Předvánoční Praha

 ´
Cestou na Neviditelnou výstavu potkala Šárka obchod s botami.

Šárka je na boty maniak.
Pořád by chtěla nějaké nové. Říkám jí, aby se hodně učila a až si bude vydělávat, tak si jich může koupit kolik bude chtít.
Zkoušela si krásné modré botky,  v její velikosti žádné jiné neměli. Ve velikosti 41 totiž moc na výběr není.
Šárka chtěla tmavě modré, ale měla smůlu. Ta světlá barva by se jí prý nehodila k oblečení.

Bylo jí líto, že nemá nohu o pár čísel menší.
 Jo, tak to mi bylo líto celý život.
Nikdy jsem si nemohla vybírat boty k sukni nebo ke kabátu podle barvy, byla jsem ráda pokud jsem vůbec nějaké sehnala.

Elišku pro změnu zaujaly krásné princeznovské lodičky s mašličkou, ale ve velikosti  42 se (asi) takové boty nevyrábějí. A navíc Eliška by uvítala "rovnou" podrážku, na 10cm jehlách chodit nebude.

Procházka po Praze byla náročná.

Děti v pubertě asi moc na procházky nejsou a mně se občas bolestí (nohy) tlačily slzy do očí.

Elišce se nechtělo prodírat davy turistů ani jít na Karlův most, tak jsem udělala jen pár fotek a šly jsme zase zpátky.

Cestou jsme se stavily na výstavu graffitti. Byl vstup zdarma, tak proč toho nevyužít.

Nevšimly jsme si výtahu, a tak jsme klusaly asi 3 nebo 4 patra pěšky. Holky mě proklínaly, Eliška si sedala na zem, Šárka si stěžovala, že ji bolí nohy a ani mně (bolestí nohy) nebylo do smíchu.

Elišce se na výstavě nelíbilo. Přislo jí to "trapné, hnusné, nechutné... říkala, že se na stěny nečmárá..."

Šárce se to naopak líbilo a dvakrát chtěla u zdi vyfotit.

Na konci výstavy se fixou zvěčnila na jednu z krabic...