Starosti a stres posledních měsíců se snažím zahnat intenzívní prací s Jeníčkem....
...a konečně jsem se zase vrátila ke čtení knih.
Sice v noci na úkor spánku, ale já ten RELAX potřebuju...každý den alespoň pár stránek...
Někdy mám tendenci klesat na mysli a zoufat si, ale s pohledem upřeným na Boha se pokaždé zmátořím a zase jdu dál...
Snažím se moc nemyslet na to, proč se děje to, co se děje, a proč to dítě tak trpí...
Snažím se přijímat všechno tak, jak přichází a neděsit se budoucnosti.
Snažím se věřit, že bude líp.
Tolik se snažím být svým dětem oporou a bezednou studnicí lásky a pochopení, ale stejně mám někdy pocit, že to nestačí...
Raději pár vět čtených v posledních dnech:
- Že přes tvou hlavu přelétnou ptáci starostí a zármutku, tomu nezabráníš. Ale aby si vystavěli ve tvých vlasech hnízdo, tomu zabránit můžeš. (Martin Luther)
- Nepouštěj se do řešení zítřejších problémů dříve než zítra. Dnes ještě nemáš sílu, kterou budeš mít zítra. Máš přesně tolik sil, kolik potřebuješ dnes. Nepotřebuješ vědět, co se přihodí zítra. (Max Lucado)
- Vzdej se potřeby mít nad vším kontrolu. Důvěřuj moudrosti Božího plánu. (Cheryl Richardson)
- Dívám se na každou zkušenost jako na příležitost k učení a růstu. (L. L. Hay)
Tohle mi přišlo mailem...
Děkuju.
Jedné noci se mi zdál sen. Kráčela jsem po pobřeží se svým Pánem. Na temném nebi se promítaly obrazy z mého života. Životní příběh provázely dvoje stopy v písku, jedny moje, ty druhé patřily mému Pánovi.
Když se mi zjevil poslední obraz, ohlédla jsem se za sebe a jaké bylo moje překvapení! Vidím, že nejednou se v písku črtají jen jedny šlépěje. A bývalo to právě v těch nejtěžších obdobích mého života.
Dlouho mi to nedávalo pokoj, až jsem se v rozpacích obrátila k Pánovi: „Pane, když jsem se vydala následovat Tě, slíbil jsi, že celou cestu půjdeš se mnou a budeš ke mně promlouvat. Ale viděla jsem, že v těch nejsmutnějších chvílích mého života se v písku črtaly jen jedny stopy. Vskutku nechápu, jak jsi mne mohl nechat samotnou, když jsem Tě nejvíc potřebovala.“
On zašeptal: „Dítě moje drahé, mám tě rád a nikdy tě nenechám samotnou, nikdy, ani když tíha života dolehne a osud tě bude zkoušet. Ty jedny stopy, které jsi viděla, tam zůstaly právě z chvil, kdy jsem tě nesl.“
Když se mi zjevil poslední obraz, ohlédla jsem se za sebe a jaké bylo moje překvapení! Vidím, že nejednou se v písku črtají jen jedny šlépěje. A bývalo to právě v těch nejtěžších obdobích mého života.
Dlouho mi to nedávalo pokoj, až jsem se v rozpacích obrátila k Pánovi: „Pane, když jsem se vydala následovat Tě, slíbil jsi, že celou cestu půjdeš se mnou a budeš ke mně promlouvat. Ale viděla jsem, že v těch nejsmutnějších chvílích mého života se v písku črtaly jen jedny stopy. Vskutku nechápu, jak jsi mne mohl nechat samotnou, když jsem Tě nejvíc potřebovala.“
On zašeptal: „Dítě moje drahé, mám tě rád a nikdy tě nenechám samotnou, nikdy, ani když tíha života dolehne a osud tě bude zkoušet. Ty jedny stopy, které jsi viděla, tam zůstaly právě z chvil, kdy jsem tě nesl.“
(Z knihy M. Powersové: Stopy v písku,
kterou vydalo nakladatelství Motýl)
kterou vydalo nakladatelství Motýl)
Ano Marcelko, je třeba vydržet a nezoufat si, i když by člověk nejraději svou starost vykřičel do celého světa. Jenže svět se nezastaví. Neztrácej naději, že bude lépe. Musí být.
OdpovědětVymazatMíša z Plzně
Psaní hraní pro moji dceru rozhodně nebylo, když v první třídě musela učit psát písmena... celá stránka byla mokrá jak do toho brečela... až jsem nakonec tu stránku dopsal jejím dětským písmem sám. :D
OdpovědětVymazatAmi - ty poslední řádky jsou krásné a posilující..... díky za ně - nikdy jsem je nečetla.
OdpovědětVymazatJeníček zvládá co mu připravíš docela dobře- a to také díky tvé neutuchající trpělivosti.....
Já to znám malinko jinak, ale ve své podstatě je to stejné... A moc se mi to líbí. Díky.
VymazatAhoj Marci,Jenda je moc šikovnej,až mně to kolikrát překvapí na fotkách,kde je vidět jeho práce.Jana
VymazatVypadá spokojeně při tom písání, bude určitě šikovný po rodičích. :)
OdpovědětVymazatJá sám jsem se učil až někdy kolem dvaceti psát i druhou rukou a to byl teda porod... no nakonec jsem to nějak zmastil a jde to. :)
Já bych toho levou taky moc nenapsala, ale občas to s Eliškou z legrace zkoušíme (tedy psát druhou rukou, Eliška je levák, tak to zkouší pravou)
VymazatJá umím psát oběma čitelně, ale levou vcelku pomalu a asi tak jako žák třetí třídy :) Občas si taky hraju a zkouším to :) Misa J.
Vymazatjsem moc moc ráda, že text, který jsem ti zprostředkovala se ti líbí. mě povzbudil také velice. a moc děkuji za zveřejnění. třeba povzbudí i další;-)
OdpovědětVymazatdrž se, moc na vás myslím
papa (ty víš kdo;-))
Ano, moc se mi to líbilo, vždyť spousta rodičů dětí s PAS prožívá něco podobného, určitě si to rádi přečtou...Děkuju.
Vymazat