Jenda počítá - vlastně ani nevím do kolika umí.
Když mu byly asi tři roky, s bídou řekl pár zkomolených slov, ale pořád se ptal: "Co je to?"
Ukazoval na stránky v knihách a chtěl znát čísla a písmena.
Obrázky ho moc (téměř vůbec) nezajímaly.
A tak ve třech letech znal některá čísla a písmena.
V poslední době se pořád ptá:
- "Kolik je dva a dva?"
- "Kolik je či a či (3 a 3)?"
- " Kolik je sto a sto?" ap.
Před pár dny mu moje maminka donesla zalaminovaný arch, na kterém jsou počty do deseti... Zná jeho zálibu v číslech a chtěla mu udělat radost.
Já bych mu to třeba nekoupila. Možná bych to někde našla po holkách, ale nemám tendenci ho učit dopředu, obzvlášť když má z několika míst doporučen odklad školní docházky.
Jenda z toho je nadšený a večer to s dudlíkem zkoumal v posteli.
Ukazoval dudánkovi obrázky i čísla a byl do toho pěkně zabraný.
Při hře na iPadu jsem si všimla, že Jenda občas něco spočítá, až jsem tomu nechtěla ani věřit.
Pořád jsem si říkala, že to je JEN náhoda, že to není možné.
Dítě, které nemluví s cizími lidmi, které špatně rozumí mluvenému slovu, které neodpoví na otázku doktorce, které se schovává před návštěvami, které před pár týdny sotva odložilo dudlík, které s bídou odkládá pleny, dítě, které je (často) sprosté jak dlaždič (jeho pověstný fekální humor), dítě, které nerespektuje společenská pravidla, dítě, které v lecčems není na úrovni dvouletého dítěte mé kamarádky...
...to dítě opravdu počítá? A docela složité příklady?
Jenda na iPadu hraje nejčastěji Šmoulí vesnici a také hru s názvem Hay day. Jenda říká, že hraje "slepici".
Nakupuje obilí, rajčata, dýně, kukuřici, prodává vejce, mléko, sýry, zmrzlinu...
Plní různé úkoly.
Např. má "poslat" pryč 10 popcornů. Má jich 14 a on řekne, že mu ještě čtyři zbydou. Nebo má dát do lodi 8 vajíček a on jich má šest. S bohorovným klidem mi řekne, že mu ještě dvě chybí.
Kolikrát nechápu, jakou má paměť.
Ví, ve kterém levlu dostal krávu, kdy kozlíka, ovce nebo slepice. Ví, ve kterém levlu dostal stroj na zmrzlinu, na kávu nebo na zlato.
Ví, za JAK dlouho se udělá sýr, kdy pizza, za jak dlouho je hotový jablečný džus, kdy třešňový, rajčatový, jak dlouho trvá vypěstovat rajčata, mrkev, nebo jahody.
Já se podívám na úkoly, které má plnit, ale okamžitě to zapomenu, a když pak prohlížím "noviny", nevzpomenu si, že zrovna TOHLE máme koupit... A Jenda mi pak vynadá...
A tak si prohlížel ten papír z obou stran. Občas na něco ukázal a já jsem mu to vysvětlila.
A tak jsem si řekla, že ho vyzkouším...
Říkám: "Jeníčku, kolik je jedna a jedna? A Jenda s klidem odpověděl, že dva.
