Maminka neví, jak by to dítko nalákala VEN.... léta zkouší vše možné i nemožné.
Ve družině mají tři roky tohle vozítko...a Jenda se na něj nikdy neodvážil - ani uvnitř ve škole ani venku.
Když byli se družinou na zahradě, věděla jsem, že ho pokaždé najdu na houpačce....
A jednou si takhle pro Jeníčka přijdu, mrknu na houpačku a Jenda nikde....
Po zkušenostech s mými "psychopaty" ve mně hrklo....a v hlavě mi to začalo šrotit - co když ho jeden z nich vyzvedl, chudák Jenda....říkala jsem si...
A najednou si to někdo přifrčel na vozítku....a on to Jenda...
Stal se zááázrak....
Jenda zkusil jezdit na odrážedle. Hurá!!!!
A protože se mu vozítko moc líbilo, snažila jsem se ho zvyknout na myšlenku, že mu ho pořídím i domů...
Zpočátku nechtěl, přece jen vozítko patří do školy, že...
Ale nakonec si dal říct, vybral si dvě barvy - buď žluté nebo fialové (žluté, protože připomíná zlatou barvu a zlato Jeníček miluje), a nakonec přišlo fialové....
Skoro každý den teď jdeme na chvilku ven.... dokud na Jendu někdo nepromluví, nebo se na něj lidé nedívají, je to fajn....
Banánová siesta v krabici :-)
S milovanou dečkou na vozítku.....
Dečka to odnesla špinavými mokrými rohy, ale co by maminka pro Jeníčka neudělala, že.... rychle (ručně) vyprat, usušit, ať může dečka zase k Jeníčkovi do postele...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu.
Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.