Kinder řez

Včera Jenda nechtěl Kinder řez a přenechal ho Šárce - na něj úspěch. Podělil se o své oblíbené "jídlo", což nebývá pravidlem.

Tím ale výčet "dobrých skutků" skončil.
Šárka si řez nechala v papírku a jen si to vysouvala. Jenda ječel, že papír se nejí...
...a šel okamžitě do afektu.
Popadl první věc, kterou měl po ruce a začal na Šárku útočit.

Když mu dávám Kinder řez já, vyndám řez z obalu už v kuchyni a obal HNED vyhodím do koše.

Jenže Šárka to udělala JINAK.

A Jenda to nezvládal.

Ječel, ať ten papír sundá, ale Šárka nereagovala.
(Kdyby byl nemluvící autista, tak bych častěji nevěděla, proč se vzteká, takhle se alespoň občas něco dozvím, i když NE vždy...)

Mohla jsem Šárce říct, ať ten řez vyndá z papíru, papír mi podá a já bych ho vyhodila do koše.

Ale nechci holky pořád v něčem omezovat.
Přizpůsobit se musí Jenda.

Musí se naučit, že vždy není všechno tak, jak on chce.

Nepřestával na Šárku útočit a tak jsem na něj zvýšila hlas.

Nekřičím často, a tak Jenda ví, že když na něj "zařvu", tak se opravdu něco děje.
Násilí (psychické ani fyzické) nestrpím. Nesmí svým sestrám ubližovat. NIKOMU nesmí ubližovat.

Přestal na Šárku útočit a srdceryvně další půlhodinu plakal.
Utěšit ani obejmout se nenechal.

Vypadal tak nešťastně až mi ho bylo líto.

Co se mu asi v té jeho hlavičce honí, když "obyčejný papír" od Kinder řezu ho takhle vytočí...
A podobných scén máme desítky denně.

Nedá se nic dělat.

MUSÍ si zvykat, že vše není vždy tak, jak on by si přál...

Ale věřím, že si na všechny ZMĚNY postupem času zvykne a naučí se reagovat "mírnějším" způsobem a bez afektů.

Někdy k tomu má úspěšně nakročeno.