Adventní koncert nebo horor?

Dnes je první adventní neděle.

Včera se nám v rámci možností podařilo trošku ozdobit dům.

Holky si samy nazdobily své pokojíčky a ušetřily mi tak práci.

Dnes k večeru jsme měli v plánu dívat se na tradiční adventní koncert.
Jenže pobyt několika lidí v obýváku Jenda nezvládá.
(A navíc sledování něčeho, co ho vůbec nezajímá: "Je tam moc lidí, jsou hnusný a tlapný...fuuuuuj")

Občas ho "trénujeme" a pokoušíme se o sledování pohádky v jeho přítomnosti, ale vcelku nám to k ničemu není. Pokaždé to skončí fiaskem.
A protože nechci omezovat holky, tak většinou odcházím do ložnice s Jeníkem já a ony mají klid na jejich programy.

Zpočátku Jenda plakal a ječel, protože nechtěl Šárku na gauči.

Strkal do ní a snažil se ji vystrčit...

Na malou chvilku se mi povedlo zabavit ho jídlem - pečené brambory má rád.

Potom se točil dokola, plival a vyplazoval na nás jazyk.

Odbíhal se vztekat do ložnice, ale bohužel se zase pokaždé vrátil.

Pak pro změnu dupal, "tancoval" a pokřikoval své echolálie. Ale bylo to stranou od holek, tak jsem ho nechala být.

Sice jsem mu nachystala na zem deku a tím pádem i místo, kde by měl prostor na hraní, ale odmítal si tam dokonce i sednout.

(Klidně jsme si tam mohli hrát s iPadem)

Kousal si ruku a obtěžoval nás...
Dávala jsem pozor, aby holky moc nerušil a aby měly relativně aspoň trochu KLID na sledování koncertu.
Eliška se bavila sledováním poslaných částek a míst, odkud lidé jsou.

Když ji Jenda začal bít do nohou, strkat na ni své pozadí a vymýšlel jiné vylomeniny, tak jsem zavelela k odchodu do ložnice.

Žárné společné sledování koncertu (vlastně NIČEHO) nehrozí.

Kdysi jsme to mívaly s holkama jako takový malý, milý, předvánoční "rituál" - společně se dívat každou neděli na adventní koncerty a klidně u toho mlsat něco dobrého. Vnímat tu atmosféru klidu a míru a s adventními koncerty se každou neděli posouvat vstříc vánočním svátkům.
S Jendou to nehrozí.
Nejde to.