První školní dny Jenda nezvládal.
Nesnáší změny.
Tak nějak si konečně navykl na prázdninový režim a zase došlo ke změnám.
Holky začaly chodit do školy.
Pokládaly si aktovku tam, kde "neměly".
Mluvily na mě. Chtěly po mě peníze na sešity, na obaly, na pomůcky do školy...
...nebo třeba "jen" podepsat školní řád.
Jenda ječel dlouhé hodiny a útočil na holky.
MUSELA jsem je několikrát poprosit, aby odešly do svého pokoje a aby za sebou zamknuly dveře...
Jenda ječel, válel se po zemi....
...kousal si ruku....
...bouchal do dveří...
...házel hakisaky i s kyblíkem na dveře...
...a zuřivě kopal do dveří.
Musela jsem ho násilím odvézt, bála jsem se, že se sklo ze dveří vysype.
Podepsat žákovskou knížku byl v prvních dnech září doslova horor.
Kopat do nikoho Jenda nesmí.
Žádné násilí mu netrpím, to utínám hned v začátku.
Přes tohle nejede vlak.
Žádného násilníka z něj vychovat nechci.
Okamžitě ho odvádím od holek pryč a držím ho pod dohledem v obýváku.
Ještě chvíli ječí, vzteká se a hryže se do ruky.
Když KONEČNĚ přestane a já si chci oddychnout, tak přichází Eliška, protože si vzpomněla, že ještě potřebuje "TOHLE a TOHLE" a RODEO začíná nanovo.
A tohle se opakuje x krát během odpoledne či večera.
Každý den...
....den za dnem...
Jednou stejně skončím v blázinci...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu.
Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.