Do Tesca se dostanu minimálně, ale když už, tak většinou natrefím na nějaké prima úkoly pro Jeníčka.
I když ten by byl asi raději, abych tam nejezdila.
Chvíli se vztekal, ale protože ví, že mu nedám pokoj, dokud úkol neudělá, tak se nakonec odhodlal a začal...
Zpočátku kreslil tak lehounce, že čára nebyla skoro ani vidět.
Ale povedlo se mi ho přemluvit, aby (občas) trošku přitlačil...
Dva obrázky jsou na něj tak akorát.
Nesmím ho přetěžovat. Šel by zbytečně do afektu a to nechci.
Vím, že úkoly nemá rád, ale pár minut po několika letech nácviku zvládne.
Jeníček musí vědět předem, KOLIK úkolů bude následovat a jaká odměna za úkol bude.
Pak to většinou funguje.
Musím mu napovídat a ukazovat, kudy má tužku vést, ale to nevadí.
Jsem ráda, že se chvilku soustředí a že poslouchá, co mu říkám.
Ani to není samozřejmost.
Dnes nám končí jarní prázdniny, hurá...
Jé, tohle spojování jsem měla vždycky ráda, protože jsem byla zvědavá, co mi spojením čísel vyleze za obrázek. Jeníček má čísla rád, tak by ho to mohlo bavit. Úkol splnil na jedničku a příště už ho třeba nebudeš muset dlouho přemlouvat. ;-)
OdpovědětVymazatAhojky Amélie!...za prvé bych Ti chtěla velmi poděkovat za tento blog...objevila jsem ho přes komentář, který jsi zanechala u terezky na blogu asi před 3 dny a od té doby se nemohu od tvého blogu odtrhnout...přečetla jsem už spoustu tvých článků a jsem absolutně ohromena tím co děláš, tím co dokážeš a tím co zvládáš denodenně!!!!..upřímně před tebou smekám, protože vůbec nechápu jak to děláš...vím, že nemáš na výběr, ale tím spíš mě udivuje ten tvůj nekonečný optimismus a odhodlání jet dál...víš, že to nikdy nebude jednoduchá, ba naopak...je to vždy o krůček dál a o 2 nazpátek....ale ty se prostě nevzdáváš!!!!....i přes to, že máš občas deprese a těch důvodů jít dál není moc, tak se vždy oklepeš a vykročíš zase dál....to je prostě obdivuhodný....zvlášť dnes, kdy většina lidí při sebemenším problému utíkají pryč a odmítají jít problémům vstříc.....
OdpovědětVymazatstala ses mým obrovským vzorem, nevím jak ti poděkovat...každopádně ti posílám obrovský dík a vřelé obětí!!!!!...
právě jsem dokoukala film, který jsi tu v jednom článku zmiňovala Po Tomášovi.....je to krásný film....jen si myslím, že je to tam dost zjednodušený, nemyslíš????....
vím, že mě vůbec neznáš a já vůbec neznám Tebe....ale svým způsobem jsi mi za tu chviličku moc přirostla k srdci....:-)
Milá Báro, moc Ti děkuji za krásný komentář, udělala jsi mi velkou radost. Film "Po Tomášovi" už jsem neviděla 4 roky, měla bych si to zopakovat a pustit si ho...Pamatuji si, že tenkrát měl Jeníček čerstvě diagnózu..a ten film mi ho strašně připomínal, vím, že jsem u něj brečela...tolik jsem se bála, že to tak zůstane a že se Jenda neposune dál....
VymazatA samozřejmě - je to film, takže je potřeba ho brát s rezervou a s nadhledem, podobně jako film Rainman. Každý autista ej jiný, na každého platí něco jiného, né každý má "geniální" schopnosti, a ne u každého dojde k tak velkým pokrokům...
Děkuji, že jsi napsala. Vážím si Tvého času na mém blogu.
Jéé, vrátil jsem se do dětství. tady tyto spojovačky jsem měl vždy rád. Napřed spojil pak vybarvil.