Takhle jsme pokračovali:
2 + 2 = 4 4 + 1 = 5 30 + 20 = 50
3 + 1 = 4 2 + 3 = 5 100 + 40 = 140
2 + 3 = 5 10 + 10 = 20 13 + 2 = 15
3 + 3 = 6 20 + 10 = 30 15 + 20 = 35
5 + 5 = 10 30 + 10 = 40 20 + 12 = 32
10 + 5 = 15 40 + 10 = 50 1000 + 1000 = 2000 (říká: "DVA TISÍC")
9 +1 = 10 50 + 10 = 60 2000 + 2000 = 4000
8 + 2 = 10 60 + 10 = 70 4000 + 3000 = 7000
8 + 3 = 11 70 + 10 = 80 5 + 1 = 6
8 + 4 = 12 80 + 10 = 90 100 + 100 = 200
10 + 8 = 18 90 + 10 = 100 2 + 4 = 6
11 + 5 = 16 50 + 50 = 100 100 + 5 = 105
17 + 2 = 19 16 + 4 = 20 400 + 400 = 800
13 + 3 = 16 4 + 4 = 8 800 + 200 = 1000
20 + 20 = 40 30 + 30 = 60 1 + 5 = 6
3 + 7 = 10 5 +6 = 11 9 + 2 = 11
9 + 3 = 12 30 + 30 = 60 6 + 6 = 12
40 + 50 = 90
1000 + 15 = 1015
(slovy: tisíc a patnáct je tisíc patnáct. Jenda neříká "plus, mínus, rovná se". Říká to přesně tak, jak se ptá poslední měsíce.
Kolikrát volá na čuníka:
"Čuňajs, víš kolik je 20 a 20? Čtyřicet..." a takhle by ho zkoušel možná i hodiny....)
Spletl se asi pětkrát.
A to: 5 + 3 = 7
40 + 40 = 800
21 + 21 = 41
3 + 4 = 8
9 + 9 = 19 (vůbec jsem mu nemínila dávat tak těžké příklady, ale protože mě šokoval svými znalostmi, tak jsem chtěla vyzkoušet, CO všechno umí)
A párkrát řekl "nevím":
9 + 5 = nevím
5 + 8 = nevím
(Slůvko NEVÍM je také nová dovednost... Dřív když nevěděl, tak ječel, teď už ví, že stačí říct nevím..chytrý kluk)
Kolik je 8 mínus 2 nevěděl.... ALE jsem si jistá, že kdyby měl na iPadu 8 jablek a měl dvě prodat, tak by věděl, že mu jich zbyde šest.
Pak už mě to nebavilo, ale Jenda chtěl pokračovat dál. Slíbila jsem mu, že zase zítra.
Příklady si čuník pečlivě zaznamenával na papír a Jenda si ten papír dnes s nadšením několikrát prohlížel.
Odpoledne jsem chtěla Elišce ukázat, že Jenda umí počítat, ať mu řekne nějaké příklady a Eliška řekla:
- "Jení, KOLIK JE tři plus dva?".... a Jenda říká: "nevím".
Chvíli jsem přemýšlela, zda se bojí, nebo to Elišce nechce říct? Takový jednoduchý příklad určitě ví...a pak mi to došlo...nepoužíváme slovo "PLUS".
Řekla jsem Elišce, ať místo "plus" říká "A". Eliška zopakovala svoji otázku:
- "Jení, KOLIK JE tři a dva? A Jeníček správně odpověděl, že pět...
Jenda chce slyšet pořád stejná slova a je-li něco řečeno trošku jinak, pak tomu (často) nerozumí...
Příklady, které zapsala Eliška, jsou tyto:
40 + 50 = 90 90 + 100 = 190
20 + 16 = 36 36 + 10 = 46
46 + 4 = 50 51 + 5 = 56
45 + 5 = 50 94 + 6 = 100
100 + 200 = 300 1500 + 500 = 2000
500 + 500 = 1000 550 + 50 = 600
72 + 8 = 80
Ale to už jsem u nich nebyla, tak nevím, zda i tohle Jenda zvládl. Pozeptám se Elišky zítra, nepůjdu ji kvůli tomu budit:-)
A ABYCH nezapomněla: Jenda nepočítá na prstech, což mě velmi překvapilo...
(Jedna z dcer, myslím, že Šárka, dlouho počítala příklady na prstech pod stolem. Zpočátku to tak mohli ve škole dělat, pak už ne, ale jí to bez toho nějak nešlo...)
Klobouk dolů před Jeníčkem.
