že často nepoutá sebe a děti v autě, pořád hledá klíče od auta,
 peněženku, mobil...to jsem přičítala tomu, že má asi ADHD jako Eliška. Vím, že
 na něj musím dávat pozor, protože s klidem nechá otevřenou studnu, když se dívá
na zahradě, kolik je tam vody, denně nechává otevřenou bránu, nože na lince,
 horký čaj na kraji stolu...to už dáávno neřeším...
  A já se pamatuji, jak tchýně dává k dobru historku o tom, jak její syn mlátil jako dítě
 hlavou do zdi....
Kdysi jsem ho prosila, aby pro záchranu našeho manželství a pro zlepšení našeho vztahu navštívil psychologa nebo manželskou poradu, ale vždy se urazil. On přece žádný problém nemá a nebude ze sebe dělat "blbce"....těmito jeho slovy vždy skončí debata na toto téma.

 Nikdy to nebylo ideální, ale mám pocit, že co mu před 3 lety přibyla škola, tak
 je to mnohem horší....nedávno na mě řval jak hysterka...a to mě viděla Eliška
 poprvé brečet...už nevím kvůli čemu...nějaká hloupost...
....prý si musí zvyšovat
 sebevědomí, aby něčeho dosáhl. Musí si prý sjednat autoritu...
Asi se učí, jak
být skvělý manažer a zkouší si to doma, bohužel neuspěl...ten den jsem mu řekla,
 že u mě klesl na spodní místo v žebříčku...bylo mi z něj nanic....
V autě jednou tak zmlátil Jeníka, že mu tekla krev z pusy...jen proto, že Jenda
 chtěl, abych ho připoutala já. 


Od neděle, kdy pan doktor vyslovil podezření na autismus, si dopisuji s jednou matkou autistického dítěte. Je vidět, že načetla mnoho informací a je mi oporou v mém tápání. Vyptávala se na Jeníka a je si autismem Jeníčka téměř jistá. Samozřejmě, že diagnozu musí stanovit odborník, ale pořád lepší jistota, než tápání ve tmě a mnohá nedorozumění.
Ptala se i na manžela a těmi správnými otázkami mě navedla na myšlenku, že můj manžel má Aspergerův syndrom.
Včera večer jsem si vytiskla materiály - v hlavě mi  doted  zní slova jako atypický autismus, pervazivní vývojová porucha a Asperger.

Pane Bože, mohlo by být vysvětlení tak prosté a "jednoduché"???
http://nemoci.vitalion.cz/aspergeruv-syndrom/
cituji: Jakákoli neočekávaná změna  může mít katastrofické následky a vyvolat rozhořčení, úzkost, depresivní náladu či jinou neobvyklou reakci.

Aspergerův syndrom je také charakterizován výbušností, agresivitou při neúspěších a neporozumění, nutkavým chováním (obsedantností) až puntičkářstvím, tvrdohlavostí až revoltou.

Jako bych ho viděla...super, fakt. 
Pane Bože, proč mi to děláš??? Nestačí možná syn s autismem, chceš mi tím říct, že i můj manžel....?
To ne, prosííím....
Hned jsem si objednala seminář v Praze "Výchova předškolního dítěte s PAS"...třeba mi poradí, jak pochopit lidi s autismem, jak reagovat....
Potřebuji radu, protože sama to nezvádnu.
Nestačí jeden autista, budu mít možná rovnou dva... a jak se nezbláznit...tu radu na tom semináři budou dávat taky? :-)))))

Je možné, že má můj muž Aspergerův syndrom? Podle načtených informací ano...
Ted mi přijde mnohem jednodušší pochopit, proč se celé ty roky chová tak, jak se chová...
Kolikrát jsem měla v poslední době chut aspon chvíli nebýt rozumná a chovat se jako Jeník, který mlátí kladívkem do lega a vypadá u toho tak "štastný"....kolikrát jsem měla chut vzít si to kladívko a bušit do manžela, aby se už konečně probudil a pochopil, jak mi svým nezájmem ubližuje....
A ted? 
Jasně, snažím se o pochopení, snažím se ho omlouvat, že za to nemůže...
....ALE!!!!
Chci takhle žít dál? Vždyt mi není ani 34 let. Copak takhle bez lásky, bez povídání, bez zájmu o druhého chci strávit dalších 30, 40, 50 let???
Určitě nechci. To jediné vím jistě. Bohužel nevím, jak "naučit" manžela, aby mě měl rád....Aby se zajímal o moje pocity a přání, aby respektoval můj názor....
Řekni, pane Bože, že se probudím a zjistím, že se mi to jen zdálo...že to byl jen SEN...prosííím. Prosíííím.

Ne, asi to není sen. Nejspíš mě čeká dlouhá cesta - měla by to být cesta plná pochopení, bezpodmínečné lásky a spousta tolerance a trpělivosti.
Jen jestli to zvládnu...
...SAMA.....