čtvrtek 6. listopadu 2014
Na testy do Motola 2
...vkládání koleček do krabičky...
...navlékání korálků...
...malování cestičky...
...chytání pytlíku....
...hod na cíl... a Jendova radost, když se mu to povedlo....
Stát na jedné noze byl docela oříšek....
...ale podařilo se...
....chůze po špičkách....
.....skok snožmo...
Vlastně veškeré aktivity občas trénujeme doma, takže problém nebyl...
Náhodou to byla docela legrace.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Prislo mi ze nielenze to mala dobre pripravene ale aj to celkom dobre vedela s Jenickom. Na taketo testy by som kludne s Mathiskom zasla aj ja, niektore aktivity by sa mu urcite aj pacili. Neviem ci vidim spravne ale zda sa mi ze na jednom obrazk ma Jenda moc pekny ocny kontakt.
OdpovědětVymazatZuzana
Wow, je naprosto uzasne, ze Jenicek tak nadherne spolupracuje, evidentne se neboji ciziho prostredi, zvlada cizi osobu a co vic, podle fotek si vsechno uziva. Amelko, usli jste obrovsky kus cesty a tohle vsechno je Tvoje zasluha.
OdpovědětVymazatJste uzasni, drzim vam palce.
Zuzka není cizí, byla u nás několikrát a velké tělocvičny a gymnastické míče má Jeníček rád. I já jsem ráda, že to zvládl. Ještě loni bych si netroufla tam jet.... Snad i Ty jsi v pořádku.
VymazatDobrý den, čím dál víc si pročítám tento blog, tím blíž je mi příběh Elišky. Chodím s ní totiž do školy (do jiného ročníku). Má pravdu, že život ve škole je občas těžký, ale o to víc je potřeba se na to zocelovat. Také nenávidím, když spolužáci a ostatní kouří, pijí, žijí nezřízený život a mluví příšerně sprostě. Proto se s tím snažím bojovat alespoň tak, že se k něčemu takovému nikdy nesnížím. Jde o to obklopit se kamarády, a pravdou je, že vždycky se někdo najde, vždy existuje alespoň jedna osoba, která se nám stane blízkou. Všichni nejsou stejní a někteří jsou vcelku milí. Pravdou je také že ve škole není jednoduché se lišit a občas o Elišce někdo z naší skupinky mluví, ne že by ji pomlouvali, ale prostě jí nechápou. V takových chvílích se jí vždy zastanu a ostatním "vysvětlím" její situaci. Já sám to chápu, protože přestože nemám diagnostikovaný žádný problém jsem odlišný. Nedokážu se přizpůsobit, občas z toho dokonce mívám deprese. Trpím sociální fóbií a kromě školy téměř nevycházím mezi lidi. Mám hrůzu z budoucnosti, protože i když na to věk mám, prostě mě nezajímají věci jako sex, párty a další. Proto věřte, že ačkoli se to na první ohled nezdá, Eliška má ve škole přeci jen tichého spojence a ne jednoho :) .
OdpovědětVymazatDěkuji za komentář, udělal mi velkou radost. Děkuji, že jsi se odhodlal napsat. Je skvělé, že i přes svou sociální fóbii a (občasné?) deprese zvládáš chodit do školy. Dovedu si představit, JAK je to těžké. Držím Ti palce...a kdyby něco, klidně napiš mail....
VymazatDeprese jsou naštěstí jen občasné, vždy při nějaké situaci, která má výraznější dopad. Například po příchodu na střední, zvládnul jsem jen první den, na adaptační kurz jsem se neodhodlal. Ihned se projevilo zvracení, panika záchvaty pláče, naštěstí jsem to překonal. Děkuji za podporu a sám Vám chci svou velkou podporu vyjádřit, rovněž držím palce a zdravím :) .
VymazatHezky napsané, třeba go Elišce udělá radost:)
VymazatMilý pisateľ. Reagujem na posledné vety - vôbec sa nemusíš báť budúcnosti. Mňa napr. tiež nikdy nezaujímali veci ako sex, párty a pod... a teraz som šťastne vydatá matka. Vlastne som s tým nikdy nemala problém (hlavne po tom, ako som si našla kamarátov s ktorými som si konečne mala čo povedať :) ).
VymazatJeníček krásně spolupracuje, má z toho radost - super.Lena
OdpovědětVymazatPáni to je pokrok--úžasné :o) a jak je vidět velice ho to i bavilo...Mějte se tam u Vás všichni moc hezky....Martina
OdpovědětVymazatJeníček je zlatý - jak hezky plní úkoly, usmívá se...na to se tak hezky kouká....díky tobě se lepší mílovými kroky.
OdpovědětVymazatAnonymnímu chlapci patří velký dík za jeho milý komentář. Člověku by se chtělo nad všemi slušně vychovanými dětmi, které se dostaly do "nerovné" společnosti rozprostřít ochranná křídla - kdyby to tak šlo...
- tak alespoň hodně síly a dobrých přátel pár...
- Omlouvám se, - zapomněla jsem se podepsat :o)))
OdpovědětVymazatZdraví Bára
Jeníček je šikulka :-)) Ale to jen a jen vaší zásluhou :-))
OdpovědětVymazatNa Jeníčkovi je vidět, že se při plnění úkolů bavil a zdá se, že mu žádný nedělal větší potíže. To je určitě ovoce vaší společné dlouholeté práce!
OdpovědětVymazatA stejně, jako tebe, i mě potěšil ten komentář Eliščina spolužáka, je báječný a odvážný a držím mu palce, aby se mu dobře dařilo. Možná by nebylo špatné, kdyby se z tichého spojence stal hmatatelný Elišky kamarád.
Mily anonymni tajemny studente. =)
OdpovědětVymazatDiky za krasny komentar, je uzasne videt, ze ne vsichni jsou zkazeni a rozmazleni spratci, co travi veskery svuj cas kourenim, chlastem, flakanim se a facebookem. Drzim ti palce, at skolu zvladas, aspon v ramci moznosti.
Taky jsem byla vzdycky jina, ze skoly jsem mela obrovske uzkosti, ale nakonec jsem se nejak probojovala. Jak rikas, vzdycky se nejaka ta dobra duse najde a clovek nakonec neni uplne sam.
Dulezite je najit si svoje mistecko, svoje hobby, svuj zpusob, jak se uvolnit, jak na chvili zapomenout.
Jéé to je krásné, jak Jeníček vypadá šťastně! Ty fotky mi úplně zlepšily náladu.. je to možné? :-)
OdpovědětVymazatMám radost,že jste to tak pěkně zvládli.
OdpovědětVymazatJanaM.
Jenda je moc sikovny kluk. A opravdu si to uzival.:-) Vim dobre, jaka je to radost, kdyz je ditko v pohode, stastne a dela pekne pokroky.:-) Drzime vam palce.:-)
OdpovědětVymazataký je šikovný :) A Amélka, toto je tvoja zásluha, že je taký skvelý. Verím tomu, že ti spravil veľkú radosť. I ja sa teším a usmievam sa pri listovaní medzi fotografiami :)
OdpovědětVymazat