OdpovědětVymazatNemohu si nevzpomenout na závěr zprávy z vyšetření, co jste uveřejnila sedmého října. Stálo tam "lehká mentální retardace" - Jeníčkovy výsledky se mi rozhodně nezdají odpovídající tomuto závěru.
Staňka
Když mrknete níž na příspěvek Hany, zjistíte, že matematické znalosti z pěti let dítěti k ničemu nemusejí být. U těchto vyšetření se hodnotí hlavně "použitelnost" v životě a to, že Jenda zná čísla do tisíce, mu v životě NIJAK nepomůže. V "normálním" životě je "zatím nepoužitelný" a na sociální úrovni nedosahuje dvouletého dítěte. A tahle stránka bývá v životě ta nejdůležitější. Neumí se zapojit do společnosti, znalost čísel mu v tom nepomůže. A navíc - pokud se příklad podá jinak, jiným slovosledem ap,, tak Jenda stejně nechápe, co se po něm chce.
VymazatJa som zase vzdy rozumela lespsie slovnym uloham, hlavne v nizsich rocnikoch na zakladke. Tie matemaaticke zadania ma vobec nebavili, zato slovne ulohy som mala vzdy hotove z ucebnice aj rok dopredu(my sme dostavali ucebnice na zacitku prazdnin).
VymazatJak tak čtu a opravdu jsem v úžasu, tak musím říct, že i přes známku autismu, se Jeníkovi více vyvinula pravá hemisféra, což znamená (pokud si to z biologie dobře pamatuji) že bude mít talent na sport a matematiku, takže z něj klidně může být jednou matematik, či dokonce génius přes algebru :) Je moc šikovný a doufám, že takových pozitivních okamžiků bude víc a víc :) Přeji krásnou neděli a úspěšné dožití toho stávajícího roku a skvělé prožití toho Nového roku :)
OdpovědětVymazatPochybuji. Eliška zná také např. milióny, bilióny, miliardu a jiné "zajímavosti", ale génius z ní nebude a matematika je její nejhorší noční můrou. Kdyby matematiky nebylo, bude šťastnější:-) Myslím, že Jenda na tom bude podobně.
VymazatTak naopak, u Elisky skusit jazyky alebo logiku. Myslim ze logika by ju mohla bavit.
VymazatElišku baví čeština a dějepis. Angličtinu nesnáší, němčinu přežije:-)
VymazatJeníku, jsi šikulka :-)
OdpovědětVymazatZdravím Amélie...přesně tak, v něčem jsou tyto děti geniální, v něčem zase mají nedostatky...ale to vy víte daleko lépe než já. Jeníčkovi posílám pusinku za tak úžasné počítání ♥ pa Martina
OdpovědětVymazatTak musím říct, že je Jeník na čísla opravdu šikovný, holt má ten mozek nastavený jinak, jako většina autíků, takže klidně bych ho v tom podporovala, když ho to baví. Můj synek byl dlouho posedlý písmenky a někdy nám připadá (i asistentce ve školce), že občas nějaké slovo samovolně přečte, tak jsem si řekla, že ho už naučím číst, proč ne, třeba mu to pomůže k lepší slovní zásobě, tak holt trochu zpřeházíme ten klasický systém výuky. Poslední dobou ale začal být posedlý také čísly, zatím tedy není na té úrovni co Jeník, počítáme zhruba do dvaceti, ale protože dlouho o čísla nejevil zájem, tak jsem ráda.
OdpovědětVymazatTřeba Jeník bude dobrý počtář a někdy to v životě dokáže uplatnit, nikdy nevíme:-) Mohl by klidně programovat, z některých autistů jsou dobří programátoři, jelikož mohou pracovat z domova a nemusí se tak scházet s lidmi, tak je to i baví.
