středa 19. prosince 2012

Na poštu a pro žárovky


Včera zvládl Jenda procházku i nákup skvěle.
Nechtěl jít ven, ale ukecala jsem ho.
Motivací bylo zakoupení lízátek Chupa chups a hranolky.


Nejdřív na mě s Ňuňánkem čekal u vchodových dveří, přece jen jsem nechtěla vyběhnout v teplákách. Stačí, že se nestíhám učesat, natož namalovat.


A pak už se kluci dobývali do auta. Holt matka je pomalá, no.


Jenda se usmíval!!! (miluji jeho úsměv)
...a ukazoval svému pejskovi sníh.


(A nevzali jsme iPad...pssst)


Odměny za to, že je hodný v autě, nesmí chybět.


Zaparkovali jsme na náměstí a šli jsme koupit nové žárovky. Před pár dny jsem jednu měnila u Elišky v pokoji a byla poslední, tak abysme měli nějaké do zásoby.


Jenda se poctivě držel za ruku... mě i Ňuňánka.


Ksichtíky si samozřejmě neodpustí, to by nebyl on.


Nákup v Elektru Jenda přežil v pohodě. V první chvíli jsem měla strach, protože během chvilky přišlo asi pět lidí (plus my dva a dva prodavači) - na Jendu příliš  mnoho lidí.
Ale Jenda je ignoroval.
 Je velice vnímavý a stačilo mu všechno vysvětlovat - vnímal mne a ne ty lidi.
Říkala jsem mu, že v tomto obchodě jsem v pátek koupila nový vysavač, že Eliška potřebuje žárovku, protože jí v pokojíčku praskla...
Ukazovala jsem mu, jak platím kartou... Říkala jsem mu, že tam musím nacvakat čísla... pán mi kartu vrátí...
Jenda se díval, poslouchal a ani nedutal.


Po pár minutách jsme šli zase zpátky na náměstí.
Jenda hopsal po schodech a pak se rozhodoval, zda půjde po suchém chodníku a nebo po sněhu.
Tipovala jsem, že půjde po suchém chodníku. Neuhodla jsem.


Zvítězil sníh. Chvíli zlehka našlapoval....


...ale pak se rozběhl směrem k rozsvícenému vánočnímu stromu.
Světýlka a ozdoby má Jeníček rád.


Na poště nechtěl otevřít dveře, tak jsem ho nenutila.


Chvilku postával v koutě a bál se.
Bylo tam na něj moc lidí. Odhadem tak šest.


Ale  naštěstí fungovala dvě okénka, takže to šlo rychle.


Podal mi dopisy a vánoční přáníčka a pak si sedl ke stolu.


Vždycky dělá to, co jsme se "pracně" naučili.
Někdy ty rituály zbožňuju - na poště je Jenda tak předvídatelný:-)
Stačí mu podat tužku a papír.


Maluje si a "čte" si čísla a písmenka.


Lidé ho nezajímají.


(Naštěstí na něj nikdo nemluví)


Hotový výtvor si samozřejmě "musí" vzít domů.


Když jsem stála ve frontě, tak jsem se usmívala.
Vzpomněla jsem si, jak to na poště s Jendou vypadalo před rokem, před dvěma, před třemi a vnímala jsem ten markantní rozdíl - tehdy ječel, válel se po zemi, slézal z kočáru, házel rukavicemi, tahal lidi za zipy, nadával jim ap.

Teď už se nebojím jít se svým synem na poštu ani nakoupit.
Je šikovný, učenlivý a slušně vychovaný:-)

15 komentářů:

  1. Tyhle zprávy člověka nabíjejí novým optimismem :) mrzí mě, že byly i neradostné dny, to se bohužel stává i v lepších rodinách. Člověk se musí srovnat sám se sebou a na názory ostatních holt nehledět... byť je to od těch blízkých velmi, velmi těžké. Jeník dělá velké pokroky, mám radost, že z něj máš radost :) jeden by nevěřil, co systematická práce dokáže...

    OdpovědětVymazat
  2. Jéé..Jendovi to sluší, moc pěkné fotky.

    OdpovědětVymazat
  3. Moc Vám přeji, že Jeníček dělá takové pokroky a že se Vaše péče o něj začíná úročit.
    Přeji Vám radostné a pokojné Vánoce, v okruhu milovaných a milujících. Opatrujte se a užívejte vše, co tento čas nabízí - nadhled, pokoru a lásku. A do roku 2013 Vám přeji, ať se setkáváte jen s příjemnými a milými lidmi, ať všechny Vaše děti dělají dál pokroky a hlavně Vám všem přeji ZDRAVÍ a Vám ocelové nervy, Věra z FM.

    OdpovědětVymazat
  4. Marcí, také se tu usmívám :-)
    Je super, že Jeníček už tohle všechno zvládá s úsměvem.
    Vím, že to není pokaždé, ale po malých krůčcích jsou pak vidět velké změny!
    A to všechno jsi ho naučila ty!
    Moc mě mrzí, čím teď procházíš, moc bych ti přála, aby jsi letošní Vánoce prožila s dětmi v klidu!
    Opatruj se !

    OdpovědětVymazat
  5. Oba poslední články překypují radostnými zprávami a optimismem.Takhle se mi to líbí.Je moc dobře,že se Tvá trpělivost zúročuje v Jendových pokrocích.Jen tak dál!!

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj Marci, tyhle "šťastné" příspěvky jsou radost. Ať jich je co nejvíc... Moc zdravím Margita

    OdpovědětVymazat
  7. Přečetla jsem všechny články až po ten, kde prosíš o modlitby a můžu tě ujistit, že i když jsem si o víkendu ten článek nepřečetla, modlila jsem se za tebe stejně. Myslím na vás všechny totiž každý den. :-)
    Moc se mi líbilo, jak se Jeníček mazlí s Matýskem, mám radost, že mu nedělá problém poslechnout a splnit tvou žádost a těší mě i jeho pokroky v místech, kde jsou cizí lidé, ať je to v obchodě, nebo na poště. ;-)

    OdpovědětVymazat
  8. Moc krásně se to čte a přiznávám,že je to obvykle pro mě taková malá facka na probuzení. Většinu z popsaných věcí totiž u svých dětí vnímám jako automatickou a rozčiluju se kvůli blbostem. A pro Tebe jsou to malé zázraky a chvilky radosti a štěstí. Tohle by Ti měl každej závidět.

    Amelko, krásné, klidné Vánoce a rok 2013 plný malých zázraků.

    Andrea

    P.S.-Jak si vede Eliška s fotoknížkou?

    OdpovědětVymazat
  9. krásné pokroky :) je to velký rozdíl

    OdpovědětVymazat
  10. Amélko, velikánská pochvala Jeníčkovi ... je krásné číst, jaké pokroky dělá. Přeji takových radostných dnů co nejvíce ... Věra

    OdpovědětVymazat
  11. To mne těší, že jsi měla hezký den. Potřebuješ načerpat sílu. :)

    OdpovědětVymazat
  12. Jeníček je úžasný :-) Kluk šikovný, tolik toho zvládnul!

    OdpovědětVymazat
  13. Krasne se tva reportaz cetla ,Jenik na fotkach je velmi spokojeny a tim padem jsi i ty.

    OdpovědětVymazat
  14. No já koukám, jak jste šikovní. Je vidět, že léta práce s Jeníčkem se vyplácí. Pa. Tina

    OdpovědětVymazat

Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu.
Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...