Jít se třemi "nemocnými" autistickými dětmi na kontrolu na psychiatrii je....
...horor....
Většinou se snažím, aby je doktorka brala odděleně nebo aspoň holky v jiný den, než Jeníka, ale tentokrát to nešlo.
Navíc Šárku už nikdo nechce hlídat a někdy je nebezpečné ji nechat samotnou doma... Neměla jsem to jak udělat, a tak jsem měla ty tři "psychiatrické pacienty" všechny naráz.
Ještě pár takových návštěv a skončím na psychiatrii já.
Dnes nemám sílu být pozitivní.
Někdy mám pocit, že kombinaci několika autistů, puberty, depresí, úzkostí, poruch chování a emocí, halucinací, paranoi a jiných přidružených psychiatrických chorob už nezvládnu...
A naděje, že bude líp.... je (zatím) mizivá....
Aspoň, že v čekárně kromě nás nikdo nebyl.
Občas někdo prošel, ale naštěstí tentokrát nikdo Jeníčkovo (ne)chování nekomentoval.
Heslo každé dalšího dne: "PŘEŽÍT!!! A nikomu neublížit.
NIKDO NIKOMU nesmí ublížit..."
Amélko,zvládat 3 takto nemocné děti je opravdu nad síly jedince,mrzí mi,že se psych.nemoc nevyhnula Šárce, která by ti mohla být trochu oporou.Moc přeji, ať je v rámci možností lépe. Lena
OdpovědětVymazatMoc vám všem čtyřem přeju po úděsném dni pokojnou noc a nabrání sil, těch dobrých, požehnaných... Zvlášť o jednu vydatnou dvojnásobnou porci prosím pro tebe, Amélko...
OdpovědětVymazatSe třemi autistickými dětmi? :O Já myslela, že Šárka PAS nemá, už taky? A už je doma z Motola? Jak jí je?
OdpovědětVymazatZatím ne oficiálně, ale je na tom nejhůř. Chová je jak pětiletý autista, tudíž se k ní musíme chovat jako k pětiletému autistovi, regres v chování a jednání, diagnózy nejsou důležité... Z Motola je asi 5 týdnů....
VymazatKdyž mi bylo 16, diagnostikovali mi emočně nestabilní poruchu osobnosti a deprese, k tomu jsem měla ještě úzkosti.. A taky jsem se ve svém nejhorším období chovala jako autista. Prostě jsem měla celý svůj depresivní den naplánovaný tak, že zmizím ze školy, někdo pro mě přijede, půjdu domů a lehnu si, ale pak stačila sebemenší změna v podobě toho, že pro mě rodiče nemohli přijet a byla jsem úplně bezradná, asi dvě hodiny jsem probrečela v parku s tím, že jsem s tím počítala a byla jsem úplně bezradná, vůbec jsem nevěděla, co dělat. Pak když jsem se třeba dozvěděla až na poslední chvíli, že musím někam k doktorovi.. Prostě sebemenší změna režimu mě úplně frustrovala. To, že se chovám jak autista jsem slyšela ze všech stran, ale přitom jsem jako malá taková nebyla. Teď už jsem na tom podstatně líp, beru antidepresiva a antipsychotika, chodím na terapie a ty úzkosti spojené se změnami už nejsou takové. Pokud to má Šárka spojené s těmi depresemi a úzkostmi, tak se to podle mě zase zlepší, až se postaví na nohy.
VymazatTak to je na tom podobně jako Ty. Kéž by to bylo lepší... Kdybys chtěla, napiš mi mail..děkuju.
VymazatEmocni nestabilni porucha, drive se tomu rikalo borderline. To bude ono! Divim se ze to Sarce jeste nikdo nediagnostikoval...
VymazatBylo mi řečeno, že na tuto i další diagnózy se čeká do 18 let....
VymazatČéče... Po něčem takovém bych asi prosila, aby si mě tam nechali... Můžu nějak pomoct?
OdpovědětVymazatAmelie, smekám před tebou a přeju opravdu hodně sil...a aby takových extrémně vypjatých dní bylo co nejmíň...:-(.
