Jenda "normálnímu" jídlu moc nedá.
Třikrát denně sní suchý rohlík, občas Brumíka, někdy Kinder řez, občas kuřecí vývar s písmenkama....
...někdy brambory s kečupem, kuřecí nugetky, hranolky, popcorn a pár dní holduje pečenému kuřeti s rýží.
Většinou mu nové jídlo chutná pár dní, a pak už ho zase nejí.
Ale jsem vděčná za to, že nyní občas pozře i nějaké maso.
Nejméně dva roky Jeníček maso z jídelníčku vynechával úplně.
Miluje však borůvky, ostružiny, rybíz a maliny.
V místních obchodech na podobné ovoce moc nenatrefíme a jinam se téměř nedostaneme.
Naše zahrada toho také moc neposkytuje...
"Někdo" má raději zahradu pro potěchu oka, než pro potěchu chuťových buněk.
To málo, co na zahradě vyroste, to Jenda náležitě využije.
Holky o ovoce moc nestojí.
Chvíli jsem Jendovi ostružiny a rybíz trhala sama, chvíli to zkoušel sám...
...a někdy si to do pusy cpal plnými hrstmi.
Asi se bál, abych mu to nesnědla...
Ne, to bych si nedovolila.
Třeba borůvek je tak málo, že si nedovolím ani ochutnat.
Škoda, že už léto skončilo...
Nemám ráda zimu a ta si na nás už "brousí zoubky".
Dnes foukal silný vítr a celkově počasí za moc nestálo...
Šárka jela na výlet do Ostravy. Kamarádka ji pozvala na prodloužený víkend, tak se teď bude mít nejlíp.
Poprvé v životě jela sama takovou dálku vlakem a zvládla to.
Manžel už je dva dny doma, polehává s tím, že je "nemocný".
Ještě tři dny....
Tři dny zbývají do konce září ...
A copak bude asi potom?
To není hádanka. To je jen povzdech nad nejistotou dalšího života....
Předvídavost bych potřebovala i já, nejen mí milovaní autisté.
Ahoj Marcelko, s těmi ostružinami a borůvkami jsi mi udělala chuť! Šárka je dobrá, že to zvládla. Jela aspoň Regiojetem? Tam mají strašně dobrej jablečnej koláč!
OdpovědětVymazatPředvídavost bych taky potřeboval, ale možná je dobře, že ji nemáme. Ne že bych byl pesimista, ale kdyby člověku někdo po narození řekl, kolik ho čeká v životě problémů, bolestí, smutku a trápení, asi by zalezl zpátky se slovy: „Díky, ale nechci!" My už aspoň víme, že ať se děje co chce, musíme tím projít a věřit, že tomu Bůh dá nějaký smysl.
Davide, nejela RJ. Bylo to na poslední chvíli a už bylo všechno obsazené.
VymazatMně by stačilo vědět, co plánuje nejbližší člen rodiny, nemoci znát nechci.
Ahoj Maci, Bárťas je s masem na kordy do dneška. Zato když si oblíbí nějaké jídlo, mohl by ho jíst pětkrát denně a nic jiného. A to by mu vydrželo klidně půl roku.
OdpovědětVymazatTo Jenda taky - 3x denně Brumíka a je spokojenej.
VymazatPředvídat neumí nikdo z nás, možná tak ještě něco vytušit, ale na to není spolehnutí, proto je lepší žít součastností, děkovat za každé nové ráno, radovat se z maličkostí, kterých je každý den plný, jen je vidět a věřit, jak pěkně napsal David, že tomu Bůh dá nějaký smysl a já doplním, požehnání. Ostatně i v Bibli se píše, že je bláhové si cokoliv plánovat dlouho dopředu. Člověk míní a Bůh mění. :-)
OdpovědětVymazatALE já žiju současností, raduji se z maličkostí a denně Bohu děkuji za každé nové ráno. To nebylo o předvídání o budoucnosti, ale o nedostatku KOMUNIKACE MEZI partnery. Stačilo by mi říct, CO je v plánu na pátek, na víkend, co se bude dít v pondělí. Ta nejistota je děsně vysilující.
VymazatAmelko mně přijde že pěkně cvičíš ty s ním, v tom nejlepším slova smyslu. Sama děti nemám, jsem spíš zvířecí typ a jakkoliv to bude znít divně, myslím si že zvířecí a dětská výchova se moc neliší ( nebo by neměla). Vlastně když se nad tím zamyslím tak naši psíci jsou takoví malí autisté co milujou rituály a dožadují se jich, když se jim to hodí ( na procházku se chodí přesně vě 4 hodiny, pokud neprší, hned po venčení se papá...a jak ne tak ti rozškrábu dveře a vyštěkám tě z baráku)- doufám že tě tohle přirovnání neurazí, protože my je bereme jako nejprávoplatnější členy rodiny. Obdivuju jak Jeníčka dovedeš nařídit správným směrem a nepovolit, co pozoruju kamarádky a maminky okolo tak vím že málokterá vydrží ataky pláče a netrvají na svých zásadách.Navíc ty přitom nepoužíváš hrubou sílu a fyzické násilí...a teď budu zase možná vypadat hloupě, nechci bití dětí obhajovat ( hlavně v dnešní době) ale ten pleskanec přes zadek mi přijde jako snadno čitelnej pro malýho človíčka, narozdíl od metod těšného objetí a hlubokých promluv do duše(čímž nezavruhuju prosté vysvětlení).
OdpovědětVymazatA tím že ty jsi zbavená tohohle -pro mně- účinnýho výchovnýho prostředku ( blog čtu dlouho takže vím jak to s plácnutím po zadečku máte) jsi v mých očích ještě výš. Naučila jsi mně koukat na lidi s dětma s daleko větším respektem, i když mně jejich řev kolikrát obtěžuje (a pořád si myslím že mi to nikdo nemůže mít za zlé) ale jsem tolerantnější a rozhodně nedělám znechucené obličeje jako jsem dělávala dřív.
