Poslední dny jsou náročné.
Holky chodí o vánočních prázdninách pozdě spát.
Šárka má občas "rozum" a zabrousí do postele někdy i před půlnocí, ovšem s Eliškou je to horší.
Kolikrát tu straší ještě ve tři, čtyři hodiny (i později) ráno.
Šárka má snad pocit, že jí musí konkurovat, nebo má v Elišce vzor, a zrovna dnes tu byly obě ještě v půl třetí ráno.
Vlastně i Jenda byl vzhůru. Má rýmu a kašel a nemůže spát...
V půl třetí ráno spala akorát Betynka.
Mohla bych je vyhnat "násilím", ale co se na to podívat z jiné stránky?
NOC je jediná doba, kdy mají celý obývák pro sebe, mohou si tam všechno rozložit a NIKDO je neokřikuje, nikdo jim nic nebere, nenadává jim, neplive na ně....
A možná se cítí důležitě, že v tak pozdní hodinu ještě nespí...
Možná budou "sovy" po mamince? Ví Bůh.
Poslední dva dny sedávají v obýváku na zemi a od 20 hodin hrávají různé společenské hry.
Pustí si k tomu nějaké CD (když se tedy po několika hádkách konečně dohodnou, CO si to vůbec pustí), dají si popcorn nebo lentilky a hodují.
Je tak krásné vidět je společně si hrát.
Občas se u toho škorpí, nadávají si, hádají se a ten rámus je slyšet až do ložnice, ale také se smějí (i to však Jendovi vadí). Naštěstí Jenda většinou do půlnoci usne.
Je nádherné slyšet jejich čistý a zvonivý smích.
JSOU SPOLU a smějí se...
Je něco krásnějšího než být SPOLU a smát se?
Mají RADOST ze života a co na tom, že jsou dvě hodiny ráno?
Vždyť druhý den nejdou do školy a mohou vyspávat celé dopoledne.
Kterýsi den jsme si všechny tři (ženy) povídaly a také jsme si užívaly pohádku "Šťastný smolař" asi do tří hodin do rána... Není nad společně trávený čas:-)
Ty svíčky, kartičku a čokoládu jsem dostala od Ježíška (tedy od svých dcer).
Ty nápisy mě dojímají, ať je čtu pokolikáté chci...
Eliška se mě v poslední době často ptává, zda bych nechtěla mít jiné děti, děti bez autismu, jestli bych je raději nevyměnila, jestli KDYBYCH věděla, CO mě čeká, zda bych se tehdy vdávala znovu, jestli bych to udělala, kdybych věděla...
ANO, udělala.
MILUJI své děti a nevyměnila bych je za všechny poklady světa.
Drahá Marcelko..
OdpovědětVymazatPřeji Ti,aby rok příští přinesl spoustu,úlevy,lásky a soucitu pro naše bolavé dušičky.
Síla ženy,maminky je nekonečná..Bude nám vždy pomoženo,jen musíme poprosit:-)
Krásného Silvestar Ti přeji..
Objímám..Bi
Já bych Elišce samosebou odpověděla stejně, ale v hloubi duše vím, že bych si přála zdravé děti. Mám ty svoje moc ráda, ale když si uvědomím, co všechno mi ten posejřenej autismus sebral, bere a ještě sebere, řvala bych jak raněná zvěř. K čemu jsem studovala? K čemu všechny ty naděje na uplatnění? K ničemu, strávím zbytek života jako ošetřovatel vlastního dítěte-vlastních dětí. Vědět, do čeho jdu, manžela bych si nechala svýho, ale děti bychom si adoptovali...
OdpovědětVymazatSouhlasím, trojmatko, autismus nám bere především radost ze života. Bavit se 365 dní do roka 3-5 hod. denně na téma "zda rozbít kamna (dveře, okno, zasklený betlém...)" nebo "zda porazit malé dítě na ulici" a donekonečna říkat "ne,je lepší to nechat vcelku, stálo to moc peněz, je to památka,to bych už nedovedla spravit...vždyť ti to dítě nic neudělalo...".A když odmítnete a vyzvete dceru k tomu, aby si také něco přečetla nebo pustila rádio, může se stát, že se na vás vrhne,surově mlátí a rve vlasy, které si tak dlouho pěstíte...To pak zbývá jen popadnout bundu, boty, tryskem se zachránit útěkem ven, za dveřmi se obout a bloumat v slzách městem v naději, že doma se to možná zatím zklidní, když není oběť ani publikum.Jarmila
VymazatAméko, to je krásné vyznání. A co se týče té vánoční doby, i my dospěláci hodně ponocujeme, druhá až třetí to jistí :o)
OdpovědětVymazatTo máš Marcelko, opravdu náročné svátky a pokud dobře vím, tek děti jdou do školy až příští pondělí. :-D Užijte si vespolek hezký silvestrovský den i večer, ať u her, nebo televize a v příštím roce 2013 vám všem přeji hodně zdraví, lásky a Božího požehnání. ;-)
OdpovědětVymazatNedovedu si představit,že by něco bylo jinak a ty jsi tu s náma Marci takhle nekomunikovala.Vše je tak, jak má být.......
OdpovědětVymazatAmelie, přeju všechno dobré do nového roku, hodně síly i radosti. Holčičí hrátky po půlnoci jsem jako holka taky milovala a svým vyprávěním jste mě vrátila do té báječné doby. Díky, díky, že jste.
OdpovědětVymazatDěkuju.
VymazatNápisy jsou nádherné, moc výstižné! :)
OdpovědětVymazatJinak, já holky chápu. :) Taky mám o prázninách nutkání ponocovat a málokdy jdu spát před půlnocí. Akorát ty hry, ty nehraju, u nás tomu nikdo neholduje. A tak noci trávím u tenisu a podporuju české tenisty. :-D Amelie, přeji pohodový poslední den roku 2012 i celý příští rok. :)
Doufám, že druhý den ta strašidýlka spí až do oběda ;-).
OdpovědětVymazatPřeji vše nejlepší do nového roku!
Jeden den Eliška spala do 16 hodin, dnes strašily kolem 10. hodiny.
VymazatAmélko, do nového roku ti přeji spoustu duševní pohody a síly a plno nádherných okamžiků s tvými báječnými dětmi ... Věra
OdpovědětVymazatAméla, všetko dobré v novom roku a hlavne nech Ti slúži zdravíčko.
OdpovědětVymazatSi úžasná mamina.
Jana
Marci, krásný nový rok naplněný láskou, porozuměním a štěstím.
OdpovědětVymazatAndrea
Přeji krásný a pohodový rok 2013, Marci...Magda
OdpovědětVymazatAmálko hodně štěstí do nového roku! Pochopitelně i zdraví a spoustu lásky. To všechno si právem zasloužíš.:)
OdpovědětVymazatTak tohle by mne zničilo, já jsem spíš ranní ptáče a usínám někdy u televize už kolem 22 hodiny. Ale co vím, kdybych měla děti vzhůru, tak bych určitě také jen tak neusnula. Ale jsi Ty vůbec někdy odpočinutá? Jsi Maninka s velkým M.
OdpovědětVymazatAhoj Marci,někdy je opravdu hodně těžké přijmout osud takový,jaký je.Já si občas řeknou,jestli mi nebylo líp když jsem byla sama.Pak si to samozřejmě vyčítám.Každý z nás někdy udělá něco,za co se na sebe zlobí.Svoje děti miluju,když je toho někdy moc,tak mi ujedou myšlenky.Jana
OdpovědětVymazat