OdpovědětVymazatAmélie, nevěděla jsem, že máš tři autistické děti...když jsem k tobě před léty občas chodila, psala jsi jen o Jendovi. To jsi na děti úplně sama? Nechci být zvědavá, ale manžel pomáhá? Nebo rodiče? Jestli nikoho takového nemáš, potřebuješ pomoc zvenčí. nějakou zdr. sestru na hlídání, ta se sehnat nedá? Vydrží člověk určitý čas takový nápor, někdy i roky, ale pak najednou nemůže. Věř mi, nezažila jsem přesně to samé co ty, ale probémy byly také na víc místech. Zařekla jsem se, že musím vydržet, jinak to nejde. Ale teď, kdy je relativně klid, jsem už dva roky na šrot. Dej sílu do hledání pomoci, tvoje děti tě budou potřebovat stále a sama to nezvládneš, udělej to i kvůli dětem...nevím jak, snad jsou ještě nějaké odbory. Četla jsem inzerát kde paní scháněla pro hyperaktivní dítě někoho, kdo by pomohl alspoň na pár hodin...nevím, jestli někoho sehnala.
OdpovědětVymazatManžela už naštěstí nemám:-P Mamka občas někoho pohlídá. Asistentů je nedostatek, chodí velmi sporadicky, někdo přijde jednou a víckrát ne. Nějak se v poslední době nedaří...
VymazatMilá Amy,
OdpovědětVymazatje mi moc líto, že máte špatný den, ale mě váš příspěvek pobavil. Stačila první fotka.:-) No, nemáme to se svými autisty jednoduché a máte pravdu, mít nebudeme.
Myslím na vás, Lucie s Matyáškem.
Amélie, domnívám se, že když se stále staráš o děti jen ty, dáváš jim svoji energii. V rodině je tím pádem určitá hranice energie, nemůže dojít k jejímu navýšení. Ty dáváš energii dětem. Jenže tě to samozřejmě vyčerpává. Nevím, jestli tohle příjmeš, ale pokud se vyčerpáš víc, než jindy, ta energie se ti zas vrací od dětí, tím zas může se zhoršit stav některého dítěte. To tě zas žene k většímu výkonu, a následnému úbytku sil. Prostě kolotoč, z kterého jakoby nevedla cesta. Je možné, že kdyby bylo v domácnosti víc zdravých lidí, že by neonemocněly dcerky, všechno je energie...Kéž seženeš nějakou pomoc. Já nevím jak, ale Bůh ví, že jí potřebujete všichni u vás doma a to je hlavní. Pomoc se musí najít. Moc ti držím palce. Tedy vám všem čtyřem, protože v tom jedete spolu, i když to vše zatím táhneš hlavně ty.
OdpovědětVymazatS tím moc nesouhlasím. Věřím v Boha a tam čerpám sílu. ON je nevyčerpatelný zdroj energie a síly. V Něm mám vždy oporu.
VymazatHodně sil přeji, ať je takových dní co byl co nejméně -hana
OdpovědětVymazatMilá Amy, máš očistec na zemi. Ty se dostaneš do nebe, to už je jasný.
OdpovědětVymazatDoufám, že to všechno zvládnete :-)
OdpovědětVymazatPěkně vytíral podlahu (nic ve zlým). :-D
Musíš věřit, :-)
Neboj se, jen věř. Mám tě moc ráda, a myslím na tebe...
(Promiň, že jsem tu tak dlouho nebyla, pff, škola, blog... můj osobní život... :-))
♥♥♥
Moc ti přeju jeden KRÁSNÝ den :-) (A nejen jeden, samozřejmě)
Amélie, opět mohu napsat jen, že se klaním a držím palečky, aby jste to všichni ve zdraví přežili. Není to jednoduché.
OdpovědětVymazatJa som už tolkokrát premýšlala nad tým že napíšem do Modrého z neba, pretože vy by ste si to naozaj zaslúžili aj ked ste až v ČESKU ale yvy byste si to zaslúžili. Viackrát som už začala písať ale nedokončila to kvôli mojmu debilnému strachu, že ak náhodou tak budem musieť byť v televízore a pred všetkými rozprávať čo je moj najväčší problém.
OdpovědětVymazatNo nič. Musím povedať, že to zvládate dobre len ak by som mala povedať uprimne čo si myslím, tak by to bolo to že ste na svoje deti velmi mäkká. Ano ja viem, sú to vaše deti ale musíte im ukázať že si nemožu robiť čo chcú. Aj ked pri takejto diagnoze neviem či by to fungovalo ale aspon kvoli tej puberte. Ste velmi zlatý človek s ešte zlatším srdiečkom, ale musíte vedieť niekedy tu zlatú povahu prekonať a byť tvrdšia:)