Doteď mně straší situace kdy jsem seděla v šalině a před dětskou nemocnicí v Brně nastoupila maminka s holčičkou a dost netrpělivě se mně zeptala jestli si malá může sednout...a já byla otrávená a myslela jsem si ,,ccc vždyť je úplně zdravá, proč by měla sedět......,,ráda bych to vrátila a zachovala se úplně jinak, inu tak alespoň pro příště.
Lucka
Ahoj Kat, to přirovnání mě neurazí, protože sama své dva autisty k pejskům přirovnávám. Funguje to úplně stejně. Nejdřív dávám nálepku nebo hvězdičku za každé "prosím, děkuji", za každý "dobrý den", za pomoc v domácnosti, za každé vyčůrání do nočníku, za zahrání na flétnu, za vyčištění zubů....ap. a když se to naučí, tak nenápadně zapomenu dát hvězdičku, pak druhou a když zjistím, že už to dělají automaticky, tak hvězdičky nedávám a zaměřím se zase na jiné problémové chování. Funguje to perfektně.
VymazatNásilí na mé děti neplatí. Nechápou PROČ "dostaly" a tudíž ječí ještě víc (navíc by se učily bít druhé), to už jsem zavrhla. Je pravda, že na mě, když jsem byla dítě, to fungovalo dobře - dostaneš a už to nikdy neuděláš.
K autobusu. Jenda tam nevleze vůbec a kdyby nááhodou, tak bych potřebovala, aby seděl, nejlépe u okénka a rozptýlil se třeba pohledem z okna nebo iPadem.
Šárka je opravdu šikovná holčina.
OdpovědětVymazatAle věřím, že Ty jsi přece jenom měla obavu, aby dojela dobře.
Peta když byl malej autík, tak měl zase velmi rád angrešt.
Ale je fakt, že on jedl všechno a má to do teď.
Doufejme, že věci příští dopadnou dobře a v Tvůj prospěch.
Míša
Ano, bála jsem se. Jela SAMA, takovou dálku, za tmy. Dojížděla do OVy po 20. hodině. ALE dopadlo to výborně. Snad si Šárka užije prima víkend. Eliška říkala, že by NIKDY NIKAM a vůbec tak daleko a k cizím lidem nejela, a já ji nenutím, protože to vím. Úzkosti by byly vělké, nesedla by ani sama k cizím lidem do kupé.
VymazatŠárka má můj obdiv! A musím říct,že ačkoliv žádnou "diagnozu" nemám (snad),tak bych i ve svém pokročilém věku sama za tmy takhle daleko nejela a k cizím lidem taky ne.Takže Elišku naprosto chápu.
VymazatPřeju Šárce,ať si alespoň ona víkend užije. A Tobě,hodně sil!
Jitka
Páni, mám chuť si jít na ostružiny :) Jeníček je šikovný, a jsem rád, že sem se zase po dlouhé době podíval k Vám na blog. Vždycky mi ukáže, jak dokáže člověk milovat. Jste úžasná paní Marcelko a obdivuji Vás. Přeji Vám hodně dalších úspěchů a radostných chvílí :) A člověk se musí nechat od života překvapit, někdy bohužel i dosti nemile. Ale čas Vám určitě ukáže jen samé dobré stránky života, protože Vy si to oba zasloužíte :)
OdpovědětVymazatAhoj Martine, už jsi tu dlouho nebyl, snad je všechno v pořádku.
VymazatObdivuju Sarku, ze v noci jela a i tebe, ze jsi ji pustila. Za dob studii jsem casto jezdila tuto trasu, ale troufla jsem si ve dne. V noci jsem jela jen 2x a bala jsem se hrozne. Ja bych dite v tu dobu nepustila. Mela bych strasny strach. To uz radeji busem. At se v poradku i vrati. M.
OdpovědětVymazatJela od nás ve 14:40 - po škole. V Ostravě měla být v 19:38 h. Do vlaku ji v Praze posadil můj brácha a v Ostravě si ji též hned vyzvedli. Byli jsme v telefonickém kontaktu. Odvážnému štěstí přeje:-)
VymazatPáni, nějakou dobu jsem tu nebyla a koukám, že vyrostl:)
OdpovědětVymazatNějakou dobu blogoju jinde a... přešla jsem taky na blogger
Ehm... no a chlapi už "umírají" i na rýmu, tak k tomu není co dodat
(stará feel.blog.cz)
Co máš proti chlapům, záleží taky jakej. :D
VymazatAmelia... si silná žena. Všetko zvládneš. Verím tomu. Verím tebe. Máš veľkú silu, len si to neuvedomuješ. Nepotrebuješ žiadnú predvídavosť. Veď sa pozri, koľko si toho zvládla sama. Boh je s tebou a ja ti držím pršteky. Vám všetkým. Aj tvojej kamarátke, čo je pravdepodobne ešte stále v nemocnici. Boh vám pomáhaj ... :♥
OdpovědětVymazatCo bude dál? Bude říjen a pak listopad....Jenda bude dělat další a další pokroky, holky také porostou a budou mít víc rozumu a budou mít pochopení a porozumění pro to, co všechno pro rodinu děláš. I s manželem se to vyřeší...Brácha ti bude nadále velkou oporou :-), všichni budeme čekat, co nového napíšeš a nafotíš pro své blogy a budeme vám všem držet palce a posílat spoustu pozitivní energie:-) Zuzana
OdpovědětVymazatKdo by takovým dobrotám odolal :-)
OdpovědětVymazat