Další zpověď člověka s AS

Skola byl velikej vopruz...

Zacnu hned prvni tridou na zakladce - potkal jsem ve svy tride par znamejch tvari, bohuzel to byli zrovna ti, co mi uz ve skolce delali ze zivota peklo. Nejvic jistej O.K., to byl takovej nas "Nelson." A nase tridni ucitelka ho este davala vsem za priklad. Uz za mesic jsem nechtel do skoly chodit a to byla jen prvni trida... Vztahy s ostatnima jsem navazoval tehdy jen velmi problematicky.

Nejak jsem si na to zvyknul jako na nutny zlo (cist umim od peti let) a psani mi slo desne na nervy - od ctvrty tridy kdy uz predmet psani nebyl, tak jsem psal jak to vyhovovalo me a ne necitelne. Obcas jsem mel v sesite vzkaz uprava... Kdyz jsem psal ukol narychlo rano v satne nebo o prestavce. Matika levou zadni. Nesnasel jsem telocvik a nedelal jsem ukoly, pokud to bylo mozny.

Ve treti tride jsme dostali novou ucitelku. Byla na nas drsna, mozna po nas chtela vic, nez na co jsme mohli stacit - aspon me to tak pripadalo, ale nejak koncem r. 1989 odesla na materskou. Ta co prisla po ni, ta tlacila na rodice, aby pozadali o prerazeni do zvlastni skoly. Tady bych mel dodat, ze asi tehdy jsem poznal, co to znamena to spojeni "komunisticka svine." Ja jsem samozrejme nechtel, protoze jsem to mel z domova do skoly - samozrejme pres plot - jen minutu a pul. Casto jsem byl pristizen a nalezite popotahovan za tuhle moji dovednost - lezeni pres ploty mi slo vzdycky dobre. Zustal jsem teda ve svym ustavu.

V sedmy tride nam poslali do tridy jednoho vytecnika ze skoly kilometr bokem. Dostal trojku z chovani, udajne za pokladani velkejch sroubu na zeleznicni koleje. Sikana nebrala konce, i kdyz jsem to nekolikrat uz nevydrzel a sel si stezovat ucitelstvu. Opatreni (pokud vubec nejaky byly...) se mijely ucinkem. No a tehle vytecnik se dal dohromady prave s tim O.K. a bylo to este horsi. Tehdy se i zhorsil muj prospech, ale zaroven ten podzim jsem se poprvy libal s jednou spoluzackou z tridy o rocnik vejs. Komicky na ty situaci je, ze nas dal dohromady prave onen O.K. a navic o tom ani sam nevedel. No a tahle holka mi poprvy dala ochutnat kourit travu (od dvanacti jsem kradl fotrovi cigara, ale tak jenom parkrat za tejden jedno, nekdy dve.) To, co to ve me tehdy vyvolalo za stav, to si pamatuju do dneska. Tezko rict presne, jaky to je, dost jsem kaslal, ale najednou mi prestala "srotovat hlava" - ja totiz porad v ty hlave neco resim, kolikrat strasny hlouposti, ale jinak to ne jde, jinak padam do deprese. A ta zatracena zelenina to dokazala zabrzdit, i kdyz ne uplne, tak aspon dost podstatne. Taky bych mel asi rict, ze jsem prave s touhle holkou prestal bejt panic. Ale nikdo se to nedovedel, nechali jsme si to pro sebe. Vsichni ale vedeli, ze spolu "chodime." Sice nam to vydrzelo jen neco malo pres dva mesice, ale bylo to hezky. A casto jsme se vidali i po skonceni zakladky. Vlastne jsem se nepravidelne setkavali, dokud jsem neemigroval. O.K. s tim jeho kamaradem to desne stvalo, protoze ta holka byla docela hezka a snazil se jak to jen slo udelat ze me jeste vetsiho vola. Jenze tehdy mi dosla trpelivost - jednoho odopoledne (byl jsem sam) jsem potkal O.K. za sidlistem. Mel jsem velkej klacek. Dostal nakladacku a hodne velkou - dva tejdny se neukazal ve skole a ma od ty doby krivej nos. Od ty doby sikana skoncila, muj prospech se zase zlepsil a ucitele si odychli, ze prospivam zase mezi TOP5.

Na prumce to zacalo vsechno na novo, ale nakonec to i samo preslo. Kdyz me ve druhaku spoluzaci hodili do Vltavy, tak tim to asi i skoncilo. Dost jsem se ve skole nudil, elektrotechnicky kousky uz jsem studoval a zkousel si ruznym zpusobem uz na zakladce, delal jsem do modelu zeleznice a tam ma eletronika taky svoje nezastupitelny misto. Matikarka nas terorizovala, takze jsem se nic nenaucil. Dodneska nepochopim, ze me nechala dojit az ka maturite, kdyz jsem skoro cely ctyri roky opisoval. Dokonce me z ty prumky malem vyhodili - reditel me nachytal s jednou spoluzackou v satne v jisty nezpochybnitelny situaci. Kdyby J. u toho tolik nervala :D :D :D S tou jsem se dal dohromady - jak jinak - prave diky tomu, ze se za nama tahnul smrad ze spalenyho zelenyho listi. Ona je totiz podobnej blazen, jako jsem ja. Vydrzelo nam to dokonce vic, nez pul roku. Jenze ona nekourila jen travu. Spolu jsme si slehali heroin. Meli jsme toho oba plny zuby: Jeji rodice vedli predrozvodovou va lku a muj fotr zase strasne pil, takze jsem byl vdecnej za jakejkoliv prijemne stravenej cas mimo zdi domova. Heroin byl prave jednim z tech zpusobu, jak si to aspon trochu uzit. Problem tyhle drogy je ten, ze je az prilis dobra. Tezko se mi z toho dostavalo ven, ale zvladnul jsem to a jsem na to do dneska velice pysnej. Ale neptejte se radeji jak. Kdo jste videli Trainspoting, tak to je jen slabej naznak toho, jaky to je doopravdy. Od 18 jsem si to nedal.

