Vánoční sněhulák

Jedním ze čtyř jídel, která Jenda  jí, je kuře s rýží.

Nachystala jsem mu oběd, ale na něj to bylo příliš teplé. To, co já už kolikrát považuji za téměř studené, tak Jendovi pořád připadá "horké". Má to tak nastavené odmalička.

A tak si chvíli hrál se sněhulákem.

Tento sněhulák už nás provází vánocemi několik let.

Jendovi se líbilo, že sněhulák "zvoní". Má totiž na čepičce rolničku.

Ukazoval sněhulákovi svíčky a zkoušel je zfouknout. Moc mu to nešlo, ale nakonec se mu to podařilo.

Líbilo se mu, že sněhulák umí být velký, menší a nejmenší.
Zrovna nedávno jsem ho tyto pojmy učila a nenásilnou formou si je opakoval.

Postavil ho vedle svíčky a poměřoval je.

Několikrát sněhuláka zmenšil a zase zvětšil...

Bylo hezké dívat se, jak si HRAJE.

Hlídala jsem, aby něco nechytlo od svíčky.

Jenda měl na krku své oblíbené pentličky.

V posledních dnech bez nich nedá "ani ránu".

Když si pohrál, tak se (konečně) najedl.

Hra se sněhulákem mu vydržela asi tři dny.
Pak (mně neznámým způsobem) zlomil tu "tyčku" uvnitř, která se zasouvala do sebe a sněhulák leží "mrtvý" na stole.

Jenda z toho byl nešťastný. Sněhuláka si oblíbil a poslední tři dny to byla jeho nejoblíbenější hračka.

Pevně doufám, že někde podobného sněhuláka zase seženu.
Ale vzhledem k tomu, že se téměř nikam nedostanu, se mi to jeví jako téměř nemožné.
Měla bych ho koupit nejméně dvakrát.

Jednou pro Jendu na hraní a druhého jako dekoraci na vánoční stůl.