Držím palce, abyste našli hlavně dobrou školu, Lenka
Tyhlety hry maji neco do sebe. Nas kluk sice nemel ipad, ale rad si hral na pocitaci hry, ktere byly vyvinute pro deti. Bylo tam tam taky hodne nakupovani apod.Taky ho zajímala ciselka, nikdy jsme ho nic neucili,tak se vlastne taky kolem 5 roku naucil napr. prodavat v mexicke restauraci. Dokonce mu nedelalo problemy pracovat s penezi a vracet drobne (halirove polozky). Pak se sam naucil nejak za pochodu i procenta. Pak nas, kdyz byl trochu vetsi, porad "otravoval" a musela jsem mu davat priklady, kdyz z hlavy scital a odecital opravdova "hausnumera", kdyz uz jsem mela problemy to z hlavy vypocitat.
OdpovědětVymazatVe skole uz to tak slavne nebylo, protoze mel tendenci vsechno porad pocitat z hlavy a byly tezke boje, kdy nemohl pochopit, ze nekdy se to proste bez zapisu a nejakeho postupu neobejde.
Dnes v 5 tride uz matiku rad nema. Ale spis hlavne kvuli geometrií, protoze ma problemy s rysovanim.
Kazdopadne je fajn, ze se Jenicek zabavi.
Přesně tak to asi i bude. Ve škole to slavné nebude, protože přibude stres z učitelů a ze spolužáků, dodržování společenským norem ap. a to Jenda nezvládá. Ale teď se na cvilku zabaví a to je fajn.
VymazatTo je nádherné! Vidíš, v něčem je Jeníček pozadu, ale v tomhle je génius! To vám všem moc přeji! Všichni víme, že se dětem věnuješ maximálně a výsledky se ukazují. Tak ať vám všem to pokračuje jen v dobrém a lepším. Já tomu věřím! Jsi vzorná maminka a proto máš tak kouzelné děti!
OdpovědětVymazatTo se to krásně čte, o Jendových úspěších :-)
OdpovědětVymazatPodle toho, co nás učili na specce jsou pro autisty čísla lákavější než co jiného už z toho důvodu, že v nich nejde o žádné emoce, je v nich pevně daný řád, struktura a to je pro ně přitažlivé :-) Jenda třeba jednou překvapí jako malý matematický génius :-)
krása..však jsem ti na FB dávala ten článek...kluk tam zase kreslí komiksy...prostě Jeník je jednička :-) zase v tomto
OdpovědětVymazatAhoj Marci,třeba z něj bude jednou matematickej machr.Jana
OdpovědětVymazatTo je Ameli pecka...my počítáme zatím do deseti:)! Gratulace veliká!!
OdpovědětVymazatJsem rád, že s počítáním je u vás doma pohoda, což se o mně říct nedá.
OdpovědětVymazatZdá se, že jsem se přepočítal a ta viróza se mi vrátila.
Počítám, že by mne měla aspoň přestat bolet hlava.
Hezké odpoledne.
Amélko, nádhera ..... tohle jsou přesně ty okamžiky, kdy je každá máma na své dítě "hrdá" ..... přeju ti, ať ti Jeníček dělá i dál jen samé radosti ..... Marki
OdpovědětVymazatTo je super! Koukám na to s otevřenou pusou a mám radost i za vás! Hry jsou náhodou super pomocníkem na nenásilné učení, i když je mnozí odsuzují. :-)
OdpovědětVymazatHru Šmoulí vesnička, tu jsem objevila nedávno a jsou dny, kdy se od ní nemůžu odtrhnout. A to dítě už nejsem. :D
Druhou zmíněnou hru neznám, ale nainstaluju a vyzkouším. Já na takovéhle typy her jsem, takže díky za inspiraci. :)
Zkrátka to tak je, že ten umí to a ten zas tohle. Jeník má tu smůlu, že mívá potíže s tím, co společnost očekává.
OdpovědětVymazatČetlo se mi to jako napínavý a dobrodružný příběh s překvapením. Kam až dojdete....
Nejlepší na tom je, že ho to těší.
