Musím zaznamenávat i ty hezké okamžiky, protože jinak začínám mít pocit, že žádné nejsou.
Teď to myslím třeba ve vztahu Jenda a Šárka.
Jenda Šárku neuvěřitelně zlobí:-(
Sotva se jen Šárinka mihne v dohledu, tak Jenda za ní utíká, plive na ni, nadává jí, obtěžuje ji, tahá ji za tričko nebo si sundavá kalhoty.
Jsou i minuty, kdy tomu tak není, ale je jich pramálo.
Před pár dny si Šárka u sebe v pokoji udělala bunkr.
Chtěla mi to ukázat, ale Jenda ji slyšel a šel se také podívat.
Byl z "bunkru" nadšený.
Hned zalezl k Šárce do domečku a asi půl minuty si spolu házeli míčem...
Věděla jsem, že se Jenda nesmí nudit, jinak začne být protivný a možná Šárce domeček dokonce zboří.
Je třeba neustále předvídat a neustále Jendu hlídat.
Podala jsem tedy dvě hračky, aby se Jenda nenudil.
Jeníčkovi se líbilo dávat "kolečka" na dřevěnou "opičí" houpačku...
Měl to brzy hotové.
Nakonec spočítal počet kusů a spokojeně s touto hračkou skončil.
Prolézal domeček sem a tam a na tváři mu zářil spokojený úsměv.
A pak chtěl stavět komín...
Postavil čtyři kostky na sebe a Šárka měla pocit, že víc kostek už tam dávat nemá...
Na spokojeného, pracujícího Jendu zavolala, aby tam už nic nedával...
A bylo po hře...
Krásných pět minut se rázem změnilo v horor....
5 minut...přeju ti příště alespon hodinu
OdpovědětVymazat