Síla....

Je to pár dní, co mi přišel krásný mail.

Díky němu jsem se seznámila s úžasnou mladou dívkou.

Svolila, abych její úplně první mail adresovaný mně ....dala na BLOG.

Ano, tohle je přesně ten důvod, proč to dělám - chtěla bych seznámit lidi s  autismem, vnést povědomost o AUTISMU mezi co největší počet lidí....

Když mi přijde takový a podobný krásný mailík, pak vím, že moje "práce" má SMYSL.

K.,  ještě jednou Ti MOC děkuji.




Drahá paní Amélie,
nevím je-li to Vaše pravé jméno či jen nick na blogu, snad Vám nebude vadit budu-li Vás takto obdivovat.

Včera jsem čistě náhodou pročítáním blogů a komentářů narazila na odkaz na Váš blog. V záhlaví jsem uviděla fotku Vašeho Jeníčka a vedle "heslo či popis" Vašeho blogu "Blog nejen o životě s autismem našeho syna".


Velmi se teď stydím, když Vám piši, že jsem vůbec nevěděla budu-li chtít číst Vaše články. Jako většina lidí jsem neměla "páru" o tom, co autismus je. Věděla jsem, že existuje, ale tím to končilo. Nezajímala jsem se a popravdě snad ani nechtěla vědět, co autismus je.

Po přečtení pár Vašich článků jsem sama sebe přistihla, jak se od Vašeho blogu nedokáži odtrhnout a sleduji starší články. Tak to šlo až do teď, teď v tuto chvíli mohu říci, že jsem přečetla všechny články na Vašem blogu.

Chtěla bych Vám říci, že Vás nesmírně obdivuji. Obdivuji Vaši sílu, snahu a trpělivost. Ještě včera jsem přemýšlela nad svými všedními starostmi a říkala si, jak mám všechno těžké, dnes vidím vše jinak. Netvrdím,že jsem se ze dne na den změnila, ale otevřela jste mi oči, začala jsem přemýšlet. O tom jak pomoci, jak se co nejvíce dozvědět, nejen o autismu, ale i o dalších nemocích, které trápí tolik lidí.

Chtěla bych Vám poděkovat za vše co pro Vaši rodinu děláte. Přeji Vám mnoho sil na další boj zároveň posílám mnoho sil i Vašim dvěma dcerám - Šárce a Elišce. Podle toho, co jsem si mohla přečíst, vidím, že jsou na svůj věk velice vyspělé a ví, že je Jeníček miluje, ikdyž je na ně někdy agresivní.

Doufám, že se na mne nezlobíte, když Vám zasílám tento e- mail a neberete jej jako lítost. Nechci Vás litovat, chci Vám poděkovat, za to jak skvělou matkou jste, jak denno denně bojujete, ikdyž Vám osud není nakloněn.
Drahá Amélie, nikdy se nevzdávejte a bojujte za Jeníčka stále tak skvěle jako nyní.
Věřím, že to jistě přinese ovoce.

Přeji Vám a celé Vaši rodině jen to nejlepší!
Vaše nyní již pravidelná čtenářka K