OdpovědětVymazatDobré (skoro) ráno milá Amélie,
OdpovědětVymazatVáš blog louskám (převážně po nocích) už několik měsíců a musím se připojit ke všem, kteří Vám, společně se mnou, projevují veliký obdiv, podporu a účast. Zabloudila jsem k Vám po té, co psycholog vyslovil domněnku o AS u mého 6-letého syna Honzíka (celkem mám 3 děti), ale to není důležité. Chtěla jsem totiž reagovat na komentář, že Jeníček nedrží správně tužku a že píše slabounce. Určitě by mu ve správném nácviku pomohla tlustá trojhranná měkká tužka Triograph 6B od Koh-i-nooru. Ta se snad ani nedá držet nesprávně a dítě nemusí vůbec tlačit, aby stopa byla pěkně vidět a postupně se může vyměnit za tvrdší 4B a 2B, se kterými se prodává v sadě, anebo i jednotlivě. Je to obecné doporučení pro předškoláky. Mějte se pěkně, nám jarní prázdniny teprve začnou :o))
Níže posílám odkazy:
http://www.google.cz/imgres?client=firefox-a&hs=YvY&sa=X&rls=org.mozilla%3Acs%3Aofficial&channel=sb&biw=1920&bih=931&tbm=isch&tbnid=mZYOiz6nGAywtM%3A&imgrefurl=http%3A%2F%2Fwww.hrst.cz%2Ftrojhranne-grafitove-tuzky-koh-i-noor-triograph-1833-3ks-2b-4b-6b%2Fd-70962%2F&docid=hoQjVWL5hXVDXM&imgurl=http%3A%2F%2Fwww.hrst.cz%2Ffotocache%2Fbigorig%2FTrojhranne-grafitove-tuzky-KOH-I-NOOR-1833.jpg&w=265&h=800&ei=qF8BU4jaHYaUtQaCxoDQBg&zoom=1&ved=0CM4BEIQcMCU&iact=rc&dur=598&page=1&start=0&ndsp=41
http://www.google.cz/imgres?client=firefox-a&hs=YvY&sa=X&rls=org.mozilla%3Acs%3Aofficial&channel=sb&biw=1920&bih=931&tbm=isch&tbnid=Cm-PGx3oAdGYTM%3A&imgrefurl=http%3A%2F%2Fwww.hrst.cz%2Ftrojhranne-grafitove-tuzky-koh-i-noor-triograph-1833-3ks-2b-4b-6b%2Fd-70962%2F&docid=hoQjVWL5hXVDXM&imgurl=http%3A%2F%2Fwww.hrst.cz%2Ffotocache%2Fbigadd%2FGrafitove-tuzky_vzornik-tvrdosti.PNG&w=451&h=196&ei=qF8BU4jaHYaUtQaCxoDQBg&zoom=1&ved=0CK0BEIQcMBo&iact=rc&dur=753&page=1&start=0&ndsp=41
Podívám se po nich, děkuji za odkaz, ale mám zkušenost už s Eliškou, že jakékoliv (i trojhranné pastelky) se dají chytit špatně.
VymazatJá bych z toho nedělala vědu (vážně nevím, proč to učitelé atd. tolik řeší, když to jinak "nejde") - já tužku taky držím špatně, mám palec úplně vepředu a dokonce píšu i čitelně a skoro stejně rychle jako ostatní :-D. S normálním držením nic nenapíšu, protože píšu asi jako prvňák. Fakt je, že mě občas bolí ruka, ale to je myslím vcelku normální, když dlouho píšeš. Kdyby to byl můj jedinej problém, skáču radostí do stropu :-))) *Misa J.
VymazatTaky jsme tyhle spojovačky milovala jako dítě. I Klára je má docela ráda. Jsem zvědavá, jak David. Zatím umí čísla do 10, tak časem uvidíme.
OdpovědětVymazatTy spojovačky by mi bavilo dělat i dnes... jako dítě jsem je měl rád. :D
OdpovědětVymazatI já jsem je měla ráda.
Vymazattak tohle u nás zatím nehrozí čísla a písmeka to nění naše parketa,zvládli jmse sice čísla do pěti ale ne jistě a tohle je zatím nad naše možnosti.
OdpovědětVymazatAhoj Amélie, již dlouho si říkám, že ti napíšu o tom, jakou inspirací se mi stal tvůj blog v našich začátcích, kdy jsme se dozvěděli že náš syn Viktor je autista. Inspirací a hlavně motivací mi je však tvoje každodenní práce s Jendou. Moc ti děkuji, že máš odvahu sdílet své každodenní starosti i radosti a zároveň tak poskytovat inspiraci ostatním. Nedávno jsem si přečetla, jak si se na blogu vrátila do vzpomínek a mohla jsi tak zhodnotit, jaké Jenda dělá pokroky, které byly najedou víc hmatatelné, když jsi měla srovnání s minulými zápisky. Tím jsi mě inspirovala k tomu, že i já jsem založila blog o našem Viktorovi. Tímto bych tě chtěla tedy informovat, že možná občas použijeme nějaké činnosti či hry, které jsme obkoukali na tvém blogu a doufám, že ti to nebude vadit. Ještě jednou děkuji a přeji mnoho pevných nervů do další práce.
OdpovědětVymazatAhoj Evi, moc děkuji za milý komentář. A máš pravdu - někdy to chce dost odvahy sdílet to negativní, to pozitivní se píše dobře. Ale vím, že když napíšu, jaké negativní projevy autismu prožíváme, že se vyrojí anonymové a "chytrolíni", kteří snědli všechnu moudrost světa a ryjí do mě, jak mám nevychovaného spratka a jak ho nezvládám, ale asi už jsem si za ty 4 roky zvykla. Klidně použijte COKOLIV, budu moc ráda, když vás něco inspiruje, proto tu blog je:-)) Povzbudit, informovat, inspirovat, zaujmout, pohladit po duši...a tak to má být.
VymazatTo se divím, že se Jeníčkovi spojovačky nelíbí, když tam jsou čísla. Ale i tak se přemohl a zvládl je!
OdpovědětVymazatSpojovačky jsem milovala já i mé děti. Taky ráda vím, kolik toho musím udělat a kdy bude pohov - tak se Jeníkovi nediv! :-)
OdpovědětVymazat