Mám depku

Dneska už to nezvládám.
Bulím jak želva.
Stokrát nic umořilo osla...Ale u nás není "nic", u nás je pořád NĚCO.
Viděli jste někdy The Big Bang Theory? Znáte Sheldona? A víte, jak ničí a štve všechny okolo?
A představte si to v obměnách třikrát....
Ten seriál fakt doporučuju...stojí to za to.

A víte co je na tom nejhorší? Že autista je vcelku předvídatelný, většinou víte, CO chce, kdy to chce, jak to chce, ale člověk s poruchou osobnosti nikoliv. Psychopat je extrémně vynalézavý, prolhaný, zákeřný, impulzivní, paranoidní, možná i brutální ...a s tím já se neumím srovnat.

Štve mě tisíckrát za den poslouchat protivné uječené děti, které si stěžují jeden na druhého.
Štve mě číst si vzkazy na dveřích a na mikrovlnce o tom, kdo je trapnej, kdo komu co udělal, kdo na koho vyplázl jazyk, kdo se na koho "ksichtí"...

Štve mě poslouchat v autě hodinové přednášky o tom, jak si nějakej chlap ma náměstí bůhví jak dlouho sahal do zadku a čichal k tomu.... a proč to dělá? A to se mu to líbí? A je to normální? A co z toho má? Je to úchylka? Dělal bys to někdy ty? To mu to voní? A co je horší? Tahle nechuťárna nebo tahle? A spousta dalších otázek na podobné téma...
Jedu autem a zvedá se mi žaludek. Mám chuť vystoupit za jízdy a místo toho odpovídám Elišce na nechutné otázky.

Štve mě neustálé utrácení za kočky. Peníze, které mám, někdy mám pocit, že i ty, které nemám, za kočky.
Kočky potřebují tohle a tohle, a ještě tohle, a tyhle granule, a tamty...protože tady ty neobsahují skoro žádné maso, tady v těch je popel, tyhle bych nedala ani nepříteli...
A tohle škrábadlo je úžasný... jo, je..ale stojí skoro deset tisíc..no a co..pro mývaly tak akorát, ne...
Jasně..ale zlá jsem já, protože ho nechci koupit.

Žádná vděčnost, žádné objetí...pouhá samozřejmost, když TO pořídím.
Matko, (drž hubu) a plať.
Ne, neříká to takhle, ale ve své podstatě to tak vyzní.

Nic si nekoupím, nikam nechodím, o dovolené či volných dnech si můžu nechávat snít ve snech.
Je to tak šíleně unavující, vyčerpávající, zničující.

Tři zvláštní děti.
Každé trochu jinak, ale dohromady docela vražedná kombinace.

Štve mě třikrát denně jezdit do města pro čerstvé pečivo..někdy jedu dvakrát a oni ho nemají, jindy zase pečivo doma dojde a nemají co jíst...Někdy stačí pět rohlíků, jindy je deset málo. Neodhadnu to a někdy mám pocit, že nedělám nic jiného než že pendlujeme mezi domovem a obchody. Já, která nesnáším nakupování.

Štve mě pětkrát denně dělat slaninu s bílky (žloutky totiž Jeníček nejí), dvakrát denně strouhat jablko s mrkví a pětkrát denně mazat rohlík s paštikou....jo s tou červenou, v kulaté krabičce s nápisem Řezníkův talíř - játrovka z vepřových jater....

Dřív, když jsme SEM jen dojížděli, mohla jsem se vyplakat na rameni chlapa. Ale CO TEĎ, když to ničí (a možná ještě víc) toho chlapa? Já na to jsem za těch dvacet let zvyklá... i když dá se vůbec zvyknout na galeje?
Galeje, které mají trvat do konce života...?!

Ale co ten chlap? I když i on si chudák zvyká - to, co mu vadilo před rokem a co mu zvedalo adrenalin, to dnes často přechází mávnutím ruky, ale pořád je to tragédie.
To, co my už tu považujeme za normální, to zdaleka vůbec normální není.

Naštěstí nestíháme chodit mezi lidi, takže co je normální už skoro nevíme a normální nám přijde to, co prožíváme.
Naštěstí nemáme srovnání.
A myšlenky, které se nám snaží naznačit, že TOHLE normální není, honem rychle odeženeme, abysme na to nemuseli myslet a trápit se tím.

Poslední rok nemám kde brát, nemám kde načerpat sílu, nemám KAM utéct...
Kolikrát jsem tak vyčerpaná a zničená, že jen tajně brečím do polštáře nebo zavřená na záchodě a připadám si jak malá holka.
COPAK takhle se chová čerstvě čtyřicetiletá dospělá žena?
Nemůžu.
Někdy fakt nemůžu.
Slzy se kutálí po tváři, šíleně mi třeští hlava a já se celý den přemlouvám, že si ten Brufen nevezmu, že to vydržím.
Nevydržím..večer už musím.
Z toho šíleného stresu se mi špatně dýchá, trápí mě kašel a nezabírají mi ani tři vdechy spreje za den....