Líbí se mi Marcelky střízlivý přístup k této jakoby genialitě,vím jak je krásné se pochlubit,ale zároveň si přiznat,že ono to jednou nemusí být tak ...horké...Už dávno vím,že spousta mého nadšení bude jednou pěkně zmrazeno,protože jak Marcelka moc a moc správně píše... Ve škole to slavné nebude, protože přibude stres z učitelů a ze spolužáků, dodržování společenským norem ap. ... a to je právě ten největší kámen úrazu našich dětí,přesto věřím,že i Jeníček školu spolu s maminou zmákne a držím palce,ono trochu dítě naučit věci dopředu není zrovna v našich případech vůbec na škodu,Marcel věř mi,mám Aspíka a kdyby se nenaučil rok dopředu písmenka a číslice ve škole by byl úplně v háji a učil by se to strašně těžce právě díky svým sociálním indispozicím a vysoké únavnosti,nezvládl by to a doma by byli veliké problémy,nebuj se pokud bude mít sám zájem doma učit,nic tím nezkazíš ba naopak,hodně pomůžeš juniorovi,sobě i škole,držím pěsti.
OdpovědětVymazatDanuško, děkuju. Právě proto, že máme v rodině NĚKOLIK autistů, tak vidím, že ani v dospělém věku jim některé fenomenální znalosti (i kdyby dětem třeba zůstaly) v životě nejsou (většinou) k ničemu platné. Jo, občas je fajn vědět, že někdo umí nazpaměť jízdní řády, vlakové zastávky, ví všechno o vesmíru nebo zná vlajky celého světa, ale JEHO přístup k rodině, k dětem to stejně nezmění. Vztahy jsou o citech, o lásce, o toleranci, o porozumění, o pochopení, o komunikaci...a s tím jsou autisté na štíru.
VymazatJenda je velikej šikulka !!!! Musíš na něj být pyšná moc ti to přeju aby ti dělal dál takovou radost.. a Jeníkovi držím palce , protože dělá úžasné pokroky.. za to si přeci ty černý dudlíky opravdu zaslouží nejmíň dva :-))
OdpovědětVymazatMarci, onehdy jsem psala Elisce at pozdravuje Honzu a ona nevedela koho. Mas pravdu, jsou zvykly na svoji mluvu. Jinak Ti preju do Novyho roku jen to nej a at se Ti splni tajna prani.
OdpovědětVymazatAhoj MArci, je to tak. Člověk by si mohl myslet, že si dělají srandu, že když ví, že 2 a 2 jsou čtyři, že musí vědět, že 2 plus 2 jsou čtyři..nikoliv, nemusí. Stejně tak Eliška: "Pozdravuj Honzu?"..."Jakého?" Její bratr je Jeníček (takže ji to vůbec nenapadne) :-)
VymazatTak to tedy žasnu,Jeníčku,jsi ŠIKULKA!!!V něčem je Jeníček možná pod normou,ale v tomto je naprosto nadprůměrný ,ani mě se nechce zdát ,ten závěr-lehká MR-počítá bez prstů,zvládne i mnohem složitější příklady než pro 1.třídu,musí používat logické myšlení při řešení jednoduchých slovních úloh,...Buďte na Jendu právem pyšní!!!Přejeme Vám v novém roce hlavně pevné zdraví,klid a pohodu a spoustu radosti z dětiček.Jarka s Kubíčkem
OdpovědětVymazatštastnýnový rok a to co chci přát všem najdeš tu, hl ten obrázek druhý mi píše z duše :-) http://labandasjana.blog.cz/1212/stastny-novy-rok-uplne-vsem
OdpovědětVymazata je moc šikovný, at vám bůh přeje jen to dobré :)
Ahojky Amelie, píši poprvé i když na Tvé stránky chodím skoro každodenně. O autismu jsem nevěděla nic do té doby než dcera začala studovat speciální pedagogiku a pak pracovala jako osobní asistentka ve škole u autistické holčičky. Obdivuji Tě, co všechno pro své děti děláš. Přeji do nového roku, aby jsi měla co nejvíc radostí z pokroků u Jeníčka a také dost času na své dcerky. Hodně štěstí, pevné nervy a hlavně zdraví přeje Eliška od Kolína.
OdpovědětVymazat