Předvánoční Praha podruhé

Asi nejhorším zážitkem včera v Praze byl potrhlý tančící indián, který nám ukazoval své nahé břicho a Eliška z něj byla v šoku.

Elišku zaujal deštník a ptala se, proč ho ten pán má, když neprší.
Ani mě nenapadlo, že to neví.
Ještě že se to dítě nebojí zeptat:-)

A druhým šokem byl škaredý anděl s cigaretou v ruce.

Tak tenhle mě doufám neochraňuje, i když v poslední době mám někdy pocit, že můj andělíček strážníček spí.

Ale snad se mýlím. Snad na mě ještě nezapomněl.

Trdelník miluju. Kdykoliv mě na něj kdokoliv dostane. Ten bych mohla na kila.
Vzali jsme jeden domů Jendovi a jeden hlídajícímu bráchovi.

Ke konci procházky mě zaujal poutač na koncert: Pachelbel, Mozart, Vivaldi - ty mám ráda.
Vlastně jsem přemýšlela, proč jsme nikdy s manželem na podobný koncert nešli.
Ale to je vedlejší.

Jen na mě v tu chvíli padla nějaká lítost a smutek.
Období, kterým procházím(e) posledního půl roku, je velmi náročné a vyčerpávající.

A konec v nedohlednu.

Holky se od rána těšily na nákupní centrum. To my tu nemáme a pro ně to je něco nového, krásného, fascinujícího. Jedna chtěla do hraček a druhá do prodejny obuvi.
Neměly jsme už moc času a moje bolesti dostoupily svého vrcholu. Být od rána na nohách bylo zničující i s několika tabletkami na bolesti navíc.
Nevěděla jsem, jestli mě víc trápí bolest nohy nebo ostrá, pálivá bolest počínajícího zánětu močových cest.

Cestou k vlaku jsem měla pocit, že už to nevydržím. Když jsem padla do sedačky ve vlaku, tak jsem vylovila další tabletku Paralenu a čekala jsem na to, kdy bolest na chvíli poleví.
Když jsme po hodině a půl dorazily k autu, zjistily jsme, že máme na okně pěknou námrazu a všechny tři jsme poctivě škrábaly sklo.
A i tak ty 4 km domů byly zajímavé. Pěkně to klouzalo a přes okno toho moc vidět nebylo.

Doma nás čekal Jenda. Holky měly plno zážitků, které chtěly strejdovi povídat a Jenda ječel jak hysterka.
Po pár minutách jsem se z posledních sil odplížila do ložnice a s Jendou jsme zapluli k iPadu do postele.
Dala jsem si hrst tabletek a hrnek čaje  a musím říct, že dnes mi je o trošku líp.
Bolest polevila a už nemusím každých 5 minut na WC.
Za poslední rok a čtvrt jsem se s tím naučila žít a už vím, jak na to.
Záněty močových cest jsou vedlejšími účinky léků na bolesti nervů. Naštěstí už vím jak na to a nenechám to rozjet.
Pryč jsou doby, kdy jsem měla krev v moči a musela dostávat antibiotika.
Urinal a Wobenzym dělají zázraky.

Holky si snad užily prima den. Já bych si ho zopakovat nechtěla.
Tak snad ten příští výlet dopadne líp.