Přijde tak šíleně absurdní řešit otázky typu:
KDO snědl Jeníčkovi paštiku?
NIKDO.
NIKDO přece "nežere" játrovky..  paštika zmizela sama...
A kdo mu vypil jablečnáý džus? Vždyť jsem jich koupila deset!? Jaktože už nejsou?
KAM zmizel tvarohový závin, co jsem včera koupila? A dvě vánoční kolekce, které jsme schovali do obýváku?
NIKDO je neviděl.
A tvaroh NIKDO přece nejí, to by NIKDO nežral, fuuuj.
KDO mi snědl salám? Chtěla jsem si udělat radost a koupila jsem si FUET - první, druhý, třetí...a on stejně zmizí... TA lednice si dělá, co chce...
Přijde mi šílené řešit tisíckrát za den nezavřené dveře A KDO je nechal otevřené????... nenaplněnou myčku, hádky, kdo ji kolikrát vyklízel a kdo nevyklízel...
Přijde mi absurdní prohledávat odpadky v koších a v popelnici, protože NIKDO vyhazuje nejen jídlo (co by mohl sníst někdo jiný, slepice, psi, králíci..), ale dokonce i nádobí - misky, lžičky... lepidla a spoustu dalších "potřebných" věcí.
NIKDO mi krade voňavky, nikdo krade Jeníčkovi věci v pokoji....

NIKDO...
NIKDO nám ničí život.

Dnes jsem měla jet se Šárkou do Prahy k doktorce na psychiatrii, byla objednaná několik měsíců. V Ostravě jsem nikoho kvalitního nesehnala. Dozvěděla jsem se, že jsem postižená, když jsem si myslela, že tam pojede. Prý ji tam nikdo nedostane.
A nedostal....

Přijde mi absurdní řešit, zda si domů koupit špionážní kameru... Ale to, co jsem před půlrokem šmahem odmítla jako absurdní zásah do soukromí druhého člověka, se už dnes nezdá tak tragické.
Vybírat na internetu mini kameru do půl třetí do rána mi začíná připadat vhodné.
Proboha, kam to spějeme?
ALE JAK jinak mám zjistit, zda NIKDO neubližuje kočkám, protože ty kočky mají čím dál větší strach a schovávají se...
JAK mám zjistit, zda NIKDO nemá bulimii, když denně mizí tolik jídla?
JAK mám NIKOHO usvědčit z toho, že šunku a slaninu hází kočkám?
JAK mám zjistit, ZDA NIKDO nekouří, když jsem našla spoustu prázdných krabiček?
JAK mám zjistit, zda NIKDO nekrade Jeníčkovi lízátka a džusy v pokoji, nebo nechodí tajně v noci na jídlo do lednice?

JAK mám NIKOHO usvědčit z toho, že neustále vyhazuje odpadkový koš z okna v prvním patře?

PROČ vůbec má NĚKDO potřebu házet odpadkový koš z okna do trávy?

Toužím po špionážní kameře v budíku, ve věšáku nebo v žárovce, není to úchylné?
Toužím NIKOHO usvědčit z toho, že krade, má bulimii, kouří, ubližuje kočkám....
ALE CO bych pak dělala s těmi důkazy?
Měla bych tu sílu to konečně řešit? A JAK to řešit?
Tisíce otázek mi buší v hlavě a já mám pocit, že se brzy rozskočí....

Není absurdní zamykat si ložnici i když jdete jen na záchod?
Bohužel zamknete 99x za den..ale posté zapomenete, protože si řeknete, že odnesete jen zbytky slepicím, ale tu vytrhnete plevel, tu se pomazlíte s koťaty, tu vyčistíte bazén...a zase vám zmizí peníze, jídlo, pití či cokoliv jiného...
Nebo sice zamknete, ale manžel vám odjede s klíčem a vy dvě hodiny čekáte, než se vrátí a vy se  dostanete do pokoje...
Chodit s klíčem na krku jak sedmiletá holka, kterou pustili na chvíli před dům? Už dvakrát se mě někdo zeptal, proč mám klíč na krku.... Co na to chcete říct? Pravda je tak absurdní, že by jí nikdo nevěřil, a tak jen trapně mlčíte nebo utrousíte něco o novém módním doplňku.
(Ale kam jinam si ho dávat? Doma chodím v letních šatech, ty kapsy nemají, na krk je to asi jediné řešení?)

Není absurdní přemýšlet o tom, že pořídíte zámek na lednici a jídlo budete vydávat jen na vyžádání?

Tisíce maličkostí za den....za týden, za měsíc.... hlava bolí jak střep...a vy si říkáte: "PROČ, PROBOHA?"
A JAK se tohle dá vůbec vydržet?
A dá se to vydržet?
JAK dlouho ještě?
KDE brát sílu a nezbláznit se?

Nebo už jsem blázen a tohle se mi jen zdá?