Na a kdyz prumka skoncila (odmaturoval jsem v TOP 10 z celyho rocniku - necela stovka studentu,) dorazila domu jista modra obalka: Povolavaci rozkaz. Mohl jsem se tomu vyhnout (ziskat modrou knizku,) ale na FEL CVUT jsem nesel, neudelal bych prijimacky z matiky. A navic jsem se chtel venovat jistymu povolani, kde se tehdy vyzadovalo byt "vojensky zpusobily," coz sice nutne neznamena slouzit, ale nez jsem se tam dostal, dorazil ten povolavak.

Nastoupil jsem na druhej konec republiky k vycviku u strazni jednotky. Byla to nuda. Strasna. Spatne beham, nedam moc velkou vzdalenost. To me dost nicilo a druha vec, ktera mi lezla dost na nervy, byl fakt, ze jsem narukoval v rijnu a v puli zari jsem se rozhodl s herakem prastit. Tehdy jsem ale zkusil jinej zivotabudic - metamfetamin, znamy tez pod poulicnim nazvem "pernik" nebo "peri." To jsem pak docela i zvladal behat 1500m v pro me naprosto neuveritelnejch casech. Ale tahle droga neni dobra, to si klidne necham ujit: Clovek ztraci rychle kila a chlapum se zmensuje pri dlouhodobejsim uzivani pohlavni organ. Kdo v tom leti moc dlouho, ztraci soudnost.  Nasledne me poslali hlidat letiste. Sluzba to byla otravna, obden s masinkverem na zadech bloumat po letisti. Po trech nebo ctyrech mesicich me urcili velitelem straze a byl o neco vetsi klid, aspon uz jsem nemusel porad vlacet ten otravnej samopal (nabity to ma skoro pet kilo,) vymenil jsem to za pistoli. 
Uz predtim j sem se ale dal dohromady s nekolika mazakama, ktery dostavali ven z letiste pohonny hmoty. Nachytal jsem je, kdyz kradli. Netroufli si na me, protoze jsem mel zbran, oni ne. Jenze ja nemam rad nasili a dohodli jsme se, ze si budem pomahat. Vyplatilo se to - ziskal jsem tak extra prijem cca 5000 Kc/tejden. Nejednou jsem ten naklad vozil i ja. A jednou - uz cestou zpatky, me stavi vojenska policie. Samozrejme jsem nemel jizdni prikaz, ale jim slo zjevne o neco jinyho, nez o ten jizdni prikaz. Nekdo totiz par dni predtim ukradl nekolik pistoli a dostal je ven, vedel jsem o tom, ale nemohl jsem na nikoho ukazt prstm. Vastne nikdo na nikoho nemohl ukazat prstem. Nejak jsem to okecal, ale jaky bylo moje prekvapeni, kdyz si me zavolal asi za dva dny nas major do kanclu a dal mi podepsat protokol od vojensky policie, kde se priznavam ke spouste kradezi, mj. i tech pistoli. Majorovi jsem rekl, ze urcite sam vi, jak to s tema palivama je. Kradli tam totiz uplne vsichmi, i dustojnici. Ja jsem mu to nechtel podepsat, protoze jsem opravdu zadnou pistoli neslohnul. Prece nebudu podepisovat neco, co jsem neudelal, i kdyz jsem tusil, kdo to byl. Dal mi misto toho podepsat smlouvu na dva roky jako vojak z povolani... Jiny moznosti nebyly. Pro me se ale nic nezmenilo, jen uz jsem nemusel tolik krast palivo (jen to, co sezralo moje auto a favorit moc nezere,) jen jsem se staral, aby mohli nerusene krast ostatni a bral jsem od nich ruzny uplatky a protisluzby... Dokazal jsem sehnat kdeco, kdyz nekdo neco chtel a zachrastil mescem... Takze nakonec to na ty vojne nebylo tak hrozny, ale nemam rad od ty doby zelenou barvu, leda na semaforu, tam ji muzu. A nesnasim autority, kery na to nemaji, ale to vlastne celej zivot. Nakonec jsem ani ty dva roky nedoslouzil, zacaly mi problemy s kolenem, ktery mam dodneska, takze z dvou let bylo "jen" 18 mesicu a byl jsem odejit... I tak to ale byla dobra skola zivota. Skocil jsem si na padaku, sel bych hned znova... Nabidli mi Af ghanistan, ale to jsem s diky odmitl (mj. nabidli malo penez.) Naucil jsem se prezivat ve velmi drsnejch podminkach, branit se a z toho tezim dodnes. Uz davno si nenecham delat na hlavu, jako na ty zakladce. Jen tu travu kourim porad. Zkousel jsem i jiny terapie, ale antidepresiva ani jiny psychofarmaka mi vetsinou nedelaly nijak moc dobre. Drogy jsou spatny vsechny. Jen nektery jsou legalni.