V parku jako rodina

 
O víkendu jsem vzala děti do nedalekého parku.
My čtyři  a pes.
Chtěla jsem, abysme něco podnikli jako "RODINA".
Pořád se "trháme", protože Jenda nesnese moc lidí na malém prostoru, a málokdy můžeme být všichni spolu.
Je mi líto, že ač v jednom domě, tak společných chvil je minimálně.

Krátká procházka podzimní přírodou mi přišla jako prima nápad.
Eliška jela s nadšením, Šárku jsem musela dlouho přemlouvat.

Jako správná puberťačka chce být raději sama doma zavřená ve svém pokoji.
Co je jí po procházce s matkou...

Ale ono jí těch 20 minut neublíží.

Jenda venku stejně déle nevydrží.

A nic hrozného se jí neděje.

Jenda se držel Elišky za ruku a já jsem šla se Šárkou.

Betynka byla ráda, že se proběhne a Jenda nezůstával pozadu.

Běhal jak o závod.

Pak ho napadlo házet po holkách listí.
 Eliška to brala naštěstí "sportovně", což se o Šárce říct nedá, a tak jsem s ní šla o kus dál, aby na ni Jenda listí neházel.

Pak našel Jeníček klacík a měl z něho velkou radost.

Cestou zpátky jsme nakoupili.

Holky se vystřídaly u Jendy v autě. Jenda do obchodu nechtěl...
Musely se přece obě podívat, co by si v obchoďáku za odměnu vybraly....

Alespoň nějakou maličkost.

Myslím, že přes počáteční nechuť si to nakonec užívala i Šárka.
A to je dobře.
Jsem ráda, když mohu být se všemi svými dětmi.